8 As 3/2006 — Nejvyšší správní soud

8 As 3/2006- 91 - text 8 As 3/2006 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Cardou, advokátem v Brně, Jakubské nám. 1, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, Pozemkovému úřadu Přerov, Přerov, Wurmova 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2003, čj. PÚ 202.2-691/2003-Pa, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2005, čj. 22 Ca 10/2004  54, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2003, čj. PÚ 202.2-691/2003-Pa, žalovaný v plném rozsahu schválil návrh komplexní pozemkové úpravy v území s nedokončeným scelovacím řízením v katastrálním území B.. Žalobou ze dne 31. 7. 2003, podanou u Okresního soudu v Přerově, se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že v průběhu řízení o pozemkové úpravě uplatnil dne 20. 12. 1999 a 6. 10. 2002 námitky, o jejichž vyřízení byl písemně vyrozuměn sdělením pozemkového úřadu ze dne 23. 5. 2003. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je však uvedeno, že o řešení námitek byli účastníci písemně vyrozuměni, žalobce měl být tedy vyrozuměn před vydáním napadeného rozhodnutí dne 22. 5. 2003. Dále žalobce žalovanému vytkl, že schválená pozemková úprava nevytváří podmínky k racionálnímu hospodaření, neboť prakticky obnovuje stav po scelovacím procesu v roce 1896, který odpovídal tehdejším možnostem hospodaření na zemědělské půdě, obdělávané jednoúčelovým ručním nářadím s použitím zvířecích potahů. Žalobce se uspořádání vlastnických práv k pozemkům z hlediska podmínek k hospodaření bezprostředně dotýká, neboť je samostatně hospodařícím rolníkem v katastrálním území B. Žalovaný setrval na stanovisku uvedeném ve výroku a odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitkám žalobce ze dne 20. 12. 1999 a 6. 10. 2002 uvedl, že tyto žalovaný projednával průběžně, písemné vyrozumění pak žalobce převzal dne 28. 5. 2005, zatímco napadené rozhodnutí převzal až dne 4. 6. 2003. Žalobní námitka je proto neopodstatněná. V katastrálním území B. probíhalo v padesátých letech scelení, které nebylo dokončeno a zapsáno v pozemkových knihách. Provedení komplexních pozemkových úprav tedy slouží především vyjasnění vlastnických vztahů v daném katastrálním území. Co do podmínek k racionálnímu hospodaření žalovaný uvedl, že návrh komplexních pozemkových úprav zlepšuje hospodaření žalobce, protože z původních 10 parcel má v návrhu pouze 4 parcely. Žalovaný rovněž uvedl, že v návaznosti na přípravu stavby dálnice D1 částí katastrálního území B. se sbor zástupců vlastníků dohodl s pozemkovým úřadem, že pozemky nebudou směňovány v části dotčené dálnicí a v místech navrhované přeložky silnice II/436 v lokalitě za železniční tratí Přerov-Brno. O tom, že parcely budou do pozemkové úpravy zahrnuty, ale nebudou směňovány, byli vlastníci vyrozuměni veřejnou vyhláškou. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 30. 10. 2003, čj. 9 C 216/2003  9 vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud, který nesouhlasil s postoupením věci, se obrátil na zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát rozhodl usnesením ze dne 18. 1. 2005, čj. Konf 15/2004  20, tak, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě je soud ve správním soudnictví. Věc byla poté projednána a rozhodnuta Krajským soudem v Ostravě. Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 29. 6. 2005, čj. 22 Ca 10/2004  54. Rozsudek odůvodnil následujícím způsobem: Účastníky řízení je třeba o způsobu vyřízení jejich námitek písemně vyrozumět nejpozději současně s doručením rozhodnutí o schválení návrhu pozemkové úpravy, aby měli možnost zjistit, z jakých skutečností správní orgán vycházel a jakými úvahami se při vyřízení jednotlivých námitek řídil, a na základě toho zvážit případné podání opravného prostředku. Tento postup je v souladu se základními zásadami správního řízení podle správního řádu (srov. § 14 zákona č. 284/1991 Sb.) a je rovněž dostatečnou garancí práva účastníků řízení na spravedlivý proces. V posuzované věci byly námitky žalobce projednány se sborem zástupců vlastníků dne 22. 4. 2003, žalobce byl o jejich vyřízení vyrozuměn přípisem žalovaného ze dne 23. 4. 2003 (doručeným dne 28. 5. 2003), zatímco napadené rozhodnutí ze dne 22. 4. 2003 mu bylo doručeno až dne 4. 