8 As 37/2011 — Nejvyšší správní soud

7 A 151/2000- 127 - text č. j. 7 A 151/2000 - 139 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce J. M., proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti: K. D. – P. a. s., zastoupená Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Děčín I, Masarykovo nám. 20, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 6. 2000, č. j. O  74772 - 93, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 9. 8. 2000 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“ nebo „ÚPV“) ze dne 16. 6. 2000, č. j. O-74772-93, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 23. 12. 1999 o výmazu slovní ochranné známky č. 181783 ve znění „K.“ v grafickém provedení, a to podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb. z důvodů, že jde o označení popisné, běžně užívané v českém jazyce a nemající schopnost rozlišit výrobky a služby majitele ochranné známky od ostatních podnikatelských subjektů. V žalobě o osmnácti stranách žalobce namítl, že ochranná známka „K.“ byla zapsána v rejstříku ochranných známek pod č. 181783 s právem přednosti od 29. 1. 1993 pro výrobky a služby třídy 6, 7, 9, 11, 17, 37 a rozhodnutím o jejím výmazu byl zkrácen na svých právech. Konkrétně namítá : 1) (bod II. žaloby) Opomenutí účastníka řízení, pro které je třeba rozhodnutí považovat za nicotné. Návrh na výmaz ochranné známky trpěl vadou spočívající ve vymezení účastníků řízení, v rozhodnutí pak v rozporu s ust. § 47 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, vůbec není uveden okruh účastníků, který nelze dovozovat z rozdělovníku uvedeného až za razítkem a podpisem rozhodnutí. Rozhodnutí bylo vydáno vůči žalobci, ač tento v době zahájení řízení účastníkem podle § 38 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách být nemohl. Tím mohla být jen společnost T. a. s., která v té době byla majitelem ochranné známky, a vůči tomuto účastníku bylo také řízení zahájeno a k návrhu se vyjádřil. Účastenství jednoho subjektu pak vylučuje účastenství jiného, v daném případě žalobce. Žalobce se stal vlastníkem ochranné známky s účinností od 13. 10. 1998, což bylo zveřejněno ve Věstníku ÚPV č. 12 - 1998, v části B, str. 2590. Rozhodnutí obou stupňů pak směřují jen vůči žalobci a zcela opomíjejí T. a. s., což vede k porušení účastnických práv tohoto subjektu. Tato společnost ovšem nemůže být žalobcem pro nedostatek procesní legitimace, neboť nemohla podat odvolání proti rozhodnutí, které jí nebylo doručeno, a s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 19. 11. 1992, č. j. 6 A 58/92 - 22 a ze dne 21. 10. 1994, č. j. 6 A 65/94 - 19 (o nemožnosti podání žaloby účastníkem, který ve správním řízení nepodal odvolání) sama nemá možnost se porušení svých procesních práv dovolat. Přitom k výmazu ochranné známky došlo ex tunc a výmazem tak bylo zasaženo i do práv předchozího majitele ochranné známky. Vadné vymezení účastníků řízení není jen formální vadou, za kterou ji označují důvody druhoinstančního rozhodnutí, které navíc ve výroku odkazuje pouze na ust. § 59 odst. 2 správního řádu a zcela pomíjí příslušné ustanovení zákona o ochranných známkách. 2) (bod III. žaloby) Žalobce namítá, že rozhodnutí je nesprávně založeno na správním uvážení. Přitom „rozlišovací způsobilost“, stejně jako „popisnost“, je jedním z pilířů, na nichž je vybudován institut ochranné známky. Tzv. „distinktivita“ je výrazem nemajícím oporu v zákoně a užívaným k navození dojmu o možnosti správního uvážení, které u posuzování rozlišovací způsobilosti, jakožto neurčitého právního pojmu, nemá místa. Neurčitý právní pojem, poté, co byl interpretován, a za situace, kdy dopadá na daný případ, je přezkoumatelný soudem, kdežto správní uvážení jen v omezené podobě. Označení buď rozlišovací schopnost má, nebo nemá, a úvahy o míře či dostatečnosti rozlišovací způsobilosti nemají oporu v zákoně. 3) (bod IV. žaloby) Rozhodnutí je třeba považovat za nezákonné i proto, že žalovaný po obdržení návrhu na výmaz ochranné známky seznal možný důvod, pro který by mohl známku vymazat i z moci úřední, a přesto neznemožnil její současný převod z T. a. s. na žalobce. Tím vlastně potvrdil její zápisnou způsobilost. Nevymazal-li ovšem ochrannou známku proti jejímu předešlému majiteli, nemohl tak učinit ani následně proti žalobci. 