1 Afs 147/2005 — Nejvyšší správní soud

Vol 40/2006- 38 - text č. j. Vol 40/2006 - 38 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: V. R., proti odpůrci: Státní volební komise, nám. Hrdinů 3, 140 21 Praha 4, v řízení o návrhu na neplatnost volby všech kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Ústeckém volebním kraji ve volbách konaných ve dnech 2. a 3. 6. 2006. t a k t o : I. Návrh na neplatnost volby všech kandidátů zvolených do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Ústeckém volebním kraji s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Dne 15. 6. 2006 podal navrhovatel u Nejvyššího správního soudu návrh na neplatnost volby všech kandidátů zvolených v Ústeckém kraji ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konaných ve dnech 2. a 3. 6. 2006, tedy: V. A., Ing. J. Č., P. Č., Mgr. P. G., MUDr. J. K., Z. M., Mgr. M. M., Ing. J. P., JUDr. J. P., MVDr. P. R., Ing. A. Ř., Ing. J. Š., V. Š. a Mgr. O. V. Ve svém návrhu uplatňuje následující: Předně poukazuje na § 1 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 247/1995 Sb.“), podle něhož se do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR volí podle zásad poměrného zastoupení, a zároveň na čl. 18 Ústavy ČR. Konstatuje, že novelizací citovaného zákona (zejména jeho § 50) došlo k citelnému oslabení poměrných prvků v daném volebním systému. Většinové prvky byly naopak posíleny novým územně-správním členěním státu, přičemž velikost současných 14 krajů je v některých případech výrazně rozdílná. Počet poslanců v jednotlivých krajích se proto liší a v menších krajích se pětiprocentní hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny fakticky zvyšuje. Ve svých důsledcích tedy uplatňování volebního zákona nerespektuje zásady poměrného zastoupení. Z toho navrhovatel dovozuje, že stávající zákon č. 247/1995 Sb. je v rozporu s Ústavou ČR, a proto by měl soud řízení přerušit a předložit věc Ústavnímu soudu. Navrhovatel dále konstatuje, že se ve sdělovacích prostředcích objevila tvrzení, že o kandidátech byly zveřejňovány nepravdivé údaje. Podle § 16 odst. 2 volebního zákona má však volební kampaň probíhat čestně a poctivě. Současně je ovšem navrhovatel toho názoru, že vzájemné “házení špíny“ na politické protivníky lze vnímat jako součást zdejšího politického folklóru. Dále uvádí, že SNK Evropští demokraté jsou stranou, které je protiprávně zadržován finanční příspěvek za hlasy získané ve volbách již v minulosti. Oprávněnost jejich nároku byla opakovaně potvrzena soudem. Jelikož podstatná část předvolebních aktivit závisí na finančním zázemí konkrétní politické strany, SNK Evropským demokratům tak bylo zadržováním finančních příspěvků znemožněno vést účinnější volební kampaň a lépe své potencionální voliče informovat. Toto by mělo být urychleně napraveno vyplacením příslušného nároku a vyhlášením nových voleb. Závěrem navrhovatel poukazuje na čl. 9 Ústavy ČR, podle něhož nelze výkladem právních norem ohrozit základy demokratického státu. Cituje rovněž čl. 22 Listiny základních práv a svobod, podle něhož zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Státní volební komise ve svém vyjádření poukazuje na to, že není příslušná k posouzení toho, zda je zákon č. 247/1995 Sb. v souladu s Ústavou ČR. Dále poukázala na nález Ústavního soudu č. 64/2001 Sb., který se zabývá volebním systémem při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nejvyšší správní soud dále vyzval k vyjádření k návrhu všechny shora jmenované poslance zvolené v Ústeckém volebním kraji. Nikdo z nich se však ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádřil. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) za podmínek stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Tímto zvláštním zákonem je i zákon č. 247/1995 Sb. Podle § 87 tohoto zákona se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí (odst. 1). Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento návrh je věcně projednatelný, neboť jím navrhovatel napadá neplatnost volby konkrétních kandidátů, volených v Ústeckém volebním kraji, kde, jak bylo zjištěno, je navrhovatel zapsán do stálého seznamu voličů. Především je nutno v této souvislosti předeslat, že obsahová podstata prvního tvrzeného důvodu (protiústavnost některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb.) je založena nikoli výhradně ve vztahu k neregulérnosti volebního procesu v rámci dotčeného volebního kraje, nýbrž v celostátní dimenzi. Tak se dle přesvědčení soudu naplno obnažuje disproporce mezi procesním prostředkem občana, zakotveným v § 87 odst. 1 tohoto zákona, a mezi možnými limity pro rozhodování soudu o tomto prostředku. Je totiž třeba připomenout, že s možností vypsání nových voleb do Poslanecké sněmovny pouze v jednom volebním kraji (resp. v několika krajích) v důsledku rozhodnutí soudu o neplatnosti volby všech zde zvolených poslanců (včetně případných náhradníků) náš právní řád vůbec nepočítá a legislativní zavedení této možnosti by znamenalo – mimo jiné - zásadní redefinici celého volebního systému (např. z hlediska výpočtu republikového mandátového čísla, určení počtu mandátů připadajících na dotčený kraj, uzavírací volební formule, hlasování v zahraničí atp.). Takovéto rozhodnutí soudu proto za stávající zákonné úpravy pojmově nepřipadá v úvahu. Lze tak racionálně zvažovat toliko důvodnost návrhu ve vztahu ke konkrétním kandidátům. I v tomto případě však zákonná úprava soudu neumožňuje žádné racionální řešení spočívající ve „zneplatnění“ uvedených čtrnácti mandátů (případně i náhradníků) tak, jak požaduje navrhovatel, a to ani tehdy, když by se soud s tvrzením navrhovatele zcela ztotožnil. Je totiž nutno připomenout, že rozhodujícími aktéry ve volbách do Poslanecké sněmovny jsou politické strany a jejich koalice, nikoliv jejich jednotliví kandidáti. Do této logiky proto zapadá i pravidlo, podle něhož v případě vyhovění návrhu na neplatnost volby kandidáta soudem vydá Státní volební komise osvědčení o zvolení poslancem kandidátovi podle pořadí na kandidátní listině (§ 53 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb. Poznámka soudu: zákon však v tomto ustanovení zcela chybně odkazuje na ustanovení § 51, když správný odkaz má být zjevně na ustanovení § 54). Jestliže tedy v projednávané věci navrhovatel požaduje rozhodnout o neplatnosti čtrnácti zvolených kandidátů z důvodu nekorektní volební kampaně, je zcela zřejmé, že uspokojivým řešením v případě (teoreticky) vyhovění návrhu nikdy nemůže být „výměna“ těchto konkrétně označených osob za osoby jiné, kandidující vždy za stejnou politickou stranu. Tento logický rozpor nelze v žádném případě překlenout úvahou o možném „přikázání“ mandátů v rámci jednoho volebního kraje soudem napříč politickými stranami, neboť takovýto postup se nejen zcela vymyká kompetenci soudu, nýbrž má dokonce protiústavní dimenzi, neboť důsledkem této úvahy by bylo nahrazení vůle voličů projevené volbou kandidátů pozitivním rozhodnutím soudu o tom, který kandidát měl být zvolen. Neustále je totiž třeba mít na zřeteli, že podstata soudního přezkumu voleb spočívá v kontrole volebního procesu z hlediska jeho souladu s právním řádem a v této logice je volební soud oprávněn zasáhnout negativním způsobem tehdy, když shledá zásadní pochybení v naznačeném smyslu. Jeho úkolem však nemůže být pozitivní ovlivňování volebních výsledků ve prospěch jednotlivých volebních subjektů, neboť taková možnost se pojmově vymyká elementárním základům smyslu soudní moci. Z ustanovení § 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. vyplývá, že návrh na neplatnost volby kandidáta je důvodný tehdy, byla-li porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Jak Nejvyšší správní soud judikoval již dříve (viz např. usnesení ze dne ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004 - 12, publikované pod č. 354/2004 Sb. NSS), v obecné rovině existují tři základní předpoklady vyhovění volební stížnosti: (1.) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona; (2.) vztah mezi touto protizákonností a zvolením kandidáta(ů), jehož (jejichž) volba je napadena volební stížností, a (3.) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve sv