9 Af 8/2024 – Městský soud v Praze

9 Af 8/2024- 55 - text 24 9Af 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyně: Ben Hao, s.r.o., IČO: 26427281 sídlem Tiskařská 599/12, 108 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem Sluneční nám. 2588/14, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2024, č. j. 9899/24/5300-21442-713310, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 6. 2024 k Městskému soudu v Praze domáhala přezkumu a zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“) ze dne 28. 3. 2024, č. j. 9899/24/5300-21442-713310 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobkyně částečně změnil čtyři rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ze dne 1. 3. 2023, a to - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 1470632/23/2010-52521-109395 za zdaňovací období říjen 2018, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 921 328 Kč a penále ve výši 184 266 Kč, - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 1470712/23/2010-52521-109395 za zdaňovací období červen 2019, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 549 303 Kč a penále ve výši 109 861 Kč - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 1470781/23/2010-52521-109395 za zdaňovací období červenec 2019, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 1 168 809 Kč a penále ve výši 233 762 Kč, a - dodatečný platební výměr na DPH č. j. 1470851/23/2010-52521-109395 za zdaňovací období září 2019, kterým byla žalobkyni doměřena daň ve výši 285 234 Kč a penále ve výši 57 047 Kč, (dále společně jen „dodatečné platební výměry“). 2. Správce daně ve zprávách o daňové kontrole za říjen 2018 č. j. 1465234/23/2010-62561-111623, za červen 2019 č. j. 1465457/23/2010-62561-111623, za červenec 2019 č. j. 1465647/23/2010-62561-111623 a za září 2019 č. j. 1465843/23/2010-62561-111623 (dále jen „Zprávy o DK“) uvedl, že žalobkyně nakoupila zboží (oblečení) z třetí země (Čína), které bylo po vstupu do Evropské Unie (Německo) procleno a následně odvezeno do tuzemska. Žalobkyně plnění v daňových přiznáních vykázala jako dovoz zboží, přestože se fakticky jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu. Správce daně zjistil, že toto zboží bylo vyskladněno na adrese odlišné od místa tvrzeného žalobkyní, následně žalobkyně vkládala na své účty velké finanční obnosy, které nebyla schopna objasnit a skladová evidence žalobkyně nebyla vedena přehledně. Z uvedených skutečností správce daně uzavřel, že žalobkyně zboží pořízené z Číny prodala a dodala kupujícímu na adrese, kde bylo vyskladněno, utržené peníze uložila na účty, ze kterých je následně zaslala čínským korporacím a nepřehledným účetnictvím se snažila zamaskovat, že tyto prodeje nevykázala v rámci daňového přiznání. 3. Žalovaný v rámci odvolacího řízení stanovil daň podle pomůcek a rovněž vzal do úvahy výhodu pro žalobkyni spočívající v tom, že část prodaného zboží, které pořídila z jiného členského státu (původem z Číny), vykázala v jednotlivých daňových přiznáních. 4. Žalovaný tedy napadeným rozhodnutím změnil dodatečné platební výměry tak, že ve všech zdaňovacích obdobích snížil správcem daně doměřenou daň a penále, konkrétně za zdaňovací období říjen 2018 podle pomůcek doměřil daň ve výši 831 958 Kč a penále ve výši 166 392 Kč; za zdaňovací období červen 2019 podle pomůcek doměřil daň ve výši 519 370 Kč a penále ve výši 103 874 Kč; za zdaňovací období červenec 2019 podle pomůcek doměřil daň ve výši 1 125 818 Kč a penále ve výši 225 164 Kč a za zdaňovací období září 2019 podle pomůcek doměřil daň ve výši 256 899 Kč a penále ve výši 51 380 Kč. V ostatním zůstaly dodatečné platební výměry beze změny. II. Napadené rozhodnutí 5. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně v zákonné lhůtě dne 6. 4. 2023 odvolání evidované pod č. j. 2963454/23 a doplněné dne 7. 11. 2023 pod č. j. 37517/23 a dne 8. 1. 2024 pod č. j. 779/24. Žalovaný námitky žalobkyně uvedené v odvolání a v podáních, které ho doplňovaly, shrnul do následujících sedmi odvolacích bodů. První odvolací námitkou žalobkyně namítla, že v průběhu daňové kontroly předložila všechny povinné evidence a jejich dílčí nedostatky nezpůsobily, že by se na ni přeneslo důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Správce daně nepředstavil ve výzvě ze dne 19. 