— Nejvyšší správní soud

7 A 109/2002- 58 - text  7 A 109/2002 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce R. J., zastoupeného Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská 505, proti žalované Komisi pro cenné papíry se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci předchozího souhlasu ke jmenování do funkce člena představenstva, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2002, č. j. 10/NoO/8/2001/2, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 16. 5. 2001, č. j. 43/N/129/2001 o zamítnutí žádosti společnosti G. B., spol. s r. o. (dále jen „G., s. r. o.) o udělení předchozího souhlasu ke jmenování žalobce do funkce člena představenstva. V odůvodnění žalovaná uvedla, že rozhodným pro posouzení žalobce z hlediska kritéria dobré pověsti se jeví jeho podíl na protiprávním jednání společnosti G., s. r. o., za něž jí byla uložena velmi vysoká pokuta. Za zásadní je třeba považovat skutečnost, že žalobce byl vzhledem ke své funkci člena dozorčí rady P. P., a. s. informován o tom, že dojde ke zrušení veřejné obchodovatelnosti kmenových akcií této společnosti a právě tato informace byla poté při poskytování služeb společností G., s. r. o. v době, kdy v této společnosti působil žalobce jako prokurista, využita. Na protiprávním jednání společnosti G., s. r. o. se žalobce podílel již tím, že připustil, aby tato informace byla zneužita v neprospěch společnosti P. P., a. s., která v důsledku jednání společnosti G., s. r.o. musela v rámci povinného odkupu vyplatit o cca 56 000 000 Kč více než kdyby se tento odkup uskutečnil za cenu rovnající se ceně těchto akcií na veřejném mimoburzovním trhu organizovaném společností R., a. s. v průběžné aukci v době rozhodnutí mimořádné valné hromady o zrušení veřejné obchodovatelnosti předmětných akcií. Nelze též opominout fakt, že pokyn k přímému prodeji 2050 kusů akcií společnosti P. P., a. s. v R. za limitní cenu 4600 Kč za jednu akcii od společností S. I. L. a Z. E. L. a odpovídající pokyn k přímému nákupu přijal od G., s. r.o. právě žalobce. Tento přímý obchod rozhodujícím způsobem ovlivnil cenu předmětných akcií na veřejném trhu. Jak již bylo uvedeno v rozhodnutí ze dne 7. 12. 2000, č. j. 52/13638/00, měla společnost G., s. r. o. použít existující standartní mechanizmy pro realizaci těchto „vypořádacích“ převodů akcií. Z těchto skutečností má žalovaná za dostatečně zjištěné, že se žalobce podílel na protiprávním jednání společnosti G., s. r. o. v době, kdy byl jejím prokuristou. To, že po zahájení správního řízení s G., s. r. o. odstoupil z funkce člena dozorčí rady společnosti P. P., a. s. nic na jeho zřejmém podílu na protiprávním jednání obchodníka s cennými papíry nemění. Co se týče pojmu dobré pověsti je podle žalované třeba rozlišovat obsahovou náplň tohoto výrazu ve smyslu zákona o cenných papírech a význam, který nabývá v obecném jazyku. Z pohledu obecné češtiny představuje pověst výslednici názorů určitého okruhu osob na jinou osobu a je tak měřítkem akceptace této osoby jejím sociálním okolím. Pojem pověsti v intencích zákona o cenných papírech však nabírá poněkud jiný význam. Zákonodárce použil pojem „dobrá pověst“ jako neurčitý právní pojem a žalovaná s ohledem na smysl zákona vytvořila určité modely jednání, které nebudou z pohledu dobré pověsti ve smyslu zákona o cenných papírech akceptovatelné. Smysl zákona podle žalované spočívá v zabránění účasti osob, které k výkonu funkce nemají dostatečné předpoklady, mj. i z hlediska morálního, v orgánech subjektů, které nakládají s finančními prostředky a investičními instrumenty třetích osob. Žalovaná za fyzickou osobu s dobrou pověstí nepovažuje zejména osobu, která se jako statutární orgán, člen statutárního orgánu, člen dozorčí rady nebo prokurista, především institucionálního investora nebo poskytovatele služeb na kapitálovém trhu, zaviněně (úmyslně či z nedbalosti) podílela na porušení zákona právnickou osobou, pro které jí byla uložena vysoká povinnost nebo povinnost k náhradě rozsáhlé škody pro závažné nebo opakované porušení právní povinnosti, které vedlo k významnému ohrožení nebo poškození zájmu akcionářů, podílníků nebo zákazníků, k narušení integrity nebo transparentnosti finančního trhu, zneužití důvěrných informací nebo spáchání obdobného správního