— Nejvyšší správní soud

6 A 35/2001- 62 - text  č. j. 6 A 35/2001 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce Č. B. h., a. s., zastoupeného JUDr. Tomášem Hrdličkou, advokátem, se sídlem 602 00 Brno, Koliště 15, proti žalované Komisi pro cenné papíry, se sídlem 111 21 Praha 1, Washingtonova 7, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. 31/2385/1999 ze dne 3. 8. 2000, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou, která byla podána dne 25. 8. 2000 Městskému soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí prezídia Komise pro cenné papíry č. j. 31/2385/1999 ze dne 3. 8. 2000, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu žalobce proti předchozímu rozhodnutí správního orgánu I. stupně č. j. 31/588/2000, kterým byla žalobci uložena podle § 86 odst. 1 písm. b) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 15/1998 Sb. (dále jen „zákon o cenných papírech“) pokuta ve výši 260 000 Kč, za porušení § 80 odst. 3 zákona o cenných papírech spočívající v neuveřejnění zprávy o výsledcích jeho hospodaření a o finanční situaci za první pololetí roku 1999. Prezídium Komise pro cenné papíry o tomto rozkladu rozhodlo tak, že rozkladem napadené rozhodnutí změnilo v části týkající se výše uložené pokuty, a to tak, že pokutu uloženou správním orgánem I. stupně snížilo na 200 000 Kč; toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 8. 2000. Žalobce především namítl, že Ing. T. J. jako člen prezídia Komise pro cenné papíry podepsal rozhodnutí Komise pro cenné papíry, ačkoli tak může podle § 22 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry (dále jen „zákon“), učinit jen předseda žalované. Z tohoto rozhodnutí je dle žalobce patrné, že Ing. T. J. je členem prezídia žalované. Není patrné, kdo byl předsedou žalované ke dni vydání rozhodnutí. Rozhodnutí v I. stupni měl Ing. T. J. podepsat jako zmocněný člen prezídia žalované podle § 22 odst. 4 zákona a je dle žalobce otázkou, jakou osobou, kdy a jakým způsobem byl Ing. T. J. zmocněn a jak bylo toto zmocnění publikováno, když z podpisu Ing. T. J. žádné zmocnění nevyplývá. Stejně tak podpis Ing. M. K. je dle žalobce bez právního významu. Ředitelka odboru emise cenných papírů není dle žalobce orgánem žalované a nemá oprávnění k rozhodování, neboť takové oprávnění je dáno pouze těmto orgánům. Pokud jde o rozhodnutí o rozkladu, rozhodnout takto může prezídium žalované. Podle § 21 odst. 1 zákona se prezídium žalované skládá z předsedy žalované a čtyř členů, přitom ke dni podání žaloby byli jmenováni pouze dva členové prezídia. Dle § 21 odst. 3 zákona rozhoduje prezídium hlasováním a rozhodnutí prezídia je přijato tehdy, pokud pro ně hlasovala nadpoloviční většina členů prezídia. Z jazykového rozboru § 21 odst. 1 a § 23 zákona je dle žalobce patrné, že předseda žalované není členem prezídia v užším slova smyslu. Předseda je vždy zákonem vnímán jako samostatná osoba mimo okruh členů prezídia. Vzhledem k tomu, že Ing. T. J. se zúčastnil řízení jako pracovník správního orgánu prvního stupně a je tak podle § 9 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), vyloučen z projednávání a rozhodování před správním orgánem II. stupně, rozhodovat mohli při rozhodování ve druhém stupni nejvýše dva zbývající členové prezídia, kteří však netvoří nadpoloviční většinu všech členů prezídia. Tím je porušen § 21 odst. 3 zákona. Žalobce tuto námitku již uplatňoval v řízení o rozkladu a s touto námitkou se dle žalobce napadené rozhodnutí nevypořádalo. O právech a povinnostech žalobce tedy dle jeho názoru v I. stupni rozhodoval orgán, který rozhoduje ve II. stupni o rozkladu. Tím došlo k porušení zásady dvouinstančnosti řízení. V této souvislosti poukazuje žalobce na to, že zákon vystavuje prezídium žalované nutnosti pravidelně vylučovat některého ze svých členů z rozhodování ve II. stupni. Osoba, která je nadána pravomocí správního orgánu v I. stupni, je ze zákona členem orgánu rozhodujícího o rozkladu ve II. stupni. V případě nedostatečného personálního obsazení prezídia dochází k zablokování rozhodovací činnosti orgánu rozhodujícího o rozkladu, navíc je pravomoc koncentrována v tomto případě do rukou dvou osob z původních pěti. Podle žalobce nebylo navíc prokázáno zmocnění Ing. T. J. a rozhodnutí správního orgánu I. stupně je tak nicotné. Pokud jde o právo hmotné, pak podle žalobce vycházela žalovaná z nesprávného právního názoru, neboť žalobce není emitentem veřejně obchodovatelných cenných papírů. Žalovaná dle žalobce porušila § 31 odst. 3 zákona a § 3 odst. 4, § 9, § 10 a § 46 správního řádu. