3 As 66/2005 — Nejvyšší správní soud

3 As 66/2005- 60 - text č. j. 3 As 66/2005 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce L. O., zastoupeného advokátkou JUDr. Růženou Valdhansovou se sídlem Jaselská 17, Brno, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2004, č. j. 560/1853/04, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 192/2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2005, č. j. 11 Ca 192/2004 – 25, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2005, č. j. 11 Ca 192/2004 – 25, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2004, č. j. 560/1853/04 a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že žalobce se žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), oblastní inspektorát Brno, ze dne 2. 4. 2004, č. j. 7/OH/05222/04/Ra, kterým byla žalobci uložena pokuta za porušení ust. § 16 odst. 1 písm. g) a ust. § 16 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 185/2001 Sb.“). V žalobě žalobce namítal, že opravy silničních vozidel neprovozoval jako podnikatelskou činnost, ale konal je jen příležitostně. Za původce odpadu však lze označit pouze takovou osobu, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Není definován pojem soustavnosti a žalobce má zato, že podnikáním není jen příležitostná či nahodile vykonávaná činnost. Žalobce namítl porušení jeho práva na spravedlivý proces, protože v dopise, ve kterém se vyjadřoval k zahájení správního řízení, navrhoval ústní jednání s provedením výslechu svědků. Jimi chtěl podepřít svá tvrzení o charakteru provozované činnosti. Správní orgán I. stupně navrhované důkazy neprovedl, ústní jednání nenařídil a ve svém rozhodnutí na návrh žalobce nereagoval. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že bylo chybou odvoláním napadeného rozhodnutí, že na návrh žádným způsobem nereagoval, ale byť by byl výslech svědků proveden, nemělo by to žádný vliv na výsledek správního řízení. Žalobce rovněž namítl, že byl nepřípustně vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí až po vydání prvostupňového rozhodnutí a dal rovněž soudu na zvážení upuštění od uložené pokuty. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce jakožto původce odpadů nevedl ve smyslu ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 185/2001 Sb., evidenci odpadů a k nakládání s nebezpečnými odpady mu nebyl vydán souhlas příslušného orgánu státní správy. Žalobce podnikatelskou činnost jednoznačně provozuje, je držitelem živnostenského oprávnění k opravě silničních vozidel a tuto činnost skutečně vykonává. I když žalobce uvedenou činnost nevykonává jako hlavní pracovní náplň, jedná se nepochybně o činnost nikoli nahodilou, ale záměrně opakovanou a znak soustavnosti je naplněn. Rozhodné je pak to, že při činnosti žalobce vznikají nebezpečné odpady. Bylo otázkou správního uvážení, zda navrhované úkazy budou provedeny. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se uvedených deliktů dopustil a provedení důkazů dalším výslechem svědků by bylo zcela nadbytečné. Nedostatek odůvodnění tohoto postupu odstranil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobce byl vyzván k vyjádření již v oznámení o zahájení správního řízení, na což reagoval. K tomuto vyjádření podal žalobce repliku, v níž uvedl, že živnostenské oprávnění znamená pouze možnost, nikoliv povinnost vykonávat živnost. Žalobce se nemohl vyjádřit ke všem podkladům rozhodnutí, pokud byl k vyjádření vyzván na počátku správního řízení. Jestliže se správní orgán rozhodl navržené důkazy neprovádět, měl o tom žalobce uvědomit, neboť až v této fázi se mohl vyjádřit ke všem podkladům rozhodnutí. Městský soud v Praze zjistil ze správního spisu, že žalobci byl vydán dne 14. 8. 2000 živnostenský list s předmětem podnikání – opravy silničních vozidel. Soud dále ze správního spisu zjistil, že je v něm založen protokol ze dne 18. 11. 2003, jehož předmětem je zápis ze šetření dne 15. 10. 2003 a 11. 11. 