— Nejvyšší správní soud

6 A 93/2000- 69 - text  č. j. 6 A 93/2000 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce Ing. I. P., zastoupeného Mgr. et. Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, proti žalované Komisi pro cenné papíry, Washingtonova 7, 111 21 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2000, č. j. 521/1 238/2000, takto: I. Rozhodnutí prezidia Komise pro cenné papíry č. j. 521/1 238/2000 ze dne 23. 6. 2000 a rozhodnutí Komise pro cenné papíry č. j. 521/19 431B/99 ze dne 21. 1. 2000 se zrušují. II. Věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4225 Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. et Mgr. Václava Sládka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se žalobou, která byla dne 7. 9. 2000 podána u Vrchního soudu v Praze (podáním došlým uvedenému soudu dne 4. 10. 2000 pak byla doplněna), domáhá zrušení rozhodnutí prezidia Komise pro cenné papíry ze dne 23. 6. 2000, jímž byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Komise pro cenné papíry (dále též „Komise“) ze dne 21. 1. 2000 o pozastavení na dobu šesti měsíců povolení žalobce k výkonu činnosti makléře, udělené ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o cenných papírech“), a to za porušení § 79 odst. 2 zákona o cenných papírech a o uložení pokuty žalobci ve výši 100 000 Kč za porušení § 79 odst. 2 zákona o cenných papírech. Ve včas podané žalobě žalobce uplatnil tyto žalobní body: 1. Žalovaná zahájila s žalobcem správní řízení na základě údajného porušení § 79 odst. 2 zákona o cenných papírech. Jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení subjektem této právní normy je osoba splňující kumulativně následující podmínky: musí být účastníkem finančního trhu a musí poskytovat služby zákazníkům. První uvedená podmínka, tj. že žalobce je účastníkem finančního trhu splněna nebyla. Zákon o cenných papírech pojem „účastník finančního trhu“ nedefinuje, je tedy nutné částečně použít per analogiam pojem podle § 5 odst. 4 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry (dále též „zákon o Komisi“), „účastník kapitálového trhu“. Žalovaná nemožnost analogie odůvodňuje tím, že pojem „účastník kapitálového trhu“ zahrnuje i osoby, u kterých je pochybné, že by mohly být za běžných podmínek považovány za účastníky finančního trhu, a to např. osoby zavázané ze směnek. Z této argumentace plyne jedna zásadní skutečnost, a to, že žalovaná přiznává, že pojem „účastník kapitálového trhu“ je širší než pojem „účastník finančního trhu“. Logickou argumentací a maiori ad minus dojdeme k závěru, že pokud širší pojem subjekt makléře neobsahuje, těžko může být obsaženo v pojmu užším. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že analogii nelze v tomto případě použít, neznamená to samo o sobě skutečnost, že makléř účastníkem finančního trhu je. Nepříliš obsažná argumentace žalované týkající se nemožnosti použít analogie tedy neřeší jednu podstatnou záležitost - jak žalovaná dospěla k tomu, že žalobce je účastníkem finančního trhu. Tato skutečnost se jeví pro celé správní řízení jako otázka nejzásadnější i s ohledem na to, že ve věci označení makléře jako účastníka finančního trhu vyznívá doktrinální výklad tak, že makléř účastníkem finančního trhu není. V této souvislosti je odkazováno na článek Jana Dědiče „K problémům zákona o Komisi pro cenné papíry“ uveřejněný v „Obchodním právu“ č. 7 - 8/1998 a na výklad Jana Paulyho v „Komentáři k zákonu o cenných papírech“, 1. vydání, Orac, Praha 1998, str. 341 a 342. Druhou podmínkou použití § 79 odst. 2 zákona o cenných papírech je, že účastník finančního trhu poskytuje služby zákazníkům. Definice poskytovatelů služeb v zákoně o cenných papírech chybí, zákon o Komisi však v § 5 odst. 3 uvádí taxativní výčet poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu, ve kterém makléř není uveden. V tomto případě je použití analogie nasnadě, jelikož v předmětném správním řízení byly projednávány vztahy, které se týkaly obchodování na kapitálovém trhu. Podmínka, že účastník finančního trhu musí poskytovat služby zákazníkům, není v případě makléře splnitelná ještě z jiného důvodu, kterým je to, že činnost, za kterou byl žalobce potrestán jako makléř, může vykonávat v souladu s § 45 odst. 1 zákona o cenných papírech pouze obchodník s cennými papíry. Makléř tedy objektivně nemůže poskytovat služby