— Nejvyšší správní soud

7 A 86/2001- 36 - text  č. j. 7 A 86/2001 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce Ing. J. N., zast. JUDr. Jiřím Rafajem, advokátem se sídlem Cejl 12/14, Brno 602 00, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, 100 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2001 č. j. M/100398/01, SRK/165/R–1053/01, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 10. 5. 2001, č. j. M/100398/01, SRK/165/R–1053/01 se pro vady řízení zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 3150 Kč, a to k rukám právního zástupce ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Ministerstvo životního prostředí v I. stupni vydalo rozhodnutí dne 17. 5. 2000 čj. 18949/OOP/5582/99, jímž žádosti žalobce o povolení vývozu dvou exemplářů druhu Amazona oratrix – amazoňan žlutohlavý a čtyř exemplářů druhu Amazona mercenaria – amazoňan vojenský do Švýcarské konfederace nevyhověl. Povolení neudělil s odůvodněním, že vědecký orgán CITES nevydal stanovisko podle § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) a ani ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 písm. c) zákona nepotvrdil, že se jedná o exempláře živočišného druhu odchované v zajetí. Dále že žadatel spolehlivě neprokázal, že je splněna podmínka podle § 10 odst. 2 písm. b) zákona totiž že exempláře nebyly získány v rozporu se zákonem, když spolehlivě neprokázal jejich původ a žadatel nesplnil povinnost dle § 34 odst. 3 správního řádu, když nereagoval na výzvu správního orgánu doložit výsledky analýzy DNA jako nového významného podkladu pro vydání rozhodnutí. Ministr životního prostředí posléze toto rozhodnutí potvrdil a to v části, která se týká exemplářů pod č. ŽP/97 Val 166-169, kdežto v rozsahu, který se týká exemplářů registrovaných pod č. ŽP/97 Val 236 a 237 pak podle § 30 správního řádu řízení zastavil. Žaloba směřuje do části, jíž byl zamítnut rozklad a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, nikoli do části, jíž bylo řízení podle § 30 správního řádu zastaveno. Žalobce uvedl, že odmítl reagovat na požadavek analýzy DNA u zvířat, jak požadoval vědecký orgán, neboť to nebylo možné reálně provést, jestliže exempláře jsou starší, nejsou příbuzní a jejich rodiče nevlastní, nehledě na vysoké životu nebezpečné zdravotní riziko. Uvedl, že se domnívá, že veškerými dostupnými prostředky prokázal původ exemplářů, a za tento doklad považuje registrační list. Má za to, že vyjádření vědeckého orgánu by se mělo vztahovat na případy, kdy je žádán vývoz či dovoz jedinců, kteří žijí ve volné přírodě a ne na ty, co již žijí v zajetí. Poukázal na ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) zákona, které hovoří o zákonnosti nabytí exempláře a nepresumuje stanovisko vědeckého orgánu. Ve věci byla však vydána další stanoviska vědeckého orgánu CITES – Agentury ochrany přírody a krajiny ČR jako č. 507799 z 22. 9. 1999, které bylo omylem specifikováno namísto správného č. 7129/1999 ze 14. 10. 1999. Vzniká tak pochybnost, které ze shora uvedených stanovisek mělo být podkladem pro rozhodování žalované, když ministr odkazuje na stanovisko č. j. 2267/OOP/6716/99. Jeho exempláře byly registrovány na základě místního šetření provedeného zástupci AOPK Brno a ČIŽP Brno a ČIŽP Olomouc, kteří vystavily registrační listy s tím, že kolonky obsahovaly i možnost vyznačení tzv. písmene U, totiž že původ exemplářů nebylo možno doložit doklady. To se ale u žádného exempláře určeného k vývozu nestalo. Ke všem byly patřičné podklady. Všechny exempláře byly nabyty před účinností zákona č. 16/1997 Sb. a údaje uvedené v registračních listech jsou potvrzeny současně čestným prohlášením chovatele, které má podpůrný charakter. Všechny uvedené skutečnosti potvrdil Okresní úřad Prostějov Ministerstvu životního prostředí na dotaz ze dne 17. 8. 