3 As 50/2004 — Nejvyšší správní soud

3 As 50/2004- 82 - text č. j. 3 As 50/2004 - 82 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Č. P. k.s., zast. JUDr. Jiřím Herczegem, Ph.D., advokátem v Praze 4, Vápencová 569/13, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2004, č. j. 8 Ca 207/2003 - 48, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2004, č. j. 8 Ca 207/2003 - 48 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se jako stěžovatel včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2004, č. j. 8 Ca 207/2003 - 48, jímž byla zamítnuta jeho žaloba a současně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že není v rozporu se zákonem rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 7. 7. 2003, č.j. 560/1689/03, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Brně ze dne 15. 4. 2003, č.j. 7/OH/04191/03/Sp a současně potvrzeno toto rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 750 000 Kč za porušení povinností uvedených v § 12 odst. 2 zákona č. 157/1998 Sb., kterých se žalobce dopustil tím, že v rozporu s tímto ustanovením neoznačoval nádoby pro plyny propan-butan nebo zkapalněný ropný plyn způsobem předepsaným v tomto zákonném ustanovení. Městský soud v Praze vyšel při svém rozhodování z toho, že v této věci není mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalobce neumístil označení specifické rizikovosti nebezpečné látky přímo na obalu, tj. tlakové lahvi, ale že tuto povinnost realizoval formou příbalového letáku přikládaného k obalu a že Ministerstvo životního prostředí již vydalo dne 23. 1. 2002 pod č.j. 510/65/02/St-O1/02 rozhodnutí vycházející z obdobných skutkových okolností, kterým však zrušilo k odvolání podnikatele JUDr. J. T. rozhodnutí prvostupňového správního orgánu o uložení pokuty ve výši 7000 Kč, v němž dovodilo, že s ohledem na specifický způsob nakládání s ocelovými lahvemi (mnohonásobné použití, vratnost), předávání letáku kupujícím s označením dle požadavků § 12 zákona č. 157/1998 Sb. při prodeji propan-butanu v ocelových lahvích není porušením tohoto zákona. Městský soud v Praze došel k tomu, že rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 23. 1. 2002 nezpůsobuje nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 7. 7. 2003, byť obě vycházejí ze shodných skutkových okolností, ale každé jinak řeší výklad zákona i prováděcí vyhlášky a podmínky pro uložení pokuty. Podle názoru Městského soudu v Praze je sice žádoucí, aby rozhodování správních orgánů ve skutkově shodných věcech bylo jednotné, ale správní orgán není rozhodnutím vydaným v jiné věci vázán. Rozhodující je jen to, aby skutkový stav byl zjištěn přesně a úplně a aby byl v souladu se zákonem hodnocen i po právní stránce. Za tohoto stavu potom Městský soud v Praze přezkoumal opodstatněnost žaloby v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jediným žalobním bodem v této věci byla námitka, že existuje rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 23. 1. 2002, které vychází z obdobného skutkového stavu jako žalobou napadené rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 7. 7. 2003, jež však vyznělo pro žalobce příznivě, na rozdíl od správního rozhodnutí napadeného žalobou. Samotný tento důvod však nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, jak bylo výše uvedeno a žalobcem tvrzená skutečnost by nepochybně ovlivnila úvahu stran výše uložené pokuty. Jelikož však žalobce výši uložené pokuty neučinil předmětem své výhrady a nenavrhl ani postup dle § 78 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemohl se Městský soud v Praze zabývat výší uložené pokuty. Stejně tak se Městský soud v Praze nezabýval odkazy žalobce na důvody nezákonnosti uvedené v jeho stanovisku z ledna 2002, dopisu ze dne 31. 3. 2003 a jeho odvolání ze dne 5. 5. 