— Nejvyšší správní soud

6 A 43/2002- 75 - text č. j. 6 A 43/2002 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce U. Č. r., a. s., zast. advokátem JUDr. Jiřím Voršilkou, se sídlem AK Opletalova 4, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2002, č. j. 16112710/2001/927, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 25. 2. 2002, č. j. 16112710/2001/927 s e z r u š u j e pro nezákonnost a vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci k rukám právního zástupce JUDr. Jiřího Voršilky, advokáta se sídlem Opletalova 4, Praha 1, na nákladech řízení částku 4650 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 2. 2002, č. j. 16112710/2001/927 zamítl žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 6. 11. 2001, č. 20/2001, č. j. 7934/27/01 a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobce podává žalobu proti rozhodnutí žalovaného jakož i proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně z důvodu nezákonnosti. Finanční ředitelství pro hl. město Prahu na základě provedené cenové kontroly uložilo žalobci podle § 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, pokutu za porušení cenových předpisů, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v období od ledna do března 2001 prodejem programové nabídky M. a K. za cenu vyšší než obvyklou zneužil své hospodářské postavení při sjednávání ceny podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o cenách. Pokuta byla uložena dle § 17 odst. 1 písm. b) cit. zákona, a to v nejvyšší možné výši, kdy při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto k zákonným kritériím podle § 17 odst. 2 zákona. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobce zneužil, jako poskytovatel služby – dodávky televizního signálu prostřednictvím kabelového rozvodu- svého hospodářského postavení v lokalitách, ve kterých působí, a to tím, že zvýšil cenu programových nabídek oproti ceně obvyklé. Správní orgán I. stupně se nezabýval námitkami žalobce, že předmětná cena odpovídá vynaloženým nákladům a nezahrnuje ani nemůže zahrnovat nepřiměřený hospodářský prospěch. V odvolání podaném proti rozhodnutí o uložení pokuty žalobce namítal, že a) správní orgán nesprávně dovodil, že žalobce zaujímá v lokalitách, ve kterých poskytuje službu dominantní postavení, tj. nesprávně vymezil relevantní trh po věcné a geografické stránce, b) správní orgán nezkoumal otázku přiměřenosti zisku, pokoušel se zjistit pouze tzv. cenu obvyklou, aniž by vzal v úvahu, že jím zjištěná cena obvyklá je ve skutečnosti cenou ztrátovou, c) s ohledem na změnu zákona č. 526/1990 Sb., resp. zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, nebylo Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu vůbec oprávněno cenovou kontrolu provést a sankci uložit, neboť k tomuto byla na základě změny zákona dána speciální působnost Českého telekomunikačního úřadu. Žalovaný v odvolacím řízení uplatněné námitky odmítl jako nedůvodné s odůvodněním, že žalobce zaujímá dominantní postavení, neboť jím poskytovanou službu dodávky televizního signálu prostřednictvím kabelového rozvodu nelze nahradit jinými způsoby přijímání televizního signálu, neboť příjem televizního signálu prostřednictvím systému MMDS, resp. prostřednictvím satelitního vysílání či individuálních společných antén nelze považovat za plnohodnotnou náhradu, takto přijímaný signál není stejně kvalitní a v některých lokalitách byly možnosti příjmu prostřednictvím STA odstraněny. S tímto vymezením relevantního trhu na kterém setrval žalovaný nelze souhlasit, neboť z věcného hlediska je nezbytné definovat trh jako trh dodávky televizního signálu a nikoliv jako trh dodávky televizního signálu prostřednictvím sítě televizního kabelového rozvodu. relevantním trhem je totiž vždy pouze dodávka televizního signálu, a to bez ohledu na způsob jeho přenosu, neboť dodávka televizního signálu prostřednictvím kabelového rozvodu je plně zastupitelná jinými možnostmi a způsoby dodávky televizního vysílání (MMDS, satelitní vysílání, individuální a společné antény); tyto odlišné způsoby dodávky televizního signálu vždy představují a představovaly konkurenci pro kabelové společnosti a konečným uživatelům dávají možnost zajistit si příjem TV signálu jiným způsobem a prostřednictvím jiného poskytovatele této služby. K obdobnému závěru dospěl rovněž Úřad pro hospodářskou soutěž v rozhodnutí o zastavení řízení ve věci společnosti K. N. H., a.s. ze dne 26. 