deliktu touto právnickou osobou souvisejícího s finančním trhem. Námitku žalobce týkající se procesního pochybení správního orgánu prvého stupně žalovaná akceptovala, neboť žalobce neměl možnost se v rozporu s § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) vyjádřit k podkladu rozhodnutí, ke způsobu jeho zjištění a případně navrhnout jeho doplnění. Žalovaná však toto pochybení dostatečně zhojila, neboť tuto možnost účastníkům řízení dala, ale žalobce rozklad již žádným způsobem nedoplnil. V podané žalobě žalobce uvedl, že nebyl po celou dobu, tj. od července 1998 do května 1999, kdy, jak tvrdí žalovaná, podávala společnost G., s. r. o. v průběžné aukci R., a. s. pokyny k nákupu akcií společnosti P. P., a. s. současně členem dozorčí rady této společnosti a prokuristou společnosti G., s. r. o. Za nezpochybnitelné označil žalobce skutečnost, že právní postavení prokuristy jako v podstatě zmocněnce podnikatele a jeho odpovědnost je naprosto odlišné od právního postavení jednatele jako statutárního orgánu a jeho odpovědnosti, stejně jako to, že dozorčí rada je ze zákona orgánem kontrolním a nikoliv výkonným. Pokud by se žalovaná svědomitě a odpovědně věcí zabývala a snažila se zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, musela by v rámci zkoumání dobré pověsti žalobce provést i mnoho jiných důkazů, např. čestná prohlášení, posudky, hodnocení, vyjádření, výpovědi jak osob blízkých žalobci, spolupracovníků žalobce, zákazníků společnosti G., s. r. o., tak i obchodních konkurentů této společnosti, kterými by mohla odůvodnit závěr a rozhodnutí o tom, zda žalobce dobrou pověst má či nikoliv. Podle žalobce je třeba souhlasit se záměrem zákonodárce podrobit státnímu dozoru a regulaci oblast kapitálového trhu a jeho účastníky, ale jistě není a nebylo úmyslem zákonodárce diskvalifikovat z účasti a působení na kapitálovém trhu osoby, které se osvědčily, které podnikají se ziskem, jimž jejich zákazníci důvěřují, a proto s nimi spolupracují. Žalobce složil v roce 1994 makléřskou zkoušku a od té doby působil celkem více než osm let na kapitálovém trhu. Nikdy nebyl odsouzen za jakýkoliv trestný čin a nebyla mu uložena pokuta nebo povinnost k náhradě škody pro zaviněné závažné nebo opakované porušení právní povinnosti, které by vedlo k významnému ohrožení nebo poškození zájmu akcionářů, podílníků nebo zákazníků, k narušení integrity nebo transparentnosti finančního trhu, zneužití důvěrných informací nebo spáchání obdobného správního deliktu souvisejícího s finančním trhem. Na majetek žalobce nebyl prohlášen konkurs, potvrzeno nucené vyrovnání nebo zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. Nebylo mu z důvodů souvisejících s jeho pověstí pravomocně pozastaveno či odňato povolení k výkonu podnikatelské činnosti. Nebyl z důvodů souvisejících s jeho pověstí vyloučen z profesionálního sdružení, komory nebo asociace, ani mu nebyla zamítnuta žádost o přijetí do takové komunity a ani mu v rámci takové komunity nebyl uložen disciplinární trest. Pokud by žalovaná postupovala v souladu se zákonem a svědomitě a odpovědně prověřila všechny výše uvedené skutečnosti, mohla dojít k diametrálně odlišnému závěru, a tím i opačnému rozhodnutí, že žalobce má dobrou pověst. Jelikož žalovaná postupovala v rozporu se zákonem, rozhodla nejen nezákonně, ale i nesprávně. Dále žalobce poukázal na nezákonný procesní postup s tím, že konstatovala-li žalovaná, že správní orgán prvého stupně pochybil, když v rozporu s § 33 odst. 2 správního řádu neumožnil účastníkům vyjádřit se k podkladu a ke způsobu jeho zjištění a případně navrhnout doplnění, a přitom sám rozhodnutí nezrušil, jedná se opět o postup odporující zákonu. Rozhodla-li žalovaná o „existenční“ otázce žalobce po více než 13 měsících je její postup nejen nemorální a odsouzeníhodný, ale také nezákonný, neboť je v rozporu se zákonnými povinnostmi specifikovanými ve správním řádu. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že pokud žalobce namítal, že nebyl od července 1998 do května 1999 současně členem dozorčí rady a prokuristou, je nutno označit jeho argumentaci za účelovou se snahou zpochybnit jeho podíl na řízení a činnosti společnosti G., s. r. o., i když žalobce skutečně nebyl současně prokuristou G., s. r. o. a členem dozorčí rady P