9. 2022 za zdaňovací období říjen 2018, č. j. 7490690/22/2010-62561-111623; ze dne 29. 9. 2022 za zdaňovací období červen 2019, č. j. 7491018/22/2010-62561-111623; ze dne 19. 9. 2022 za zdaňovací období červenec 2019, č. j. 7491160/22/2010-62561-111623 a ze dne 19. 9. 2022 za zdaňovací období září 2019, č. j. 7787386/22/2010-62561-111623 (dále jen „Výzvy“) žádné konkrétní skutečnosti, které by byly v rozporu se stavem doloženým žalobkyní, resp. které o jejich správnosti budí zásadní pochybnosti (blíže dle žalobkyně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2021, č. j. 7 Afs 180/2019 – 57, bod 23). Pochybnosti správce daně o místě ukončení přepravy zboží a jeho vykládky totiž nejsou způsobilé zpochybnit věrohodnost, správnost a úplnost skutečností o prodeji zboží a nedošlo proto k přenosu důkazního břemene zpět na žalobkyni. Ve druhé odvolací námitce žalobkyně uvedla, že oblečení je druhově určené zboží a není možné přesně identifikovat jednotlivé kusy. Ve třetí odvolací námitce žalobkyně žádala, aby bylo odvolání ústně projednáno v přítomnosti zástupce, a tak bylo před vydáním rozhodnutí o odvolání realizováno právo daňového subjektu vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, včetně vyjádření ke všem výrokům odvoláním napadených dodatečných platebních výměrů. Čtvrtou odvolací námitkou žalobkyně tvrdila, že není důvod k postupu, kdy bude daň doměřena za využití pomůcek. Žalobkyně dále v páté odvolací námitce konstatovala, že žalovaný se nevypořádal s jejím návrhem ověřit, komu zboží prodala. V šesté odvolací námitce žalobkyně namítla, že skladová evidence trpí pouze dílčími nedostatky. V sedmé odvolací námitce žalobkyně uvedla, že uplatňuje výhodu spočívající v DPH, která byla za prodej zboží odvedena. 6. K první odvolací námitce žalovaný předně uvedl, že k přenosu důkazního břemene na žalobkyni došlo oprávněně, a to prostřednictvím Výzev, v nichž správce daně formuloval své důvodné pochybnosti ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Tyto pochybnosti vycházely z kombinace několika okolností, které společně tvořily ucelený řetězec. Správce daně zjistil, že žalobkyně pořídila zboží intrakomunitárně v hodnotě několika milionů korun, avšak následně vykázala uskutečněná plnění, která neodpovídala těmto nákupům. Dále bylo zjištěno, že na účet žalobkyně byly vkládány vysoké částky v hotovosti, které byly následně převáděny na účty subjektů v třetích zemích. Zboží bylo doručeno na adresu, kde žalobkyně neměla provozovnu ani sklad, přičemž tento postup nijak nevysvětlila. Nebylo rovněž objasněno, kde je zbytek zboží nakoupeného z Číny (resp. pořízeného Německa), a to ani prostřednictvím předložených skladových evidencí. 7. Ke druhé odvolací námitce žalovaný poukázal na skutečnost, že požadavek na identifikaci jednotlivých kusů zboží vyplývá ze zákona 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), avšak správce daně ani žalovaný nepožadovali prokázání každého kusu oblečení zvlášť. Bylo požadováno pouze to, aby skladová evidence odpovídala skutečnosti. Z předložené evidence však bylo zřejmé, že v ní chybí oblečení odpovídající zboží pořízenému z jiného členského státu. Žalovaný dále uvedl, že v současnosti je běžné využívat systémy, které umožňují jednoznačnou identifikaci zboží, například pomocí čárových kódů typu EAN. Oblečení je podle jeho povahy věcí jednotlivě určenou, a tedy identifikovatelnou, na rozdíl např. od surovin, které jsou určeny druhově. Žalovaný se rovněž neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že skladová evidence nemá vliv na DPH. Pokud žalobkyně tvrdila, že jí bylo zboží dodáno, mělo se to projevit buď v uskutečněných plněních, nebo ve skladových zásobách. Ani jedno však nebylo prokázáno. Evidence má přímou souvislost s DPH, protože zdanitelná plnění musí být doložena, a pokud zboží nebylo dosud prodáno, mělo být evidováno na skladě. Vzhledem k tomu, že skladová evidence byla nepřehledná a neodpovídala deklarovaným nákupům, byla námitka shledána nedůvodnou. 8. Ke třetí odvolací námitce žalovaný uvedl, že žalobkyni nesvědčí právo na veřejné projednání její věci, neboť správa daní je dle § 9 odst. 1 daňového řádu neveřejná. Žalovaný dále uvedl, že projednání může proběhnout jak ústní, tak písemnou formou, přičemž je na správci daně, aby zvolil