7 Afs 12/2004 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 12/2004- 57 - text č. j. 7 Afs 12/2004 – 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce L., a.s., zastoupeného Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem Advokátní kanceláře Bakeš a partneři, se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému Celnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem E. Krásnohorské 2378/24, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2003 č. j. 15 Ca 121/2003 - 31, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2003 č. j. 15 Ca 121/2003 - 31 s e ve výrocích I. a II. z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost proti bodu III. výroku rozsudku uvedeného pod bodem I. s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadl včas podanou kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2003, č. j. 15 Ca 121/2003 - 31, jímž bylo rozhodnuto takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací částka 500 Kč za zaplacený soudní poplatek. Částka 500 Kč bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Žalobce podal kasační stížnost proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2003 č. j. 3996/2002 - 21, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu v Teplicích ze dne 4. 3. 2002 č. j. 1272/02-2062/01, jímž mu byla vyměřena spotřební daň ve výši 4 142 984 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 837 255 Kč z dovezeného přípravku M. L, který byl dne 30. 12. 2000 na základě rozhodnutí č. j. 12062030-04206-1 propuštěn do volného oběhu. Žalobce v žalobě namítl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť žalovaný jako správce daně nezjistil spolehlivě skutkový stav, jak mu ukládá § 31 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), nevypořádal se se všemi důvody odvolání a dospěl tak k nesprávnému skutkovému a právnímu posouzení věci. Zamítavým rozhodnutím upřel žalobci právo na spravedlivý proces, neboť nejednal v souladu s § 2 odst. 1 daňového řádu. Žalovaný uložil žalobci daňovou povinnost přesto, že M. L není lihem ve smyslu zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, a tím méně lihem zvláště denaturovaným. M. L sice obsahuje 62,3 % ethylalkoholu, ale nevzniká způsobem upraveným zákonem o lihu, nesplňuje kvalitativní parametry vyžadované tímto zákonem a zejména nebyl žádnou látkou denaturován. Žalovaný se otázkou způsobu výroby M. L nezabýval, omezil se pouze na zjištění jeho chemického složení. Aniž by se žalovaný vypořádal s námitkami žalobce, dospěl k neodůvodněnému závěru, že M. L je líh obsažený ve výrobcích a že byl zvláštně denaturován. Žalovaný nesprávně posoudil M. L jako líh ve smyslu zákona č. 61/1997 Sb. a tedy jako předmět spotřební daně z lihu ve smyslu zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních. Tento výrobek je chemická směs etylalkoholu a isopropylalkoholu, která vzniká nikoli přidáním isopropylalkoholu do etylalkoholu, ale přímým technologickým postupem v prvním stupni výroby. Žalobce dále namítl, že žalovaný zjevně nepravdivě odůvodnil doměření daní tím, že teprve po propuštění zboží zjistil chemické složení zboží, tedy skutečnost, která zakládá daňovou povinnost. Celní úřad v Teplicích totiž propustil toto zboží, deklarované do celního zařazení 3814009000 (rozpouštědlo na bázi etanolu a isopropanolu), aniž by vyměřil spotřební daň, přestože mu v té době muselo být známo chemické složení zboží ze závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané Generálním ředitelstvím cel dne 1. 3. 2000 pod č. j. 2507/00 - 32. Podle žalobce je postup podle § 46 odst. 7 daňového řádu přípustný pouze tam, kde podle výsledků vyměřovacího řízení je základ daně nebo daň stanovena odchylně od základu daně a daně, jak je daňový subjekt přiznal nebo za řízení uznal, či správce daně stanovil bez přiznání nebo hlášení daňového subjektu. V projednávané věci však po vyměření daně žádná nová skutečnost zjištěna nebyla a proto nemohl správce daně postupovat podle tohoto ustanovení; měl řízení zastavit podle § 27 písm. e) daňového řádu. Žalobce ještě 1. 10. 