5 As 43/2005 — Nejvyšší správní soud

5 As 43/2005- 146 - text č. j. 5 As 43/2005 - 152 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: M. c., a. s., zastoupené Mgr. Lenkou Smolíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, za účasti zúčastněné osoby E. S. Č. R., a. s., zastoupené Mgr. Michaelou Fuchsovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Petrská 12, o žalobě žalobce proti rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 17. 10. 2003, č. j. 00/2003/34439, o kasační stížnosti žalobce-stěžovatele a zúčastněné osoby proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, č. j. 11 Ca 47/2004 - 76, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, č. j. 11 Ca 47/2004 - 76 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále městský soud) zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu (dále Fond) ze dne 17. 10. 2003, č. j. 00/2003/34439, jímž tento správní orgán dal najevo, že žalobce není účastníkem správního řízení v uvedené věci. S tímto závěrem městský soud souhlasí. V případě podání žádosti o rozdělení kvóty z rezervy podle ustanovení § 11 a § 12 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. jde o samostatné řízení, v němž Fond posuzuje oprávněnost žádosti i splnění dalších podmínek, stanovených tímto právním předpisem. Vydáním rozhodnutí o rozdělení kvóty z rezervy rozhoduje správní orgán o právech a povinnostech žadatele o rezervu, nicméně nelze dovodit, že by toto rozhodnutí – individuální ve vztahu k jednotlivým žadatelům o rezervu – zasahovalo do práv, právem chráněných zájmů či povinností jiných producentů cukru. V daném případě jde o řízení návrhové, každý žadatel o kvótu je účastníkem řízení o své vlastní žádosti a rozhodnutí o podané žádosti je jako individuální správní akt vydáváno pouze vůči tomu žadateli, o jehož žádosti je rozhodováno. Ze žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že bylo vydáno vůči žadateli E. S. Č. R., a. s. Skutečnost, že žadatel o zvýšení kvóty z rezervy je seznamován s podklady pro vydání rozhodnutí o jím podané žádosti a se skutečnostmi známými Fondu z jeho úřední činnosti, je třeba odlišit od postavení žadatele jako účastníka řízení o stanovení kvóty jiným žadatelům. Právní předpisy upravující uvedenou problematiku institut společného řízení výslovně neupravují. Vzhledem k tomu, že na zvýšení individuální produkční kvóty z rezervy není právní nárok, nemůže být žalobce skutečností, že jiným producentům cukru byla kvóta z rezervy zvýšena, omezen na svých právech, neboť má stejné výchozí postavení, tj. možnost podat vlastní žádost o zvýšení kvóty z rezervy. V takovém případě je totiž Fond povinen podle ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 114/2001 Sb. zvýšit kvótu poměrně. V případě, že žalobce prokáže splnění dalších právním předpisem stanovených podmínek, může mu Fond zvýšit produkční kvótu podle ustanovení § 12 odst. 8 téže vyhlášky, vždy však jde o individuální rozhodnutí ve vztahu ke konkrétní osobě žadatele o rezervu. Městský soud tak dospěl k závěru, že žalobce není k podání žaloby proti žalobou napadenému rozhodnutí věcně aktivně legitimován. K námitce žalovaného správního orgánu, týkající se zrušení vyhlášky č. 114/2001 Sb. a jejím nahrazení novou právní úpravou, městský soud uvedl, že podle ustanovení § 75 odst.1 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Kasační stížnost podal žalobce – nyní stěžovatel (§ 105 odst. 1 s. ř. s.) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a/ a b/ s. ř. s. V této právní věci má, podle něj, zásadní význam posouzení, zda lze stěžovatele považovat za účastníka správního řízení o zvýšení individuální produkční kvóty ostatních producentů cukru, v tomto případě společnosti E. S. Č. R., a. s. Stěžovatel již v podané žalobě tvrdil, že rozhodnutími správních orgánů obou stupňů jsou jeho práva, právem chráněné zájmy a povinnosti ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu přímo dotčeny. Veškeré množství cukru, které lze v České republice vyrobit, je limitováno na základě multilaterálních dohod (zejména Smlouvy o přistoupení k EU), které Česká republika uzavřela, resp. nařízením Rady ES č. 1260/2001, o společné organizaci trhu s cukrem. Celkové množství cukru, které byl Státní zemědělský intervenční fond (dále SZIF) povinen z rezervy rozdělit, bylo v § 4 odst. 2 nařízení vlády č. 114/2001 Sb. (dále nařízení vlády) pevně stanoveno ve výši 39 862 tun. SZIF toto celé množství cukru z rezervy rozdělil svými rozhodnutími ze dne 10. 