3. 2001, č. j. S86/2000-510/01 (uvedeno v příloze). Stejný princip je potom přijímán i v rozhodnutích ESD a uplatňuje se i na srovnatelných trzích v Polsku a Maďarsku. Argumentace žalovaného, že dodávka TV signálu jinými způsoby nemůže nahradit dodávku signálu televizního kabelového rozvodu je zcela zavádějící. Příjem TV signálu prostřednictvím individuálních či společných antén, prostřednictvím MMDS nebo satelitního vysílání je stále uplatňován většinou domácností v České republice a není žádný důvod se domnívat, že by nebyl dostatečně kvalitní. Pokud hodlají příjemci TV signálu využít vysoce kvalitního signálu prostřednictvím televizního kabelového rozvodu, potom je od počátku jasné, že za tuto službu je třeba zaplatit i cenu, která pokryje oprávněné náklady poskytovatele a zajistí mu přiměřený zisk. Nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení sankce ve smyslu ust. § 3 odst. 3 a § 15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., neboť nebylo možné dovodit, že žalobce zneužil svého hospodářského postavení tak, jak je předvídáno v ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona. Žalovaný dovodil, že není třeba zjišťovat, zda žalobci sjednáním cen za programové nabídky M. a K. v období od 1. 1. 2001 do konce března 2001 skutečně vznikl nepřiměřený zisk, ale že postačí zjištění, že tyto ceny jsou vyšší, než ceny ostatních kabelových společností uplatňovaných ve zcela jiných lokalitách a za odlišné programové nabídky. Žalobce je tak paradoxně za tyto ceny rozporuplně postihován jednak 1) orgány Ministerstva financí za to, že se jedná o nepřiměřeně vysoké ceny, přičemž za základ je použito srovnání s tzv. obvyklými cenami jiných kabelových společností (tyto obvyklé ceny jsou však nepřiměřeně nízké a pro společnosti, které je uplatňují neznamenají zisk, ale vysokou ztrátu) a jednak 2) Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v řízení vedeném pod sp. zn. 85/2000, ve kterém je žalobci vytýkáno, že tyto obvyklé ceny, jsou naopak podnákladové, resp. predátorské, jejichž uplatňování je v rozporu se zákonem na ochranu hospodářské soutěže ( § 11 odst.1 písm. e) zákona č. 143/2001 Sb.). Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů prodávající nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu, zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk. kupující nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu výrazně nedosahující oprávněných nákladů. Z uvedeného ustanovení je zcela zřejmé, že cena služeb či zboží musí pokrývat náklady vynaložené na poskytnutí služby a dále musí zahrnovat přiměřený zisk. Nelze proto dovodit závěr, že cenou obvyklou je cena, která v konkrétních podmínkách, v daném místě a čase, resp. ve vztahu ke konkrétnímu subjektu znamená, že při jejím uplatňování takový subjekt dosahuje ztráty. Žalobci rozhodně uplatňováním cen za programové nabídky M. a K. od 1. 1. 2001 nepřiměřený prospěch nemohl vzniknout, neboť ceny, za které je služba nabízena stále ještě nedosahují nákladů na poskytnuté služby na jednoho uživatele. Podle kalkulace provedené žalobcem, kterou žalovanému předložil, činily programové náklady v roce 2000 na jednoho uživatele za nabídku M. 343,90 Kč měsíčně a za nabídku K. 416,25 Kč měsíčně. V roce 2001 za období 1-8/2001 se podařilo náklady snížit na 324,94 Kč, resp. 407,51 Kč měsíčně. pokud tedy žalobce uplatňoval za zkoumané období leden až březen 2001 ceny 140 Kč za nabídku M. a 360 Kč za nabídku K., jde stále o ceny, které nedosahují úrovně nákladů a žalobci tak nemohl vzniknou nepřiměřený hospodářský prospěch. Žalovaný proto pochybil, akceptoval-li bez dalšího hodnocení cen provedené Finančním ředitelstvím pro hl. město Prahu, aniž by zjišťoval, zda ceny kabelových společností, ze kterých vycházel, jsou ztrátové. Za cenu obvyklou dle názoru žalobce nelze považovat jakoukoli cenu, byť na trhu uplatňovanou, která nepokryje oprávněné náklady a přiměřený zisk. Zákonodárce nemínil v ust. § 2 odst. 3 zákona postihovat jakékoliv vybočení z obvyklé ceny, ale pouze takové, kterým by mělo být dosaženo nepřiměřeného zisku či neoprávněných nákladů. Žalobce nesouhlasí s posouzením žalovaného, pokud jde o nám