2003. Z protokolu vyplývá, že při místním šetření bylo zjištěno uložení drobných obalů od ropných látek, části demontovaných skladů a akubaterie. Při další kontrole byl zjištěn stejný stav a navíc se zde nacházel odtahový vůz s havarovaným vozidlem. Bylo zjištěno, že žalobce má pronajat sklad, kde jsou prováděny drobné opravy vozidel. Žalobce předložil živnostenský list na své jméno a protokol o zprostředkování likvidace použitých akubaterií. Žalobce nevlastní souhlas s nakládáním s nebezpečným odpadem, nevede evidenci odpadů a neprovádí ohlašování. Nebezpečné odpady jsou skladovány bez zabezpečení a bez označení identifikačních listů. Proto bylo zjištěno porušení zákona o odpadech. Žalobce uvedl, že předmětné akubaterie ani obaly od ropných látek nejsou v jeho vlastnictví a byly zde ponechány neznámou osobou. Dne 27. 2. 2004 zahájil správní orgán I. stupně správní řízení o uložení pokuty a stanovení opatření a lhůt pro sjednání nápravy. V oznámení bylo konstatováno, že v den kontroly se před skladem žalobce nacházely drobné obaly od ropných látek a části demontovaných autodílů a akubaterie. Bylo zjištěno porušení § 16 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 185/2001 Sb. K zahájení správního řízení podal žalobce dne 18. 3. 2004 vyjádření, ve kterém uvedl, že jeho hlavní činností je výstavnictví, prostory má pronajaté ke skladování, objekt není oplocen, je tudíž volně přístupný a není proto v silách žalobce zabránit ukládání odpadů cizími odpady a žalobce neměl možnost odstranit odpad, který na místě zanechala neznámá osoba. V mezidobí si žalobce vyřídil povolení k nakládání s nebezpečnými odpady. Uložený odpad nebyl způsobem činností žalobce. Dne 25. 3. 2004 žalobce navrhl nařízení ústního jednání a provedení výslechů svědků, jejichž jména uvedl. Dne 2. 4. 2004 vydal správní orgán I. stupně shora uvedené rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 Kč za porušení ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 185/2001 Sb. – nevedení průběžné evidence o odpadech, a ust. § 16 odst. 3 téhož zákona – absence souhlasu místně příslušného orgánu státní správy k nakládání s nebezpečnými odpady. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že žalobce má pronajat sklad, ve kterém jsou kromě jiného prováděny drobné opravy vozidel. Před tímto skladem se v den kontroly nacházely drobné obaly od látek, části demontovaných automobilů a akubaterie. Bylo zjištěno, že žalobce nevlastní souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady a nevede evidenci odpadů. Bylo přihlédnuto k malému množství nebezpečných odpadů a k malému rozsahu podnikatelské činnosti žalobce. Rovněž bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce v krátkém termínu vyřídil povolení k nakládání s odpady a zavedl jejich evidenci. Proto byla pokuta uložena při spodní hranici sazby. V odvolání, které žalobce podal proti tomuto rozhodnutí, zdůraznil, že ho nelze považovat za původce odpadů, neboť jeho činnost nelze považovat za činnosti podnikatelskou, pro kterou je nezbytný požadavek soustavnosti. Rozhodnutí se rovněž nezabývalo otázkou, zda je žalobce původcem odpadů a žalobce neměl možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. O podaném odvolání rozhodl žalovaný shora uvedeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný zdůraznil, že neakceptoval tvrzení žalobce o tom, že nalezený odpad není v jeho vlastnictví, protože za to mu pokuta nebyla uložena. Poukázal na to, že žalobce je držitelem živnostenského oprávnění a o podnikatelskou činnost se jedná, byť by byla vykonávaná pouze příležitostně. Žalobce je proto původcem odpadů. Žalovaný konstatoval, že bylo sice chybou, že správní orgán I. stupně nereagoval na návrh žalobce na provedení výslechu svědků, ale i kdyby byl tento výslech proveden, nemělo by to žádný vliv na výsledek správního řízení. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Žalobce namítal, že ho nelze považovat za původce odpadů, protože opravy vozidel neprovozoval jako podnikatelskou činnost, opravy prováděl jen příležitostně. Podle ust. § 4 písm. p) zákona č. 185/2001 Sb. je původce odpadů právnická osoba při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Zákon tedy vyžaduje, aby odpady vznikaly při podnikatelské činnosti fyzické osoby. Ve věci není sporu o tom, že žalobci bylo vydáno živnostenské oprávnění pro opravy silničních vozidel. Žalobce nečinil sporným ani to