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalované i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil. Podle žalobce je dále otázkou, zda soud nemá postupovat podle § 109 odst. 1 písm. b) věta druhá o. s. ř. a věc předložit Ústavnímu soudu, neboť formulací zákona je porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - je narušen princip nestrannosti a nezávislosti jiného (správního) orgánu. Žalobce také napadl výši uložené pokuty a poukázal na názor žalované vyjádřený v rozhodnutí o rozkladu, podle něhož nejsou-li cenné papíry žalobce veřejně obchodovány, není tím dán naléhavý zájem na rychlosti informační povinnosti žalobce. Dále dle žalobce nelze přehlédnout, že povinnost za rok 1999 vůči žalované již žalobce splnil. Neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí hrozí žalobci závažná újma a žalobce proto navrhl, aby soud odložil do právní moci rozhodnutí ve věci vykonatelnost rozhodnutí žalované. Žalobce následně ve svém podání doručeném Vrchnímu soudu v Praze dne 27. 11. 2000 namítl, že pokuta, jež mu byla uložena napadeným rozhodnutím žalované, mu byla uložena po uplynutí lhůty, kterou stanoví § 87 odst. 2 zákona. Podle tohoto ustanovení lze totiž pokutu uložit do jednoho roku ode dne, kdy se správní orgán dozvěděl o skutečnostech rozhodných pro uložení pokuty. Podle žalobce se žalovaná o těchto skutečnostech dověděla dne 2. 8. 1999 a lhůta pro uložení pokuty tak uplynula dne 2. 8. 2000. Rozhodla-li žalovaná až po této lhůtě, neboť rozhodnutí je datováno dne 3. 8. 2000 a žalobci bylo doručeno dne 18. 8. 2000, pokuta byla uložena v rozporu se zákonem. Žalovaná se k žalobě vyjádřila ve svém podání doručeném Vrchnímu soudu v Praze dne 15. 5. 2001. Žalovaná uvedla, že oprávnění člena prezídia Komise pro cenné papíry Ing. T. J. k podepisování rozhodnutí vyplývá z plné moci vystavené dne 1. 4. 1998 tehdejším předsedou Ing. J. M. a je v souladu s tehdejším podpisovým řádem účinným ode dne 3. 5. 1999. Podpisový řád tedy nejen umožňoval, ale přímo předpokládal podepisování prvostupňových rozhodnutí členem prezídia. K tomuto tvrzení žalovaná soudu předložila kopii plné moci a podpisového řádu. I v případě neprokázání oprávnění Ing. T. J. k podepsání rozhodnutí orgánu I. stupně by se podle názoru žalované jednalo pouze o vadu řízení, jež nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí - a nebyla by proto důvodem pro jeho zrušení. Žalovaná dále nepřijímá názor žalobce, že podpis ředitelky odboru emise cenných papírů pod rozhodnutím orgánu prvního stupně je bez právního významu, neboť vedení správního řízení ve věci porušení informační povinnosti emitenty veřejně obchodovatelných cenných papírů náleželo do působnosti odboru emise cenných papírů, a proto jej podepsala Ing. K. jako ředitelka tohoto odboru. K tvrzení žalobce, že se v rozhodnutí o rozkladu nevypořádala s oznámením žalobce podle § 10 správního řádu o skutečnostech nasvědčujících vyloučení člena prezídia Ing. T. J. z projednávání a rozhodování věci ve II. stupni, žalovaná uvedla, že v rozhodnutí o rozkladu zdůraznila, že podpis Ing. T. J. jako člena prezídia byl na rozhodnutí orgánu prvního stupně pouze formální, neboť správní řízení v I. stupni je zcela v kompetenci příslušeného organizačního útvaru žalované, za nějž rozhodnutí podepsala Ing. K. Člen prezídia Ing. T. J. se na rozhodování v I. stupni neúčastnil, pouze podepsal rozhodnutí na základě zmocnění podle § 22 odst. 4 zákona - nebyl tak dán důvod pro jeho vyloučení z rozhodování o podaném rozkladu. Pokud jde o žalobcem namítané porušení § 31 odst. 3 zákona, pak k takovému porušení podle žalované dojít nemohlo. Rovněž porušení § 3 odst. 4 a § 46 správního řádu žalovaná ve svém postupu neshledává. K výši pokuty poukázala žalovaná na skutečnost, že podle § 86 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 82 odst. 1 písm. a) a § 83 odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech byla oprávněna uložit žalobci pokutu až do výše 5 milionů Kč. Žalovaná vycházela v souladu s § 87 odst. 1 zákona o cenných papírech zejména z povahy, závažnosti, způsobu, doby trvání a následků protiprávního jednání, v rozhodnutí o rozkladu s dostatečnou určitostí specif