2003 doplnil žalobu o další námitky; k nim však krajský soud nepřihlížel vzhledem k tomu, že byly podány po uplynutí dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že v žalobě jsou namítány okolnosti, které nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. Závazná informace o sazebním zařazení zboží je závaznou pouze pro zařazení zboží do nomenklatury celního sazebníku, nikoli pro vyměření spotřební daně. Rozhodnutí bylo vydáno na základě spolehlivě zjištěné skutečnosti, že zboží obsahuje líh zvláštně denaturovaný isopropylalkoholem, který není povoleným denaturantem pro použití tohoto zboží k výrobě nemrznoucích kapalinových přípravků. Složení zboží bylo ověřeno oddělením řízení a kontroly jakosti žalobce, další důkazy nebyly nutné. Skutečnosti, které vedly k doměření daní, byly zjištěny až následnou kontrolou, provedenou za účelem ověření údajů v celním prohlášení a správnosti vyměřeného dovozního cla. K námitce, že M. L není lihem, uvedl žalovaný, že vycházel z rozborového listu předloženého žalobcem a ze závazné informace o sazebním zařazení zboží. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že na základě rozhodnutí Celního úřadu v Teplicích č. j. 12062030-04206-1 bylo dne 30. 12. 2000 propuštěno do režimu volný oběh zboží pod obchodním názvem M. L, deklarované jako „Rozpouštědla složená org. na bázi butylacetátu“ v množství 22 380 kg. Žalobce v tomto řízení vystupoval jako deklarant. Zboží bylo deklarováno do položky 381400900 celního sazebníku v souladu se závaznou informací vydanou Generálním ředitelstvím cel pod č. 100988-2000. Spotřební daň ani daň z přidané hodnoty vyměřeny nebyly. Na základě následné kontroly vydal Celní úřad v Teplicích dne 4. 3. 2003 dodatečný platební výměr č. 1272/02-2062-01, jímž vyměřil žalobci spotřební daň ve výši 4 142 984 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 837 255 Kč, protože celní úřad následnou kontrolou zjistil, že M. L podléhá spotřební dani, neboť obsahuje líh zvláštně denaturovaný isopropylalkoholem; ten však není denaturantem povoleným pro použití tohoto zboží k výrobě nemrznoucích kapalinových přípravků. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že námitku žalobce, že nebyl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci, nepovažuje za důvodnou. Spor spočívá v právním posouzení, zda líh obsažený v M. L je předmětem spotřební daně, nikoli v posouzení chemického složení tohoto přípravku. K námitce žalobce, že M. L není lihem podle zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, krajský soud dospěl k závěru, že způsob vzniku M. L ani jeho charakter skutečně neodpovídají definici lihu a způsobům jeho výroby podle zákona č. 61/1997 Sb. a vyhlášky č. 141/1997 Sb. V daném případě však jde o posouzení zákonnosti vyměření daně z lihu, proto je třeba vycházet z § 25 odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, podle něhož je předmětem daně líh (etylalkohol). Podle § 25 odst. 2 tohoto zákona je předmětem daně líh podle odstavce 1 včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený v jakýchkoli výrobcích, nejde-li o výrobky uvedené pod položkami 2203, 2205 a 2206 kódu sazebníku, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 1,2 objemových procent alkoholu. Podle § 25 odst. 3 tohoto zákona je předmětem daně i líh podle odstavce 1 včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený ve výrobcích pod položkami 2203, 2204, 2205 a 2206, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 22 objemových procent alkoholu. Podle § 25 odst. 4 téhož zákona se na líh denaturovaný jiným než stanoveným denaturačním prostředkem, s menším přídavkem denaturačního prostředku nebo použitý pro jiný než stanovený účel, pohlíží jako na líh nedenaturovaný. Zákon č. 587/1992 Sb. sice odkazuje poznámkou pod čarou na shora uvedený zákon o lihu, tuto poznámku však krajský soud chápe v souladu s nálezy Ústavního soudu (sp. zn. II ÚS 485/98, I ÚS 22/99) jako pouhou legislativní pomůcku, která nemůže být závazným pravidlem pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování. Pokud tedy zákon o spotřebních daních v § 25 odst. 1 stanoví, že předmětem daně je líh a na zákon o lihu odkazuje v poznámce pod čarou, avšak přímo nestanoví, že předmětem daně je líh ve smyslu zákona o lihu, není možno dané ustanovení zužovat pouze na líh ve smyslu zákona o lihu. Z rozborového listu oddělení řízení a kontroly jakosti žalobce vyplývá, že M. L obsahuje mimo jiné 62,2 % etanolu (lihu). Proto soud dospěl k závěru, že ten