3 Ads 20/2004 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 20/2004- 39 - text č. j. 3 Ads 20/2004 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce: M. J. právně zastoupený JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem Praha 9 – Horní Počernice, Dubenecká 89, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2004, č. j. 26 Ca 87/2002 – 19, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti dvěma rozhodnutím žalované ze dne 18. 4. 2002. Prvním z uvedených rozhodnutí byla zamítnuta žádost o úpravu výše starobního důchodu podle čl. II. zákona č. 188/2001 Sb., druhým pak byla upravena výše starobního důchodu od 1. 12. 1997 podle ust. § 2 zákona č. 557/1990 Sb. v platném znění. Soud vycházel ze skutečnosti, že oběma rozhodnutími žalovaná realizovala rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 30 Ca 170/2000 – 53 ze dne 21. 11 2001 se závazným právním názorem dle usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Cao 121/2001. Soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci starobní důchod od 1. 12. 1997, když splnil dne 2. 10. 1997 podmínky nároku na starobní důchod podle § 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., přičemž výše starobního důchodu byla vypočtena s přihlédnutím k ust. § 71 zákona č. 155/1995 Sb. podle zákona č. 100/1988 Sb., tedy podle předpisů platných před 1. 1. 1996, neboť tento způsob výpočtu byl pro žalobce výhodnější. Rozhodnutí žalované, kterým zamítla žádost žalobce o úpravu výše starobního důchodu podle čl. II zákona č. 188/2001 Sb., považoval soud za zákonné, neboť procentní výměra starobního důchodu stanovená podle předpisů platných před 1 .1. 1996 činila 4757 Kč a nedosahovala částky 5100 Kč, kromě toho nebyla vypočtena podle ust. § 71 odst. 1 a 4 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Také druhé přezkoumávané rozhodnutí žalované, kterým byl žalobci upraven starobní důchod podle ust. § 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb. v platném znění od 1. 12. 1997, odpovídá podle soudu právním předpisům a zjištěnému skutkovému stavu, když žalovaná v souladu s pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 30 Ca 170/2000 - 53 ze dne 21. 11. 2001 dodatečně žalobci započetla dobu evidence uchazeče o zaměstnání od 1. 9. 1994 do 18. 9. 1994 a od 22. 12. 1994 do 15. 1. 1995 a také, výdělek z vedlejšího zaměstnání za dobu od 16. 4. 1996 do 19. 6. 1996. Při posuzování žalobních námitek týkajících se zápočtu zvláštního příspěvku horníků sníženého o částky odpovídající vykázanému počtu vyloučených dnů, vysvětlení způsobu provedení srovnávacích výpočtů a výběru rozhodného období pro výpočet nejvýhodnější výše starobního důchodu se ztotožnil s obsahem vyjádření žalované ze dne 30. 9. 2003 k uvedeným námitkám. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává existence důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), tedy nezákonnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., konkrétně existence vad řízení před správním orgánem, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, které spatřuje v tom, že se správní orgán neřídil závaznými pokyny vrchního soudu a pominul skutečnosti, které vyplývají ze spisu. Jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto měl Městský soud v Praze správní rozhodnutí pro tato důvodně namítaná pochybení správního orgánu zrušit. Naplnění kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) spatřuje v tom, že napadený rozsudek soudu je nepřezkoumatelný v důsledku nesrozumitelnosti důvodů rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že žalovaná provedla výpočet a stanovila výši jeho mimořádného hornického starobního důchodu přiznaného podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 557/1990 Sb. v platném znění nesprávně. Pochybení spatřuje v tom, že procentní výměru starobního důchodu ve výši 3781 Kč za 34 roků pojištění stanovila pouhými 51% výpočtového základu. Hodnověrnost výše procentní výměry je zpochybněna i obsahem vyjádření žalované, kde uvádí, že pro stanovení výpočtového základu vycházela z období let 1987 – 1996, ale v příloze napadeného rozhodnutí je rozhodné období vymezeno lety 1986 – 1996. Rovněž částka výpočtového základu uvedená v rozhodnutí ve výši 3871 Kč není shodná s uvedenou ve vyjádření ve výši 3899 Kč. I když jsou údaje ve vyjádření žalované ve zřejmém rozporu s údaji v rozhodnutí z 18. 