— Nejvyšší správní soud

7 A 127/2001- 91 - text č. j. 7 A 127/2001 - 96 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: N., a. s., zastoupený Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Břeclav, nám. TGM 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti: A. R. s. r. o., zastoupený JUDr. Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem Brno, Mojžíšova 17, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 7. 9. 2001, sp. zn. PV 1996 - 2090, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 11. 2001 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“ nebo „ÚPV“) ze dne 7. 9. 2001, sp. zn. PV 1996-2090, kterým byl zamítnut jeho rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. 12. 2000 o zamítnutí návrhu na zrušení patentu č. 283365 o názvu „Způsob výroby žebříkových radiátorů“ podle § 23 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v rozhodném znění, z důvodů, že žalobce jednoznačně neprokázal, že by řešení podle napadeného patentu nesplňovalo podmínku patentovatelnosti ve smyslu § 3 odst. 1 citovaného zákona. V žalobě žalobce rekapituluje skutkový stav a uvádí, že dne 10. 2. 2000 podal žalovanému návrh na zrušení patentu společnosti U. a. s. se sídlem B., P. 26 „Způsob výroby žebříkových radiátorů“. Domníval se totiž, že patent není nový, není výsledkem vynálezecké činnosti a není ani průmyslově využitelný. Jeho návrh však byl žalovaným zamítnut. Žalobce považoval rozhodnutí za vadné, nepřezkoumatelné, věcně nesprávné a nedostatečně odůvodněné. Podal proti němu proto rozklad, ve kterém na tyto zásadní vady poukázal. Předseda žalovaného však jeho rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce s oběma rozhodnutími nesouhlasí a považuje je za věcně nesprávná a nezákonná. Tato svá tvrzení slíbil konkretizovat do dvou měsíců od podání žaloby, a to s ohledem na zdravotní indispozici patentového zástupce a náročnost uvedeného úkonu. Závěrem pak navrhuje zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Dne 12. 3. 2002 bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno doplnění žaloby. Předně v něm žalobce seznámil soud se svým postojem k rozkladovému řízení, když uvedl, že podle jeho názoru je „princip rozkladového řízení v rozporu se základními principy ústavnosti, jako je zásada přezkoumatelnosti rozhodnutí, zásada dvojinstančnosti“, neboť pokud rozhodnutí přezkoumává de facto ten samý orgán, nejedná se o řádný přezkum. Dále žalobce namítá, že již samotné řízení o udělení patentu bylo zatíženo podstatnými vadami a že patent neměl být vůbec udělen. Domnívá se, že v rámci řízení o patentu by měl správní orgán přezkoumávat nejen hmotněprávní podmínky udělení patentu, ale i to, zda řízení netrpělo vadami po procesněprávní stránce. Řízení o udělení patentu probíhalo totiž zbrkle a nedůsledně a napadený patent není formulován v souladu se zákonem. V průzkumném řízení referent přehlédl německý patent (dokument č. 1), který je zatříděn ve stejné hlavní třídě (F 28 F 1/00) jako napadený patent. Vzhledem k tomu, že tento německý patent nebyl v průzkumu přihlášky objeven, má žalobce za to, že žádný průzkum prováděn vůbec nebyl. Dodatek A 1 za číslem německého patentového spisu znamená, že šlo jen o uveřejnění patentu a řízení o udělení patentu nebylo dosud skončeno. Podle stěžovatele to znamená, že německý patentový úřad objektivně zkoumá kriteria patentovatelnosti, zatímco žalovaný patent nekorektně udělil již po cca 19 měsících, což svědčí o mělkém hloubkovém průzkumu. Dále namítá, že žalovaný v řízení o rozkladu zcela pominul žalobcovy námitky týkající se vad řízení a naopak shodnými vadami bylo zatíženo i řízení o rozkladu. Žalovaný měl totiž rozhodnutí prvního stupně zrušit k námitce nepřezkoumatelnosti. Rozhodnutí prvního stupně je totiž kuse a neúplně odůvodněné, z odůvodnění nelze spolehlivě zjistit, jak správní orgán hodnotil dokazování, jaké skutečnosti při dokazování použil a jak aplikoval právní předpisy. Správní orgány se zabývaly pouze patentovým nárokem č. 1 a vůbec se nezabývaly eventuelním zrušením patentových nároků č. 4-12. Žalobce dále uvádí, že vady správního řízení dostatečně konkretizoval v rozkladu, na který odkazuje, neboť tytéž vady, které vytkl správnímu orgánu prvního stupně, jsou obsaženy i v řízení druhostupňovém; zejména