— Nejvyšší správní soud

5 A 12/2002- 91 - text č. j. 5 A 12/2002 – 98 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce O. – S. a. d. v. u., a. o. s. a. d., zastoupeného JUDr. Karlou Chlumskou, advokátkou se sídlem Praha 10, Hradešínská 4/1102, proti žalovanému Ministerstvu kultury, se sídlem Praha 1, Maltézské náměstí 1, za účasti O. G. – o. s. a., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem Příbram I, nám. T. G. M. 142, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2001, č. j. 16189/2001, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2001, č. j. 16189/2001, a ze dne 17. 9. 2001, č. j. 457/SOAP, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 100 Kč, a to k rukám jeho advokátky do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou žalobou ze dne 24. 1. 2002, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2001, č. j. 16189/2001, a ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 457/SOAP, kterými mu nebylo povoleno nahlédnout do spisu O. G. – o. s. a., vedeného žalovaným pod sp. zn. 5106/2001. Uvedl, že dle rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 1997 vykonával hromadnou, resp. kolektivní správu práv autorů pro obor výtvarný, včetně obrazové složky audiovizuálních děl, a obor architektonický v rozsahu oblastí uvedených v § 2 odst. 1 písm. c), f), g) a i) zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů. Dne 30. 11. 2000 podal dle § 98 odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), žádost (č. j. 16205/2000) o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy, mimo jiné i práva na opětný prodej originálu díla uměleckého [§ 24, § 96 odst. 1 písm. a) bod 5 autorského zákona]. Tuto žádost však vzal dne 12. 7. 2001 zpět, neboť žalovaný nesprávně posoudil změnu právní úpravy a namísto aplikace § 106 odst. 7 autorského zákona vyžadoval podávání nových žádostí (§ 98 autorského zákona). Jelikož žalobce nedržel oprávnění k výkonu kolektivní správy práva na opětný prodej originálu díla uměleckého, podal dle § 98 autorského zákona novou žádost (č. j. 11383/2001). Žádost o kolektivní správu téhož práva podalo i O. G. – o. s. a. Dne 13. 8. 2001 se žalobce dostavil k žalovanému a požádal o nahlédnutí do svého spisu, což bylo umožněno a dále o nahlédnutí do spisu O. G. – o. s. a. s tím, že k ochraně jeho zájmů je to velmi podstatné, poněvadž je účastníkem řízení ve věci § 96 odst. 1. písm. a) bod 5 autorského zákona, přičemž ve stejném řízení v dané věci z roku 1997 mu neznalost obsahu žádosti O. G. – o. s. a. způsobila újmu v právech. Šlo o snahu o ochranu zájmů žalobcem zastupovaných nositelů práv, bylo tedy nutné zaujmout stanovisko ke všem skutkovým zjištěním, na nichž správní orgán založí skutkovou podstatu svého rozhodnutí ve věci práva následné odměny obou žadatelů – jinak by žalobce nemohl dostatečně účinně hájit svá práva a zájmy. Žalovaný dne 13. 8. 2001 tuto žádost bez odůvodnění odmítl, aniž by byl sepsán protokol. O povolení nahlédnout do spisu žalobce poté zažádal dopisem ze dne 16. 8. 2001 s opětovným uvedením důvodů a s žádostí o sepsání protokolu o odmítnutí nahlédnutí do spisu. Žalovaný dopisem ze dne 17. 9. 2001 (č. j. 457/SOAP), dle názoru žalobce rozhodnutím v materiálním smyslu, opětovně odmítl nahlédnutí do spisu povolit a zaujal stanovisko, že protokol není třeba sepisovat. Žalobce reagoval dopisem ze dne 19. 9. 2001, kde trval na sepsání protokolu o důležitém úkonu v řízení. Když poté žalovaný nikterak nereagoval, podal dne 25. 10. 2001 proti rozhodnutí rozklad. Tento byl vyřízen bez projednání v rozkladové komisi náměstkyní ministra JUDr. P. S. dne 23. 11. 2001 a klasifikován jako stížnost na postup správního orgánu, která byla jako neopodstatněná odmítnuta. Důvody nezákonnosti žalobce shledal v tom, že žalovaný řádně odůvodněné žádosti o nahlédnutí do spisu odmítal s pouhým poukazem, že důvody žalobcem uváděné nepovažuje za naléhavý právní zájem, aniž by tuto skutečnost jakkoliv odůvodnil. Rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, není z nich zřejmé, zda a v jakém rozsahu se žalovaný žádostí žalobce zabýval. Žalobce dále poukázal na dějinné souvislosti – v roce 1997 probíhalo řízení o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy podle § 4 zákona č. 237/1995 Sb., kdy jak žalobce, tak O. G. – o. s. a. požádali o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy pro stejný obor. Žalobci bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 7. 