— Nejvyšší správní soud

1 Ans 8/2005- 165 - text č. j. 1 Ans 8/2005-165 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce Ú. p. p. v., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, č. j. 7 Ca 44/2004-138, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, č. j. 7 Ca 44/2004-138, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce brojil včas podanou kasační stížností proti výše citovanému rozsudku, jímž uvedený soud zamítl žalobu, kterou se žalobce (ve znění pozdějších podání) domáhal, aby soud uložil podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), žalovanému povinnost vydat osvědčení o registraci občanského sdružení, konkrétně vyznačit den 20. 5. 2003 jako den registrace žalobce na vyhotovení stanov a zaslat je žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost přidělit žalobci identifikační číslo a zaslat je žalobci ve stejné lhůtě; konečně žalobce navrhoval, aby soud vyslovil, že postup žalovaného, spočívající v nepotvrzení registrace, je nesprávným úředním postupem podle § 22 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Žalobce v žalobě uvedl, že členové přípravného výboru občanského sdružení podali dne 10. 4. 2003 žalovanému návrh na registraci občanského sdružení Ú. p. p. v., k němuž připojili ve dvojím vyhotovení stanovy. Tento návrh byl bezvadný (žalovaný ve stanovené lhůtě žalobce na žádné vady neupozornil), a proto doručením tohoto bezvadného návrhu došlo v souladu s § 7 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. k zahájení řízení o registraci. Vzhledem k tomu, že ve lhůtě stanovené v § 8 odst. 5 téhož zákona žalovaný zmocněnci přípravného výboru žádné rozhodnutí nedoručil, v důsledku marného uplynutí této lhůty došlo k registraci žalobce dne 20. 5. 2003. Zmocněnec přípravného výboru proto požádal dne 30. 5. 2003 žalovaného o zaslání jednoho vyhotovení stanov s vyznačením dne registrace, ale marně. Počínaje tímto dnem žalovaný odpírá vydat osvědčení o registraci žalobce a přidělit mu identifikační číslo. Žalobce se dále podrobně zabýval právním názorem žalovaného, že k zahájení řízení o registraci nedošlo pro vady návrhu, a naopak dovozoval, že přípis ze dne 16. 5. 2003 – nadto zaslaný po uplynutí pětidenní lhůty, kterou žalobce nepovažoval za pořádkovou – nevytýká absenci náležitostí návrhu na registraci ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., přestože pouze takový nedostatek by se mohl projevit v nezahájení řízení. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že řízení nebylo zahájeno proto, že návrh obsahoval vady spočívající v uvedení nepřesných údajů. K jejich odstranění byl žalobce vyzván přípisem ze dne 16. 5. 2003. Řízení bylo zahájeno až 28. 7. 2004, kdy byl žalovanému doručen bezvadný návrh na registraci (žalovaný ovšem dospěl k závěru, „že registraci občanského sdružení Ú. p. p. v. je třeba odmítnout“). Lhůta pěti dnů má podle žalovaného pořádkovou povahu; protože zákon nestanoví „pozitivní fikci“ týkající se bezvadnosti návrhu pro případ, kdy Ministerstvo vnitra neupozorní přípravný výbor na vady podání do 5 dnů ode dne jeho doručení, nelze s nedodržením této lhůty spojovat jakékoliv právní důsledky. Žalobce rovněž vychází z mylného přesvědčení, že § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb. zakládá fikci registrace a nikoliv fikci vydání rozhodnutí o registraci občanského sdružení. Kromě skutečnosti, že podle § 9 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. se o registraci občanského sdružení nevydává rozhodnutí ve správním řízení, nejde v případě § 8 odst. 5 cit. zák. o fikci, nýbrž o vznik sdružení ze zákona, tzn. ve spojitosti s § 79 odst. 1 s. ř. s. o jiný právní důsledek; uplatnění ochrany proti nečinnosti podle § 79 s. ř. s. je tak vyloučeno. Žalovaný dále dovodil, že žalobce nemá postavení právnické osoby, a proto postrádá i žalobní legitimaci. Žaloba je proto podaná osobou zjevně neoprávněnou, a nadto je nepřípustná. Městský soud v Praze v odůvodnění svého zamítavého rozsudku uvedl, že žalobu podle § 79 odst. 1 s. ř. s. nelze podat v případech, kdy zákon spojuje s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu, nebo jiný právní důsledek. Tímto jiným zákonem předvídaným důsledkem je marné uplynutí lhůty pro rozhodnutí podle § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb., na