zákazníkům, pouze jako zaměstnanec obchodníka s cennými papíry vykonává odborné činnosti spojené s obchodováním s cennými papíry. Makléř je osobou, která je vůči obchodníkovi v zaměstnaneckém poměru, tj. v poměru závislém na svém zaměstnavateli, kterým v případě žalobce byla Komerční banka. Podle žalobce ze strany žalované došlo k překročení zákonné pravomoci, když došlo k potrestání subjektu, který nebyl v tomto konkrétním případě subjektem sankční pravomoci žalované, a tím došlo i k porušení zákonnosti správního řízení, jakož i na něj navazujícího rozhodnutí. Závěrem k tomuto bodu žalobce uvedl, že i kdyby jako makléř porušil své povinnosti tak, jak tvrdí žalovaná, nezakládalo by to v tomto případě sankční pravomoc žalované vůči žalobci, účastníkem správního řízení by v takovém případě měl být obchodník s cennými papíry jako skutečný účastník finančního trhu. 2. Předmětné správní řízení vykazuje několik vad, které měly vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. Kromě skutečnosti, že žalovaná překročila lhůtu pro vydání rozhodnutí, se vady správního řízení týkají provedeného dokazování. Především se vada v dokazování týká skutečnosti, že jeden ze zásadních důkazů byl prováděn v naprostém rozporu se správním řádem. Žalovaná porušila právo účastníka vyplývající z § 33 odst. 1 správního řádu tím, že jako důkaz použila telefonický výslech pana F., se kterým žalobce komunikoval při uzavírání předmětného obchodu. Použití tohoto důkazního prostředku je o to pochybnější, že osoba provádějící „výslech“ svědka (Ing. K.) použila k výslechu telefon a že tento telefonický rozhovor bez souhlasu a vědomí svědka nahrávala. Skutečnost, že tento důkaz byl proveden vadně, je o to závažnější, že z inkriminovaného důkazu mělo vyplynout, že nedošlo k jednání, které bylo předmětem správního řízení. 3. V poslední žalobní námitce žalobce poukazuje na nezákonnost rozhodnutí způsobenou nesprávným posouzením sankcionovaného jednání. Zdůrazňuje, že jednání, za které je sankcionován, je postaveno na náhodě, resp. na tvorbě ceny na burze cenných papírů, jejíž výši nemůže žádný makléř znát předem. S žalovanou souhlasí potud, že makléř bezprostředně rozhoduje v krátkých časových intervalech o značných majetkových hodnotách, namítá však, že žalovaná si neuvědomuje skutečnost, že makléř fakticky nemůže prověřovat znění smlouvy s každým klientem a musí se spoléhat na své spolupracovníky. Žalobce nejednal bezprostředně s klientem, musel se tudíž spoléhat na pobočkového pracovníka. Skutečnost, že pobočkový pracovník přijme pokyn ve formě, ve které nelze tento pokyn učinit, ještě neznamená, že za tuto vadu je odpovědný makléř, který tento pokyn přijal. Samozřejmě tato vada pokynu může způsobit vznik odpovědnosti, a to jednak soukromoprávní a jednak veřejnoprávní. Soukromoprávní odpovědnost vůči klientovi je jednoznačná a jde na vrub banky. Veřejnoprávní odpovědnost jde v tomto případě podle názoru žalobce na vrub obchodníka též, protože makléř z titulu své funkce nemůže fakticky kontrolovat znění každé smlouvy s klientem, ale je součástí určitého soukolí, které má zajistit bezchybné provedení požadavku klienta. V písemném vyjádření k žalobě se žalovaná především vyjádřila k otázce nákupu akcií dne 18. 6. 1999. K námitce žalobce, že jako makléř nemohl být účastníkem správního řízení, uvedla žalovaná následující: Jestliže § 82 zákona o cenných papírech zakotvuje dozor žalované nad činností makléře v rozsahu jeho činností, nic nebrání jeho účastenství ve správním řízení před žalovanou. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona může žalovaná osobám uvedeným v § 82 odst. 1 (tedy výslovně též makléřům) za nedostatky spočívající v porušení právních předpisů podle § 83 odst. 1 písm. b/ (tj. zákona o cenných papírech a zvláštních zákonů) udělit opatření k nápravě nebo pokutu. Není tedy pochyb o tom, že makléř podléhá též sankční pravomoci žalované a že s touto okolností musel počítat. Podřídil-li zákon o cenných papírech makléře dozorčí a sankční pravomoci žalované, jistě se tak nemělo stát výhradně ohledně povinnosti mlčenlivosti založené v § 79 odst. 3 zákona o cenných papírech, jak poněkud skromně dovozuje žalobce. V opačném případě by konstrukce zákona o cenných papírech, podle které může obchodník s cennými papíry poskytovat „odborné obchodní činnosti“ pouze prostřednictvím makléře, pozbyla svů