1997 uděleno požadované oprávnění ve všech bodech vyjma tzv. droit de suite [§ 2 odst. 1 písm. h) zákona č. 237/1995 Sb.], které bylo zcela proti smyslu zákonné úpravy uděleno druhému žadateli. K této situaci došlo opětovně v souvislosti se změnou právní úpravy autorského práva v roce 2000 (zákon č. 121/2000 Sb.), kdy zákonodárce stanovil v přechodných ustanoveních (§ 106 odst. 7 autorského zákona) způsob přizpůsobení existujících práv dosavadních ochranných organizací, žalovaný však všechny ochranné organizace donutil k podání nových žádostí dle § 98 autorského zákona. Rozhodnutí z roku 1997 žalovaný odůvodnil tak, že „žadatel vykazuje v přiloženém seznamu stejné autory, které zastupuje na základě individuálních smluv o zastoupení ve stejném rozsahu společnost G., s. r. o. Svěření výlučných práv podle § 31 platného autorského zákona dvěma organizacím brání výkonu hromadné správy autorských práv.“, což žalobce považoval za nesmyslné, nepravdivé a bez nahlédnutí do druhého spisu neověřitelné. Aby se žalobce nedočkal i v novém rozhodnutí stejného odůvodnění, požádal o nahlédnutí do spisu O. G. – o. s. a. Žalobcem zastupovaní nositelé práv si jím přejí být zastupováni i nadále. Proto žalobce v žádostech o nahlížení do spisu uváděl, že je veden snahou o ochranu zájmů zastupovaných nositelů práv a že chce zaujmout stanovisko ke všem skutkovým zjištěním, na nichž správní úřad založí skutkovou podstatu svého rozhodnutí ve věci práva následné odměny. Snahou žalovaného bylo předmětné žádosti o nahlížení do spisu zamítnout, zásadním nedostatkem jeho rozhodování je však nedostatek odůvodnění de facto trojího odmítnutí. Kdyby správní orgány nemusely v obdobných věcech vydávat řádná rozhodnutí, vedlo by to k možné libovůli při odpírání práva na nahlížení do spisu, aniž by se žadatel mohl právní cestou jakkoli bránit. Žalobce uzavřel, že o právu na nahlédnutí do spisu by měl rozhodovat v řízení, jehož výsledkem bude řádné rozhodnutí. Byť sdělení žalovaného postrádají formální náležitosti správního rozhodnutí, jde o rozhodnutí vydaná ve správním řízení zahájeném k návrhu žalobce. Tato jsou však nepřezkoumatelná, neboť z nich není zřejmé, zda a v jakém rozsahu se žalovaný žádostí žalobce zabýval. Navrhl zrušení obou rozhodnutí žalovaného. V doplnění žaloby ze dne 21. 3. 2002 dále poukázal na jednání konané dne 6. 12. 2001 u žalovaného. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že odmítnutí nahlédnutí do správního spisu č. j. 5106/2001 ve věci udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy práva na odměnu za opětný prodej originálu díla uměleckého podle § 24 autorského zákona žadateli O. G. – o. s. a., o kterém pořídil záznam, není rozhodnutím ve správním řízení a není ani rozhodnutím týkajícím se účastníka řízení. Proto bylo podání žalobce označené jako rozklad posouzeno podle vyhlášky č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, jako stížnost na postup správního orgánu. Žalobce nebyl nikterak zkrácen na svých právech. Nahlédnutí do spisu O. G. – o. s. a. mu bylo odepřeno vzhledem k tomu, že nebyl ve správním řízení ve věci uvedeného žadatele účastníkem řízení a nebylo tak rozhodováno o jeho právech nebo povinnostech. Proto nebyl ani o odepření nahlédnutí do spisu sepsán protokol, ale pouze záznam. Žalovaný vycházel z § 98 odst. 4 autorského zákona. Žalovaný se dále vyjádřil ke svému postupu dle § 106 odst. 7 a § 98 autorského zákona a poukázal na to, že žalobce nebyl oprávněn hromadně spravovat právo v oblasti finančního vypořádání autorů při dalším prodeji originálů jejich děl (§ 31 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých), neboť toto oprávnění bylo rozhodnutím ze dne 1. 9. 1998, č. j. 10 042/98 uděleno O. G. – o. s. a. V souladu s tím pak oprávnění k výkonu kolektivní správy práva na odměnu za opětný prodej originálu díla uměleckého dle § 24 autorského zákona bylo uděleno opět tomuto žadateli. Žalobce nemohl být zkrácen ve svých subjektivních právech odepřením nahlédnutí do spisu jiného žadatele nebo udělením oprávnění tomuto jinému žadateli, neboť na udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy práv nemá nárok. Navrhl, aby sou