základě něhož vzniká při splnění zákonných podmínek oprávnění přímo ze zákona, takže žaloba proti nečinnosti je neopodstatněná; městský soud ovšem zároveň dovodil, že při nesplnění zákonných podmínek sdružení ze zákona nevzniká a opět nepřichází v úvahu žaloba proti nečinnosti. Krom toho, že podle § 9 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. se o registraci občanského sdružení nevydává správní rozhodnutí, nejde v případě § 8 odst. 5 téhož zákona o fikci, ale o vznik občanského sdružení ze zákona, o čemž svědčí znění § 8 odst. 3. Protože oprávnění vzniká přímo ze zákona, je žaloba na nečinnost neopodstatněná; neopodstatněná je rovněž tehdy, pokud podmínky pro vznik ze zákona neexistují. Vznik občanského sdružení ze zákona je jiným právním důsledkem ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Žaloba na ochranu proti nečinnosti nemá místo v případě sporu o to, zda občanské sdružení vzniklo či nevzniklo ze zákona podle § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb., a to již z toho důvodu, že pojmově nemůže jít o nečinnost správního orgánu. Městský soud dále poukázal na to, že žalovaný již dne 9. 8. 2004 vydal rozhodnutí, kterým odmítl registraci občanského sdružení Ústav práva a právní vědy. Žalovaný tedy již rozhodl ve věci a jeho rozhodnutí je přezkoumatelné podle § 65 odst. 1 s. ř. s. V každém případě po vydání tohoto rozhodnutí již nečinnost trvat nemůže. Z těchto důvodů městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal obšírnou kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“). Její důvody lze shrnout takto: Stěžovatel nejprve tvrdil, že nezastává názor, že občanské sdružení vzniká fikcí; naopak je ve shodě se soudem toho názoru, že občanské sdružení vzniká ve smyslu § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb. ex lege. Stěžovatel tak nadále měl zato, že dnem jeho registrace je den 20. 5. 2003, jakožto den následující po marném uplynutí čtyřicetidenní lhůty. Stěžovatel dále soudu vytýkal, že rozhodl o jiném předmětu, než stěžovatel určil v žalobě. Stěžovatel nežádal o autoritativní rozhodnutí stran vzniku občanského sdružení, nýbrž navrhoval, aby žalovanému byla uložena povinnost vyznačit na stanovy stěžovatele den registrace, přidělit identifikační číslo a rozhodnout o tom, že postup žalovaného je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 22 zákona č. 82/1998 Sb. Soud však tento petit nerespektoval. Stěžovatel dále dovozoval, že soud uznal jeho právní subjektivitu, byť tuto skutečnost výslovně nevyjádřil; soud totiž žalobu neodmítl, ale zamítl, resp. za účastníky řízení neoznačil členy přípravného výboru. Konečně stěžovatel namítl, že řízení před městským soudem bylo zmatečné. Důvod zmatečnosti spatřoval v tom, že městský soud považoval rozhodnutí o odmítnutí registrace ze dne 9. 8. 2004 za rozhodnutí ve věci návrhu na registraci občanského sdružení Ústav práva a právní vědy. Žalovaný totiž nesprávně zaevidoval pod shodné číslo jednací dvě různá podání, které učinily různé fyzické osoby (přípravné výbory), a které obsahovaly i různá znění stanov; jediným pojítkem byla totožnost názvu občanského sdružení. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži stěžovatele. Rozhodnutí ze dne 9. 8. 2004 je rozhodnutím v jiné věci. Pokud by stěžovatel jeho relevanci hypoteticky připustil, pak by to znamenalo, že soud jednal s neexistujícím subjektem, jelikož jeho registrace byla dne 9. 8. 2004 odmítnuta. Z těchto důvodů se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Stěžovatel zároveň žádal, aby Nejvyšší správní soud zavázal Městský soud v Praze právním názorem, že dnem registrace je den 20. 5. 2003, a dále že postup žalovaného spočívající v nepotvrzení registrace stěžovatele, která nastala ze zákona, je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 22 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své písemné vyjádření k žalobě ze dne 12. 11. 2004. Toliko k tomu, že stěžovatel poukazuje na rozdílná data podání návrhu na registraci (10. 4. 2003) a data zahájení řízení (28. 7. 2004), žalovaný upozornil na § 7 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, dle něhož je řízení o registraci zahájeno dnem, kdy Ministerstvu vnitra došel návrh, který nemá vady uvedené v odstavci 2 citovaného ustanovení. Závěre