2003 proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, protože jím spatřované důvody nezákonnosti žalobce přímo v žalobě explicitně neuvedl. V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze žalobce jako stěžovatel vyslovil nesouhlas se závěry tohoto soudu. Stěžovatel má především za to, že jsou dány důvody k podání kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy v důsledku nesprávného posouzení právní otázky soudem. Městskému soudu v Praze vytkl, že ačkoliv spatřuje porušení ustanovení § 12 zákona č. 157/1998 Sb. v tom, že stěžovatel jako distributor tlakových lahví s propan-butanem neumístil označení nebezpečné chemické látky (zde propan-butanu) přímo na obalu - tedy na ocelové lahvi – a svou povinnost realizoval formou příbalového letáku, nevzal v úvahu způsob specifického nakládání s ocelovými lahvemi s propan-butanem, který činí připojení příbalového letáku zákonným způsobem realizace povinnosti stěžovatele. Tento způsob nakládání s ocelovými lahvemi (mnohonásobné použití, vratnost. apod.) má za následek nevhodnost pro jejich označení údaji přímo na obalu nebo na štítku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb. a proto je ve smyslu tohoto ustanovení možno provést označení připojením příbalového letáčku nebo visačkou. Nelze totiž nevidět, že označení přímo na nádobě nebo štítku je nevhodné pro běžnou manipulaci, dopravu a skladování. Aplikace označení přímo na tělo lahve je sice technicky možná, ale při obvyklé přepravě dochází k odírání jedné lahve o druhou, došlo by tak k setření označení a tyto lahve by pak nebyly označeny vůbec. Aplikovat označení na límec lahve by nešlo, protože se tam prostě nevejde. Ostatně i Ministerstvo životního prostředí ve svém rozhodnutí ze dne 23. 1. 2002, č.j. 510/65/02/St-01/02 již dovodilo, že pokud odvolatel za této situace předával při prodeji propan-butanu v ocelových lahvích kupujícím příbalový leták s označením požadavků dle § 12 zákona č. 157/1998 Sb., neporušil toto ustanovení zákona. Stěžovatel tedy poukazuje na to, že Městský soud v Praze nevzal v úvahu, že Ministerstvo životního prostředí ve skutkově totožných věcech vydalo dvě diametrálně odlišná rozhodnutí ze dne 23. 1. 2002, č.j. 510/65/02/St-01/02 a ze dne 7. 7. 2003, č.j. 560/1689/03 a každé z nich řešilo jinak výklad ustanovení § 12 zákona č. 157/1998 Sb. a ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb. i zákonné podmínky pro uložení pokuty. Stěžovatel se řídil pravomocným a vykonatelným rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 23. 1. 2002, kterému svědčila presumpce správnosti, v němž je jasně uvedeno, že označování tlakových lahví na propan-butan příbalovým letákem je plně v souladu se zákonem č. 157/1998 Sb. a přesto rozhodnutím téhož ministerstva ze dne 7. 7. 2003 mu byla za tento postup uložena pokuta. Stěžovatel byl tedy potrestán za to, že jednal v dobré víře ve výklad ustanovení § 12 zákona č. 157/1998 Sb. a ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb., který provedl ústřední orgán státní správy v rozhodnutí ze dne 23. 1. 2002. Tento přístup správních orgánů je ovšem v rozporu s principy právního státu, zejména s principem předvídatelnosti rozhodnutí a tedy i čl. 1 Ústavy České republiky, protože adresát právní normy v oblasti veřejného práva může důvodně předpokládat, že výkladem právního předpisu, učiněným ústředním orgánem státní správy, se tento orgán bude řídit i v jiných skutkově totožných případech. Z toho ale vyplývá i to, že stěžovatel mohl mít důvodně za to, že jím zvolený postup je po právu a s ohledem na nejasnost právní úpravy a předchozí postup správního orgánu se nemohl dopustit správního deliktu. Stěžovatel má rovněž za to, že jsou dány i důvody k podání kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jež spočívají ve vadách řízení před soudem. Městskému soudu v Praze v této souvislosti především vytkl, že není v souladu se zákonem jeho právní názor, že se nemohl zabývat odkazy stěžovatele na důvody nezákonnosti uvedené ve stanovisku stěžovatele z ledna 2002, dopisu stěžovatele ze dne 31. 3. 2003 a odvolání stěžovatele ze dne 5. 5. 2003 proti prvostupňovému rozhodnutí, protože tyto nezákonnosti explicitně neuvedl v žalobě. Stěžovatel v žalobě jasně vymezil nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí tvrzením, že označení tlakových nádob na propan-butan příbalovým letákem je v souladu s právními předpisy a že tento právní názor je v souladu s rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 23. 1. 2002. Ostatně uvedená podání stěžovatele, kde jsou nezákonnosti napadeného rozhodnutí správního orgánu podrobně rozebrány a právně vyargumentovány, byla navržena ke čtení jako listinný důkaz. Jestliže