4. 2002, přesto byly soudem považovány za správné, spokojil se s nimi a převzal je bez dalšího za základ svého rozhodnutí. S ohledem na rozpory shora má stěžovatel za to, že rozhodnutí žalované je nevěrohodné až zmatečné. Další vadu řízení před správním orgánem spatřuje v tom, že žalovaná při stanovení výpočtového základu vycházela z období posledních deseti roků zaměstnání, kdy došlo k výraznému poklesu výdělku, neboť z důvodu nepříznivého zdravotního stavu musel pracovat v jiných nekvalifikovaných profesích s podstatně nižším výdělkem. Žalované i soudu vytýká, že při stanovení starobního důchodu měly přihlédnout k četným valorizacím starobních důchodů, k růstu výdělků obecně i v hornictví, neboť výše jeho starobního důchodu je ve srovnání s dříve přiznanými hornickými důchody první pracovní kategorie nízká a zcela nepřiměřená. Podle stěžovatele žalovaná také pochybila, když nezhodnotila vyplácený zvláštní příspěvek horníků za roky 1995 a 1996 v částce 22 000 Kč ročně, ale byl započten jen ve snížené částce. Městský soud v Praze podle stěžovatele také pochybil, když přehlédl, že při výpočtu důchodu byly rozpory ve stanovení rozhodného období, a proto mělo být rozhodnutí soudem zrušeno. Je přesvědčen, že splňuje všechny zákonné podmínky pro přiznání mimořádného hornického důchodu podle ust. § 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., vypočteného z I/AA kat. – uranu v zákonné výši. Žalovaná také nerespektovala zcela závazný právní názor Vrchního soudu v Praze vyslovený v rozsudku ze dne 9. 8. 2001, č. j. 1 Cao 121/2001 – 38. Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítla všechny námitky žalobce, neboť pramení z neznalosti věci a trvala na obsahu vyjádření ze dne 30. 9. 2003 s vysvětlením výpočtu přiznaného důchodu, který není v rozporu s rozhodnutím ze dne 18. 4. 2002. Výpočet procentní výměry starobního důchodu ve výši 3871 je pouze srovnávacím výpočtem, žalobci náleží procentní výměra starobního důchodu vypočtená podle zákona č. 100/1988 Sb. ve výši 4757 Kč. Žalobce si plete procentní výměru důchodu 3871 Kč a výpočtový základ ve výši 3899 Kč. Namítaných 51% výpočtového základu odpovídá 34 rokům důchodového pojištění, když za každý rok náleží 1,5% výpočtového základu. Žalovaná považuje rozhodnutí za správná. Výše důchodu stěžovatele byla stanovena v souladu s platnými právními předpisy z nejvýhodnějšího výpočtového základu a podle dříve platných předpisů, která je vyšší, než podle předpisů platných podle předpisů platných od 1. 1. 1996. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil tyto pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Dne 18. 4. 2002 vydala žalovaná pod č. X rozhodnutí, kterým zamítla žádost stěžovatele o úpravu výše starobního důchodu podle čl. II. zákona č. 188/2001 Sb. s odůvodněním, že procentní výměra starobního důchodu byla vypočtena podle zákona č. 100/1988 Sb., tedy předpisu platného před 1. 1. 1996 ve výši 4757 Kč a nedosahovala tedy částky 5100 Kč, a proto se úprava důchodu podle zákona č. 188/2001 Sb. na stěžovatele nevztahuje. Podle čl. 2 zákona č. 188/2001 Sb. se upravují starobní důchody přiznané podle § 76 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění v platném znění, jejichž výše byla stanovena podle § 71 odst. 1 a 4 téhož zákona a zároveň byla omezena na částku 5100 Kč podle § 4 odst. 1 věty II. zákona č. 76/1995 Sb. o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznaných v roce 1995. Dne 18. 4. 2002 pod č. X vydala žalovaná též rozhodnutí, kterým stěžovateli upravila od 1. 12. 1997 starobní důchod podle ust. § 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb. v platném znění (v rozhodnutí nesprávně uvedeno zákona) na částku 6398 Kč měsíčně s odůvodněním, že základní výměra důchodu činí 1260 Kč měsíčně a procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu 7589 Kč odpovídající osobnímu vyměřovacímu základu 14283 Kč. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 34 roků pojištění činí 51% výpočtového základu, což představuje částku 3871 Kč a protože procentní výměra důchodu vypočteného podle zákona č. 100/1988 Sb. činí 4757 Kč, náleží tato výše. Uvedeným rozhodnutí