6. 2003. Vyhotovení písemného vyrozumění o vyřízení námitek v den následující po vydání napadeného rozhodnutí nemá vliv na jeho zákonnost. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se vhodnosti uspořádání vlastnických práv. Co do historických souvislostí, charakteru, smyslu a účelu pozemkových úprav v územích s nedokončeným scelovacím řízením krajský soud odkázal k nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, publikovanému pod č. 152/1998 Sb. Účel pozemkových úprav dále vyplývá z ustanovení § 2 zákona č. 284/1991 Sb. Tento účel, byť ne zcela optimálně, byl ve vztahu k žalobci naplněn a došlo u něho ke zlepšení původního stavu, který jej mimo jiné staví do lepší výchozí pozice pro případné další vytvoření větších celků následnou směnou či koupí a prodejem. Nebyla-li, jakkoliv velká, část pozemků zahrnutých do pozemkové úpravy směňována, žalovaný tím pouze respektoval vůli naprosté většiny vlastníků. Při pozemkových úpravách se střetávají vzájemně protichůdné zájmy jednotlivých vlastníků navzájem a jednotlivých vlastníků s veřejným zájmem. Při zpracování návrhu nelze vyhovět všem a je třeba hledat kompromis, o jehož rozumnosti svědčí v posuzované věci skutečnost, že se zpracovaným návrhem souhlasili vlastníci 67 % výměry pozemků zahrnutých do pozemkové úpravy a pouze žalobce podal proti rozhodnutí žalobu. V souladu s ustanovením § 71 odst. 2 s. ř. s. se krajský soud nezabýval námitkami žalobce vznesenými až u ústního jednání dne 8. 6. 2005. Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, jejíž důvody spatřuje v nesprávném právním posouzení věci krajským soudem ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a ve vadách řízení před správním orgánem ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Přitom uvedl, že jako účastník řízení o pozemkových úpravách dne 20. 12. 1999 uplatnil námitky, o jejichž vyřízení měl být písemně vyrozuměn; má ovšem za to, že o vyřízení námitek nebyl písemně vyrozuměn dosud, neboť v písemném sdělení ze dne 23. 5. 2003 je uvedeno, že námitky s ním byly průběžně projednávány, nebyl však písemně vyrozuměn o způsobu jejich vyřízení. K námitkám ze dne 6. 10. 2002 a jejich vyřízení zopakoval stěžovatel stejné výhrady jako v žalobě a uvedl, že měl být písemně vyrozuměn před vydáním napadeného rozhodnutí. Stěžovatel setrval rovněž na stanovisku, že schválená pozemková úprava neodpovídá zákonem deklarovanému zájmu na dalším rozvoji zemědělské výroby při respektování odůvodněných ekologických požadavků. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu o možnosti vytvářet podmínky k racionálnímu hospodaření následnými směnami, koupí, či prodejem pozemků, stejně jako nelze tyto podmínky vytvářet formou nájmu pozemků. Konečně pak stěžovatel dodal, že oba svědci, kteří ve věci vypovídali, byli od počátku a po celou dobu přítomni jednání soudu jako veřejnost v jednací síni; a p. M. S. nebyl oprávněn k podání písemného vyjádření, neboť není oprávněn k projektování pozemkových úprav, oprávněnou osobou je Ing. P. K. Jakkoliv tato námitka není podřaditelná stěžovatelem tvrzeným důvodům kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., odpovídá důvodům kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a Nejvyšší správní soud ji takto posoudil. Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tento návrh nijak neodůvodnil. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal k vyjádření k žalobě a navrhnul, aby odkladný účinek kasační stížnosti nebyl přiznán. Kasační stížnost není důvodná. O důvodech kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil (vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti, podle § 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) takto: Primárním důvodem kasační stížnosti je věcná námitka nedostatečně provedené pozemkové úpravy, která nesceluje pozemky tak, aby byly vytvořeny podmínky racionálního hospodaření. Námitka tak nevychází z tvrzeného porušení existujících vlastnických práv stěžovatele, jejich omezení či vyvlastnění, ale naopak tvrdí, že zásah do práv, v daném území existujících, nebyl dostatečný, a nedošlo proto k naplnění zákonem sledovaného veřejného zájmu. Nejvyšší správní soud předem dalšího odůvodnění uvádí, že krajský soud se s touto námitkou (obsaženou již