1999 a následně předchozí stanovisko opětovně potvrdil s tím, že má za to, že původ zvířat je doložen dostatečným podkladem pro rozhodování. Žalovaný prvostupňový orgán v odůvodnění poukázal zejména na nesplnění požadavků zákona, jejichž splnění mělo záležet na žadateli, a to zejména podle ustanovení § 10, když je žalobce povinen především prokázat, že v případě exempláře druhu podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona vývoz neohrozí druh na přežití, což posuzuje vědecký orgán na návrh žalobce (žadatele). Ten je dále povinen prokázat, že exemplář nebyl získán v rozporu s tímto zákonem, popř. dalšími předpisy. Stejné skutečnosti musí prokázat i v případě, že sice usiluje o vydání povolení ve zjednodušeném řízení podle § 17, neprokáže však některou ze skutečností uvedených v odst. 1 citovaného ustanovení, že se tedy v daném případě jedná o exemplář živočišného druhu odchovaný v zajetí nebo exemplář rostlinného druhu uměle vypěstovaný [§ 17 odst. 1 písm. c) zákona]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky jakožto vědecký orgán určený podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona vydala dne 14. 10. 1999 pod č. j. 7129/99 stanovisko, ve kterém na základě skutečnosti, že žadatel jednoznačně a nezpochybnitelně neprokázal původ předmětných exemplářů, konstatovala, že nelze vyloučit, že vývoz neohrozí druh na přežití. Přitom již to je dostatečným důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení vývozu. Kladné stanovisko vědeckého orgánu je nezbytnou podmínkou pro vydání povolení k vývozu. Registrační listy vydané podle § 23 zákona samy o sobě nestačí k prokázání původu, jelikož jejich povaha je pouze evidenční a jejich vydání není prokázáním původu podmíněno. Nejsou tím ani okolnosti, za kterých byly registrační listy vydány. Údaje o původu exemplářů byly do registračních listin zapsány pouze na základě žadatelova tvrzení doplněného čestným prohlášením. Nepostačují k prokázání původu ani údaje uvedené v evidenční kartě podle § 19 zákona, a to ze stejných důvodů jako v případě registračních listů, když hodnověrnost předložené evidenční karty snižuje to, že údaje v ní zanesené jsou zmatečné. Ve prospěch tvrzení žadatele nesvědčí ani použité uzavřené měděné kroužky o průměru 11 mm, když chovatelská praxe považuje za nejvhodnější kroužek o vnitřním průměru 9,5 mm, neboť kroužek větší je pro daný druh příliš velký a nelze vyloučit jeho nasazení dospělému či aspoň subadultnímu exempláři. Na dokreslení faktické situace bylo poukázáno na informace získané prostřednictvím internetového dotazu, který učinil správní orgán I. stupně, zda jsou známa spolehlivá data svědčící pro skutečnost, že druh Amazona mercenaria byl kdekoliv na světě odchován v zajetí. Přitom ze získaných pěti odpovědí je ve čtyřech vyjádřen názor, že druh ještě nikdy nebyl v zajetí odchován (od dvou členů výkonného orgánu CITES Nizozemského království, dále osoby z nadace AVIFAUNA PROTECTA SRN a dále biologa z Nizozemského království), pouze odpověď z Velké Británie byla nejasná. Materiál Americké federace chovatelů vyzněl tak, že k roku 1996 nebyl předmětný druh v USA odchován. Stejně tak i v německém vydání Lexikonu papoušků (r. 1998) je uvedeno, že odchov určeného druhu zatím nebyl ohlášen (co se týče poměrů v Evropě). Podle § 10 zákona č. 16/1997 Sb. vývoz exempláře, s výjimkou exempláře, který je současně zvláštně chráněným druhem, je přípustný na základě povolení ministerstva k vývozu. Podle druhého odstavce povolení k vývozu ministerstvo vydá tehdy, prokáže-li žadatel, že a) v případě exempláře druhu podle § 2 odst. 1 písm. a) nebo b) tento vývoz neohrozí druh na přežití; toto posuzuje vědecký orgán na návrh žadatele, b) exemplář nebyl získán v rozporu s tímto zákonem, popř. s dalšími předpisy, c) živý exemplář bude během přepravy zajištěn tak, že nebezpečí úhynu či poškození na zdraví bude omezeno na nejnižší možnou míru, d) exemplář druhu podle § 2 odst. 1 písm. a) nebude použit pro obchodní účely. Zákon se především vztahuje na ohrožené druhy živočichů a rostlin, které a) jsou přímo ohroženy vyhubením, b) je nutno chránit usměrňováním dovozu a vývozu, aby nedošlo k jejich ohrožení vyhubením, nebo za účelem ochrany jiných ohrožených druhů, c) jsou chráněny na návrh státu, jenž je členem mezinárodní úmluvy. Seznamy druhů podle citovaného § 2 odst. 1 zákona stanoví MŽP vyhláškou; stalo se tak vyhláškou č. 82/1997 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 16/1997 Sb. Z registračních listů vystavených OÚ v Prostějově 1. 10. 1997 je zřejmé, že zastavení řízení rozhodnutím žalovaného se týkalo exemplářů amazoňana žlutohlavého velkého. Předmětem sporu je tedy povolení k vývozu amazoňana vojenského (Amazona mercenaria). Tento druh papouška je zahrnut obecně v příloze 2 cit. vyhlášky, to znamená mezi ty ohrožené druhy volně žijících živočichů, na něž se vztahuje p