4) (bod V. žaloby) Nepřezkoumatelnost rozhodnutí dále spočívá v tom, že žalovaný neuvedl rozdíl v přístupu k aplikaci pojmů „rozlišovací způsobilost“ a „popisnost“ při posuzování při zápisu ochranné známky a při jejím výmazu. Vyložit to lze jen tak, že žalovaný ad hoc zpřísnil, resp. zúžil výklad známkoprávních předpisů a tytéž skutečnosti interpretoval dvojím způsobem. Zpřísnění přístupu nedává oprávnění ke zpětnému vymazávání již zapsaných ochranných známek, v daném případě na újmu žalobce. Takováto retroaktivita je nepřijatelná. 5) (bod VI. žaloby) Nezákonnost je třeba podle žalobce spatřovat i v překročení striktní dikce zákona o ochranných známkách, jakoby rozlišovací způsobilost spočívala i v aplikaci účelových přívlastků (určitému výrobci či poskytovateli a odlišení od jiných výrobců či poskytovatelů). K tomu odkazuje na rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 1996 k OZ  65471 - 91. Z toho plyne, že není-li přihlášené označení dlouhodobě používáno jinými výrobci, je schopno odlišit výrobky přihlašovatele a plnit tak základní funkci ochranné známky. 6) (bod VII. žaloby) Podle dosavadní známkoprávní praxe je výraz „K.“ označením sugestivním a jeho známkoprávní způsobilost proto podle § 4 písm. a) zákona č. 174/1988 Sb. vůbec nebylo třeba dokládat, a tedy nebylo možné pro nedostatek zápisné způsobilosti ani známku vymazat. Výraz „K.“ je výrazem popisujícím výrobce kabelů, obdobných výrobků a jejich komponentů a montovaných výrobků tyto prvky obsahujících. Žalovaný ovšem s tímto výrazem zachází, jako by byl popisným výrazem pro výrobky kabelů, pro výrobky obdobné, jejich komponenty a montované výrobky tyto prvky obsahující. Jestliže popisnost výrazu pro výrobky a služby je důvodem zápisné nezpůsobilosti, která může být překonána doklady o předchozím užívání, pak výraz popisující výrobce důvodem zápisné nezpůsobilosti být nemůže. Rozdíl mezi označením pro výrobek popisný a mezi označením výrobce navozujícím představu určitých výrobků je výrazem tzv. sugestivním a nemůže být známka vymazána pro popisnost. 7) (bod VIII. žaloby) Žalovaný se vůbec nevyjádřil k rozkladovému tvrzení žalobce o exkluzivní rozlišovací způsobilosti, resp. distinktivitě v době zápisu ochranné známky, neboť tehdy nebylo žádného podnikatele v České republice, který by v obchodním jménu prioritně používal označení „K.“, a to ani navrhovatel výmazu. I resortní literatura popírá originalitu označení jako podmínku rozlišovací způsobilosti. Popisnost proto nemusí mít za následek nedostatek rozlišovací způsobilosti. Např. označení „Dobrá voda“ není spotřebitelem chápáno jako popis vlastností vody, ale jako označení výrobce. 8) (bod IX. žaloby) Žalovaný pochybil i ve vymezení pojmu „účel výrobku“ a nevypořádal se s rozkladovou námitkou, že za označení postrádající rozlišovací způsobilost se pokládají především označení vytvořená z údajů sloužících v obchodě k označení druhu, jakosti, účelu a hodnoty výrobku. Nelze totiž vycházet z pojmů zákona č. 137/1995 Sb., které ust. § 2 - 4 zákona č. 174/1988 Sb. neobsahovalo. 9) (bod X. žaloby) Navrhovatel výmazu v průběhu výmazového řízení užil nátlaku na žalobce podáním trestního oznámení, navíc v návrhu na výmaz i v trestním oznámení argumentoval odlišným posouzením ochranné známky. To je zřejmé z trestního oznámení vedeného u PČR OŘ II. odd. SKP, Praha 3. 10) (bod XI. Žaloby) Rozhodnutí žalovaného zcela opomíjí skutečnost, že v době zápisu ochranná známka měla fakticky prioritní způsobilost mezi podnikateli a je vyloučeno, aby totéž označení právně rozlišovací způsobilost nemělo a fakticky ji mělo. 11) (bod XII. žaloby) Rozhodnutí zasáhlo do hmotných práv žalobce, když na základě rejstříkového zápisu převodu ochranné známky od předchozího majitele žalobce zaplatil dohodnutou kupní cenu, což by se nestalo, pokud by původní vlastník nebyl v řízení opomenut. Mířil-li návrh proti účastníku, který nebyl pasivně legitimován, mělo být řízení zastaveno. Závěrem žalobce shrnuje, že přesto, že napadené rozhodnutí žalovaného je nicotné, autoritativně se dotýká jeho práv a povinností, které v dobré víře nabyl převodem ochranné známky. Z těchto důvodů navrhuje zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 13. 9. 2000 označil tuto za místy nesrozumitelnou a k věci sam