se jedná o porušení zásady oficiality a legality, neboť žalovaný vytýkal žalobci, že některá svá tvrzení neprokázal, což je v rozporu se zásadou projednací, která ukládá správnímu orgánu zjistit úplně a správně stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady (§ 32 odst. 1 správního řádu). V rozhodnutí o rozkladu by se pak podle žalobce měl správní orgán vypořádat s jednotlivými jeho námitkami, a nikoli svým rozhodnutím doplňovat či vylepšovat rozhodnutí prvostupňové. Žalovaný tak ale postupoval a jedná se proto o „rozhodnutí na druhý pokus“. Rozhodnutí o rozkladu je rovněž nejasně a neurčitě odůvodněné, neboť většinu tohoto rozhodnutí zabírá rekapitulace podání účastníků a samotné odůvodnění je jen na posledních třech stranách a neodpovídá na všechny žalobcovy argumenty uvedené v rozkladu a v návrhu na zrušení patentu. Žalovaný se vůbec nezabýval námitkami procesněprávními a porušil tak § 47 odst. 3 správního řádu a nezabýval se ani námitkou, proč správní orgán prvního stupně nezrušil „patentové nároky 4-12, které jsou v podstatě pouze skutečným složením žebříkové konstrukce a jejichž předuveřejněnost a nenovost je zřejmá“. Dokazování tedy bylo jednostranné a neobjektivní. Dále žalovaný pochybil, když nepřihlédl k dokumentům, které stěžovatel předložil v řízení o rozkladu (dokumenty č. 7-11), v nichž význační odborníci z praxe uváděli, že se se stejnou metodou výroby žebříkových radiátorů setkali již před datem přednosti, a prokazují tak zřejmost a předuveřejněnost vynálezu. Rovněž nebyly naplněny hmotněprávní podmínky pro udělení patentu. V patentu není formulován cíl, resp. úkol vynálezu, ani účinek. Cíl vynálezu byl formulován žalovaným teprve v „rozhodnutí 1, instalace“. Vynálezeckou činnost nelze hodnotit odhlížeje od úkolu vynálezu. Posuzuje-li se pak způsob výroby žebříkového radiátoru vzhledem k jeho úkolu, je zřejmé, že se jedná o rutinní postup průměrného odborníka, bez vynálezecké činnosti. Žebříkový radiátor je totiž vyráběn shodně jako jiné žebříkové struktury (např. kovový žebřík na stavbách či obyčejný dřevěný žebřík). Žalobce má zato, že předmětný patent tedy nesplňoval podmínky novosti, průmyslové využitelnosti ani vynálezecké činnosti. Tyto námitky uplatnil již ve správním řízení spolu s rozsáhlou dokumentací. Pokud jde o námitku věcné nesprávnosti rozhodnutí, zejména „nenovost vynálezu“, žalobce proto v plném rozsahu odkazuje na tyto materiály (návrh na zrušení patentu a rozklad). K tomu, že patent nebyl nový, poukazuje rovněž na to, že žalovaný nepřezkoumal německý patent jako celek, ale hodnotil ho pouze na základě nákresu uvedeného v rubrice patentu, který je pouze příkladným využitím tohoto patentu. Pokud by však prostudoval text německého patentu a jeho slovně vyjádřené nároky, musel by dojít k závěru, že do právního režimu tohoto patentu se vztahuje i patent napadený, a je tudíž předuveřejněným. Vzhledem k názvu přihlášeného patentu (Způsob výroby žebříkových radiátorů) měl žalovaný hledat vynálezeckou činnost jen v dílčích postupech a v jejich celkovém sledu. Naopak by měla být vypuštěna konstrukční porovnání, neboť ta definují nenový tvar, a nikoli postup. Pokud by žalovaný takto postupoval, zbude v popisu pouze technologie, která jasně vyplývá z příručky ing. R. a dalších zdrojů, které žalobce doložil k návrhu na zrušení patentu. Žalovaný však chybu přihlašovatele způsobenou smícháním postupu výroby a konstrukčních údajů neodstranil. Žalovaný sice uznal, že patentová přihláška DE 4404928 A1 je velmi blízká patentu č. 283365, ale nestačí na prokázání novosti způsobu. Žalovaný si nepovšiml, že tento výrobek má nepatrně odlišné konstrukční řešení od běžných před prioritou vyráběných žebříkových radiátorů, vyráběných technologií ručního svařování nebo pájení. Podle žalobce měl být napadený patent tvořen dvěma nezávislými patentovými nároky (I. žebříkový radiátor, II. způsob jeho výroby) - stejně jako patent německý. Žalobce opakuje, že se nejedná ani o konstrukčně nový výrobek, ani o technologicky nový postup, protože obojí je zřejmé ze žalobcem doložených dokladů „každému absolventovi strojní průmyslové školy.“ Naopak se jedná o pouhý zámečnický výrobek žebříku z trubek způsobem kapilárního pájení. Topenářský charakter mají pouze poznatky o tepelném výkonu instalov