7. 2003. Rozhodnutími Prezídia SZIF ze dne 17. 10. 2003 byla celá rezerva stanovená citovaným nařízením vlády rozdělena pravomocně. Rozděluje-li se celá rezerva, ovlivní jakékoliv nezákonné zvýšení individuální produkční kvóty byť jen jednoho producenta cukru automaticky práva všech ostatních producentů, neboť z pevně stanovené rezervy určené k rozdělení pro ně zbývá méně. Byla-li tedy individuální produkční kvóta několika producentům nepřiměřeně zvýšena, jsou tímto zvýšením logicky dotčeni všichni ostatní žadatelé, kteří obdrží méně nebo nic, protože rezerva je limitována. Každým jednotlivým nesprávným rozhodnutím tedy je ve skutečnosti přímo dotčeno právo všech producentů, včetně stěžovatele na zákonné a nestranné zvýšení kvóty z rezervy. Zejména pak v případě, kdy SZIF rozhoduje o zvýšení kvóty z rezervy na základě kriterií uvedených v ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády (což bylo v daném případě) a kdy na rozdíl od rozhodování o zvýšení kvóty z rezervy podle ustanovení § 12 odst. 3 nebo 4 nařízení vlády není stanoveno konkrétní množství, které je SZIF povinen jednotlivým producentům přidělit, mohou být práva a právem chráněné zájmy producenta cukru každým nesprávným a necitlivým zásahem SZIF do systému produkčních kvót skutečně přímo dotčeny. Argumenty městského soudu, že u řízení podle § 11 a § 12 nařízení vlády se jedná o samostatné návrhové řízení, kdy rozhodnutí o žádosti producenta cukru je jako individuální správní akt vydáváno pouze vůči žadateli a že příslušné právní předpisy institut společného řízení neupravují, jsou liché a ryze formalistické, neboť nezohledňují výše uvedená specifika regulace trhu s cukrem. Rovněž není správný právní názor městského soudu, že práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti stěžovatele nemohou být dotčeny, protože na zvýšení individuální produkční kvóty z rezervy není právní nárok. Z ustanovení § 12 odst. 3 a 4 nařízení vlády vyplývá, že množství cukru, které má být rozděleno z rezervy, je SZIF povinen rozdělit mezi jednotlivé producenty cukru poměrně (odst. 3) nebo podle požadavku uvedeného v žádosti (odst. 4). Podá-li tedy producent cukru žádost, která má veškeré náležitosti stanovené nařízením vlády, má tento producent na základě ustanovení § 12 odst. 3 nebo 4 právní nárok na zvýšení kvóty z rezervy o určité konkrétní množství. Dle speciálního ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády SZIF rovněž zvýší producentovi cukru kvótu z rezervy, splňuje-li producent tam uvedená kritéria. Ze znění § 12 odst. 8 nařízení vlády jednoznačně vyplývá, že v případě, že producent cukru splnil kritéria uvedená v tomto ustanovení, je SZIF povinen jeho kvótu zvýšit. Z toho stěžovatel dovozuje, že v případě, že producent cukru podá žádost, která má veškeré náležitosti stanovené nařízením vlády, má tento producent i na základě ustanovení § 12 odst. 8 právní nárok na zvýšení kvóty z rezervy o určité množství, které SZIF objektivně a transparentně určí na základě kritérií uvedených v tomto ustanovení. Ze všech uvedených důvodů se stěžovatelem mělo být jednáno jako s účastníkem řízení. Dále stěžovatel namítal, že veškerá řízení před Prezídiem SZIF a SZIF, která vedla k vydání rozhodnutí, jejichž zrušení se stěžovatel domáhal svojí žalobou, trpěla vadami spočívajícími v tom, že při zjišťování skutkové podstaty, z níž Prezídium SZIF resp. SZIF v rozhodnutích o zvýšení individuální produkční kvóty cukru z rezervy vycházely, byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost těchto rozhodnutí (viz k tomu podrobněji žaloba stěžovatele ze dne 29. 12. 2003). Stejný závěr učinil městský soud v právní věci vedené u něj pod sp. zn. 11 Ca 323/2003 a týkající se rozhodnutí Prezídia Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 17. 10. 2003, č. j. 00/2003/34400, týkajícího se zvýšení kvóty přímo stěžovateli jako producentovi cukru. Protože stejnými vadami trpěla i další rozhodnutí ve vztahu k dalším producentům cukru, tedy i ve vztahu ke společnosti E. S. Č. R., a. s., měl městský soud napadené rozhodnutí i z tohoto důvodu zrušit. Kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení na