5 As 25/2005 — Nejvyšší správní soud

5 As 25/2005- 63 - text č. j. 5 As 25/2005 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: N. s. S. J., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Mansfeldova 792/3, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Milady Horákové 139, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 25. 6. 2003, č. j. 4499/2003, o kasační stížnosti žalobce - stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2004, č. j. 6 Ca 172/2003 - 22, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (dále městský soud) napadeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 25. 6. 2003, č. j. 4499/2003, kterým zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 28. 2. 2003, č. j.4499/2003 a toto rozhodnutí potvrdil. Tímto rozhodnutím nebylo žalobci přiznáno oprávnění k výkonu tohoto zvláštního práva: „zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství“. Městský soud dospěl k závěru, že žalobci oprávnění k výkonu tohoto zvláštního práva nenáleží, protože nemá duchovní. Postavení osob odpovědných za vedení sboru a projednávání záležitostí, které podle žalobce je třeba považovat za osoby postavené na roveň duchovním, tedy za osoby, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, podle názoru městského soudu není možné ztotožňovat s postavením duchovních v církvích a náboženských společnostech. Nejsou-li tyto osoby uvedeny a nadány tímto právem v oficiálních dokumentech příslušné církve či náboženské společnosti, nemohou být duchovními ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. f/ a § 11 odst. 5 zákona č. 3/2002 Sb. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce – nyní stěžovatel (§ 105 odst. 1 s. ř. s.) kasační stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Práva mlčenlivosti se nedomáhá pro všechny své členy (jak se dovozuje v napadeném rozsudku), nýbrž pouze pro poměrně malý okruh svých členů, které lze zcela jednoznačně identifikovat. Jsou to pouze „starší“ neboli „dozorci“. Bližší podrobnosti o jejich postavení a službě jsou uvedeny v 5. kapitole knihy „Organizováni, abychom dovršili svou službu“, kterou předložil jako přílohu k registračním dokumentům, aby podrobně objasnil registrujícímu orgánu svou strukturu a způsob fungování. Stěžovatel vede seznam jmenovaných „starších“ v jednotlivých sborech, a proto je jejich identita kdykoli ověřitelná. V Základním dokumentu stěžovatele je uvedeno, že „nemá třídu duchovních“ a že „v každém sboru je rada starších, která se ujímá vedení ve sborové činnosti a vykonává pastýřskou práci“. „Rada starších“ se skládá z jednotlivých „starších“. “Starší“ nemají v teologickém smyslu postavení duchovních (tedy privilegované třídy se zvláštním vzděláním), v organizačně-právním smyslu jsou to ovšem muži, kteří vykonávají „duchovní“ neboli „pastýřskou“ péči o sbory, a to podle vnitřních předpisů předložených stěžovatelem při jeho registraci. Proto lze „starší“ právem označit za „osoby vykonávající duchovenskou činnost“ stěžovatele. “Duchovenská činnost“ spojená s povinností mlčenlivosti se týká výlučně „pastýřské práce“, která nemá povahu veřejné služby a tuto u stěžovatele vykonávají „starší“ a týká se toho, že když se na ně členové sboru obrátí se svými osobními problémy, mají povinnost je vyslechnout, pomodlit se s nimi a dát jim vhodnou biblickou radu. Jednotliví svědkové Jehovovi by tedy měli mít jistotu, že pokud se „starším“ svěří se svými osobními problémy, bude jejich záležitost pokládána za důvěrnou a „starší“ budou vázáni povinností mlčenlivosti ve stejném rozsahu jako duchovní, k nimž členové jejich církví přicházejí ke zpovědi. Kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí jako nedůvodné. Zcela se ztotožnil se závěry městského soudu a odkázal i na odůvodnění svého rozhodnutí.Institut povinnosti mlčenlivosti duchovních je omezen na osoby, které v příslušné církvi nebo náboženské společnosti představují jednoznačně definovanou a