3 As 20/2004 — Nejvyšší správní soud

3 As 20/2004- 63 - text č. j. 3 As 20/2004 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce A. s. r. o., zastoupeného JUDr. Janem Spáčilem, advokátem se sídlem Polní 45, Opava, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2002, č. j. OŽPZ 1765-2320/02-Ko, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 573/2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2004, č. j. 22 Ca 573/2002 - 35, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2004, č. j. 22 Ca 573/2002 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Okresního úřadu Jeseník ze dne 13. 6. 2002, č. j. 2534/2002 RŽP/R-134/Pr-231/3 a toto rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci podle § 47 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodách“; zrušen zákonem č. 254/2001 Sb. – pozn. soudu) za porušení § 25 zákona o vodách podle § 24 odst. c) a § 24c zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 130/1974 Sb.“) uložena pokuta ve výši 20 000 Kč za nedovolené nakládání s látkami škodlivými vodám, k němuž mělo dojít vniknutím závadných látek do vodního toku při provádění betonáže ve vodním toku S. v k. ú. L. – L.. Dne 28. 6. 2001 mělo podle sdělení žalovaného činností žalobce při provádění betonáží dojít ve vodním toku S. vlivem úniku látek škodlivým vodám k havarijnímu zhoršení jakosti vod s následným úhynem ryb. Porušením povinnosti podle § 25 zákona o vodách, podle něhož měl žalobce učinit opatření, aby látky škodlivé vodám nevnikly do povrchových vod a neohrozily jejich jakost nebo zdravotní nezávadnost, byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 24 písm. c) zákona č. 130/1974 Sb. Za tento správní delikt byla žalobci stanovena pokuta ve výši 20 000 Kč podle § 24c zákona č. 130/1974 Sb., tj. při dolní hranici rozpětí. Žalovaný dále připustil, že zástupci okresního úřadu i Českého rybářského svazu v postupu hlášení havárie pochybili, žalovaný to však neshledal být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Názory žalobce k odlovu ryb ze dne 29. 6. 2001, k výsledku ichtyologického průzkumu ze dne 12. 7. 2001, náčrtu situace otravy ryb a pochybnosti o objektivitě autorů náčrtu nejsou z hlediska prokázání příčin úhynu ryb rozhodující. Žalovaný dále uvedl, že závěr o příčině úhynu ryb způsobeným náhlou změnou prostředí vlivem stavebních úprav toku, byl potvrzen pracovištěm Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb Opava ze dne 2. 7. 2001, č. j. 180/01, po provedení rozborů vody byl tento závěr potvrzen stanoviskem stejné instituce ze dne 18. 1. 2002, čj. 248/02. V něm se uvádí, že zjištěné zvýšené hodnoty jednoznačně potvrzují hypotézu o úhynu ryb vlivem stavebních prací, konkrétně překročením koncentrace nedisociovaného toxického NH3 ve vodě. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že protokol z místního šetření obsahuje v některých bodech nepřesnosti, tato skutečnost by nebyla podle žalovaného důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že výsledky provedených rozborů spolehlivě prokázaly příčinu úhynu ryb, a domněnky možného úniku závadných látek z jiných míst nebyly prokázány. Žalovaný shrnul, že pokuta byla žalobci uložena za znečištění povrchových vod látkami škodlivými vodám při provádění betonáže ve vodním toku, jelikož žalobce porušil povinnost zacházet s látkami tak, aby neohrozily jakost vod. Tuto skutečnost podle žalovaného potvrzují rozbory vody a uhynulých ryb. Žalovaný zopakoval, že vady správního řízení spočívající v tom, že nebyl uvědomen správce toku, a že protokol z místního šetření ze dne 2. 7. 2001 obsahuje nesrovnalosti, nejsou důvodem pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný z uvedených důvodů shledal, že zde jsou dány důvody pro uložení pokuty a proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2004, čj. 22 Ca 573/2002-35, bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby proti uvedenému rozhodnutí žalovaného.V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že podklady pro rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byly zjištěny v souladu s ustanoveními § 32 odst. 1 spr. ř. a § 34 odst. 1 a 2 spr. ř. Skutečnost, že havarijní zhoršení jakosti vod nastalé dne 28. 6. 2001 nebylo nahlášeno též správci vodního toku podle § 10 vyhlášky č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod, nemůže vést k závěru, že by důkazy provedené žalovaným ve správním řízení vedeném se žalobcem nebyly v souladu s právními předpisy. Soud uvedl, že z obsahu správního spisu nevyplývají žádné okolnosti odůvodňující závěr, že by způsob odebírání vzorků vody z vodního toku a uhynulých ryb byl v nějakém směru vadný nebo nesprávný či že by v negativním směru ovlivnil výsledky expertíz. Rozbory vzorků byly provedeny v bezprostřední časové návaznosti po odběru dne 28. 6. 2001, způsob odběru vzorků je popsán v protokole z místního šetření provedeném správním orgánem prvního stupně dne 2. 7. 2001. Z § 20 vyhlášky č. 6/1977 Sb. nevyplývá, že by si správní orgán nemohl sám pro účely dokazování opatřit jako jeden z důkazů vzorek vody. Z obsahu správních spisů podle soudu vyplynulo, že správní orgány měly dostatek skutkových podkladů pro závěr, že žalobce porušil povinnosti týkající se ochrany povrchových a podzemních vod a proto je rozhodnutí o uložení pokuty za toto jednání podle § 25 zákona o vodách, § 24 písm. c) a § 24c zákona č. 130/1974 Sb. v souladu se zákonem. Soud dále uvedl, že odkaz žalobce na vyjádření podaná v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepředstavuje sám o sobě žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., totéž platí o odkazu žalobce na jednotlivé listiny založené ve správních spisech, které údajně potvrzují „nedůvěryhodnost“ rozhodnutí správního orgánu, neboť z tohoto tvrzení nejsou zřejmé konkrétní skutečnosti, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedl, že již od počátku řízení vytýkal porušení vyhlášky č. 6/1977 Sb., neboť havárie nebyla nahlášena správci vodního toku s. p. Ostrava. Dále byl porušen § 20 citované vyhlášky, neboť došlo k neodbornému odběru vzorku vody i vzorku uhynulých ryb, čímž byly k expertízám předloženy znehodnocené vzorky. Žalovaný ani správní orgán prvního stupně však nedospěly k závěru, že by bylo namístě provádět další dokazování. Žalobce dále napadl nepřesnosti protokolu o místním šetření ze dne 2. 7. 2001, jenž je kusý a nesrozumitelný a zjevně neodpovídá zjištěným skutečnostem. Správní orgány pak pouze konstatovaly, že stěžovatel porušil povinnost podle § 25 zákona o vodách tím, že nedovoleně manipuloval s látkami škodlivými vodám. Stěžovatel sděluje, že učinil vše pro to, aby při stavebních pracích nic nezanedbal a nebyla mu vytknuta žádná pochybení. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že jsou v jeho případě dány důvody kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje v bagatelizaci porušení § 10 a § 20 vyhlášky č. 6/1977 Sb., přičemž tato porušení způsobila veškeré další komplikace. Stěžovatel dále uvádí, že nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci, neboť správní orgán prvního stupně nevěnoval vůbec pozornost možnostem zjištění dalších znečišťovatelů vod a dělbě odpovědnosti při úhynu ryb. Tím byl porušen § 32 odst. 1 spr. ř. Dále soud nesprávně nekonstatoval ani porušení § 46 spr. ř., ačkoliv správní orgány při rozhodování nevycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Krajskému soudu v Ostravě pak žalobce vytkl to, že se tento soud nezabýval dalšímu skutečnostmi, na které stěžovatel v žalobě sice pouze poukázal, ale které byly předmětem řízení v předcházejících rozhodnutí a byly součástí materiálů, které měl soud k dispozici. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel žádá, aby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel porušil ustanovení § 25 zákona o vodách a proto mu byla uložena v souladu s § 24 písm. c) zákona o státní správě ve vodním hospodářství pokuta. K opakované námitce žalobce týkající se porušení § 10 a § 20 vyhlášky č. 6/1977 Sb., plně odkazuje na své žalobou napadené rozhodnutí, který se těmito námitkami