identifikovatelnou skupinu, zřetelně vymezenou oproti ostatním členům církve nebo náboženské společnosti, která je takto vnímána i třetími osobami, orgány činnými v trestním řízení, správními orgány apod. To lze dovodit i z ustanovení § 10 odst. 3 písm. g/ zákona č. 3/2002 Sb., podle kterého musí být v základním dokumentu církve nebo náboženské společnosti uveden způsob ustavování a odvolávání duchovních. Základní dokument je součástí veřejné části Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností (ustanovení § 17 zákona č. 3/2002 Sb.). Smyslem veřejné přístupnosti údajů obsažených v rejstřících vedených podle zákona č. 3/2002 Sb. je ochrana právní jistoty a zajištění informovanosti třetích osob o registrovaných církvích a náboženských společnostech a dalších subjektech registrovaných nebo evidovaných podle zákona č. 3/2002 Sb. Veřejná informace o tom, jak může dojít k ustavení nebo odvolání duchovního, může být podstatná mj. i pro účely zjištění, zda určitá osoba má či nemá právo zachovat mlčenlivost o určitých skutečnostech v situaci, kdy by jiná osoba („neduchovní“) měla např. povinnost vypovídat. Tato informace však v základním dokumentu stěžovatele chybí a je v něm uvedeno, že „Společnost nemá třídu duchovních“. Kromě toho je v příslušné pasáži Základního dokumentu uvedeno: „V každém sboru je rada starších, která se ujímá vedení ve sborové činnosti a vykonává pastýřskou práci. Křesťanskou duchovenskou činnost jsou oprávněni vykonávat všichni s. J. Ustavování a odvolávání členů Výboru Společnosti je popsáno v bodě d/, ustavování a odvolávání členů Výboru Sboru je popsáno v bodě f/“. To rovněž potvrzuje názor, že stěžovatel nemá zvláštní skupinu členů v postavení obdobném duchovním. Žalovaný nesouhlasí s názorem stěžovatele, že za duchovní jsou považovány pouze osoby, které mají „v teologickém smyslu postavení duchovních (tedy privilegované třídy se zvláštním vzděláním)“. Stěžovatelův dvojí výklad pojmů „duchovenská“ či „duchovní“ služba žalovaný odmítá. Naopak je nutné vůči každé církvi nebo náboženské společnosti, která požádá o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv podle zákona č. 3/2002 Sb. postupovat vždy stejně dle shodných měřítek. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu a z důvodů uvedených v kasační stížnosti (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podle čl. 16 Listiny základních práv a svobod, jeho odstavců: (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Podle přílohy k zákonu č. 3/2002 Sb. je stěžovatel – N. s. S. J. – zařazen do seznamu registrovaných církví a náboženských společností v České republice pod č. 17. To znamená, že stěžovatel již ke dni účinnosti zákona č. 3/2002 Sb. vyvíjel svou činnost jako registrovaná náboženská společnost (§ 28 odst. 1 citovaného zákona). Stěžovatel v žalobě také uvádí, že byl registrován dne 1. 9. 1993 a že od té doby právo zachovávat mlčenlivost vykonával na základě § 8 zákona č. 308/1991 Sb. (a předtím již nejméně 50 let) a že toto právo mu bylo rozhodnutím žalovaného odňato v rozporu s ustanovením § 28 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení církve a náboženské společnosti, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vyvíjely svou činnost jako registrované ze zákona, se považují za registrované podle tohoto zákona. Jejich seznam je uveden v příloze k tomuto zákonu. Rozsah oprávnění k výkonu zvláštních práv podle § 7 odst. 1, které mají tyto církve a náboženské společnosti ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává zachován. Podle § 7 odst. 1 písm. f/ citovaného zákona č. 3/2002 Sb. registrovaná církev a náboženská společnost může za podmínek stanovených tímto zákonem k plnění svého poslání získat oprávnění k výkonu těchto zvláštních práv: zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, je-li tato povinnost tradiční součástí učení církve a náboženské společnosti nejméně 50 let; tím není dotčena povinnost překazit trestn