— Nejvyšší správní soud

Vol 5/2006- 46 - text č. j. Vol 5/2006 - 46 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele P. J., proti odpůrci Státní volební komisi, se sídlem Nám. Hrdinů 3, Praha 4, v řízení o návrhu navrhovatele na vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve dnech 2. - 3. června 2006 a na neplatnost volby kandidátů, t a k t o : I. Návrh na neplatnost volby kandidátů s e v části týkající se kandidátů zvolených ve volebním kraji Hlavní město Praha z a m í t á . II. Návrh na neplatnost volby kandidátů s e v části týkající se kandidátů zvolených v ostatních volebních krajích o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel, který je zapsán do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku svého bydliště, podal ve lhůtě do 10 dnů od vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí návrh, aby byla vyslovena neplatnost voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 2. - 3. června 2006. Návrh byl doručen Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu příslušnému k projednání tohoto návrhu (§ 88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů  dále jen „zákon č. 247/1995 Sb.“). Tento návrh byl doplněn „dodatkem“ ze dne 12. 6. 2006. Navrhovatel v návrhu odkázal na ust. § 87 odst. 4 zákona č. 247/1995 Sb., podle něhož návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který by mohl ovlivnit výsledky voleb. Navrhovatel dále odkázal na ust. § 16 odst. 2 téhož zákona, stanovící, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Podle tvrzení navrhovatele v průběhu volební kampaně do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bylo minimálně jedním účastníkem porušeno ust. § 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb. a kauzálním následkem tohoto porušení mohlo být ovlivnění výsledků voleb. Podle tvrzení navrhovatele totiž O. v závěru volební kampaně mátla voliče zveřejněním nepodložené tiskové zprávy o Č. a jejích představitelích na internetových stránkách, kterou od ní převzala a dne 30. 5. 2006 v 15.34 hod. zveřejnila ČTK a následně byla zveřejněna ve všech publicistických médiích. Tím O. u voličů bezprostředně před volbami zpochybnila bezúhonnost představitelů Č. a vyvolala podezření o osobní spjatosti představitelů Č. s mafiánskými kruhy v ČR, jmenovitě že se Č. a její představitelé „zapletli do korupce a stali se součástí organizovaného zločinu včetně nájemných vražd.“ Ve své tiskové zprávě O. dále tvrdí, že Č. a K. měly snahu „bránit ve vyšetřování afér sociální demokracie“. Navrhovatel rovněž citoval tiskové prohlášení O. ke kauze biolíh. Dovodil, že nepoctivost a nečestnost tohoto prohlášení je mimo vší pochybnost, neboť pro tvrzení, že by se Č. a její představitelé „stali součástí organizovaného zločinu včetně nájemných vražd“, není k dispozici žádný důvěryhodný podklad. Naopak, je to zcela flagrantní příklad zveřejnění nepravdivých údajů o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, jak je má na mysli ust. § 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb. Vzhledem k tomu, že pro získání či nezískání dalšího mandátu Č. chybělo např. v Jihočeském kraji pouhých 338 hlasů, je zcela oprávněný závěr, že se přinejmenším 338 voličů v Jihočeském kraji – a s nimi nepochybně desetitisíce dalších v této zemi – rozhodovalo právě pod dojmem shora uvedené difamace. V později podaném „dodatku“ navrhovatel uvádí, že in eventum navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o neplatnosti kandidátů Mgr. D. R., Mgr. H. M., PhDr. K. J., RNDr. V. E. CSc. a JUDr. C. S.. Zvolení právě těchto kandidátů totiž mohla ovlivnit citovaná zpráva ODS, jelikož se jedná o kandidáty uvedené na posledních místech kandidátních listin politických stran, zastoupených v Poslanecké sněmovně, s výjimkou Č. „Neurčitelné množství voličů se zřejmě na základě shora uvedeného mohlo rozhodnout dát svůj hlas stranám, které jsou dnes zastoupeny shora uvedenými kandidáty.“ Státní volební komise (odpůrce) ve svém vyjádření k návrhu uvedla, že podle zákona č. 247/1995 Sb. nelze podat návrh na neplatnost voleb jako takových, nýbrž je možno pouze podat návrh na neplatnost volby kandidáta. K navrhovatelovým námitkám vzneseným proti průběhu volební kampaně odpůrce odkázal na nález Ústavního soudu č. 140/2005 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 73/04). Nejvyšší správní soud zaslal návrh na zahájení řízení a „dodatek“ všem kandidátům zvoleným ve volebním kraji Hlavní město Praha. K návrhu se vyjádřil RNDr. V. E., CSc., tak, že souhlasí s argumentací navrhovatele v jeho návrhu a nemá námitek proti případnému rozhodnutí soudu ve smyslu návrhu. Souhlasí rovněž s argumentací v „dodatku“. Nepokládá však za možné, aby soud rozhodl o neplatnosti volby náhodně vybraných zvolených poslanců. Nejvyšší správní soud dospěl po projednání věci k následujícím závěrům. Přitom vycházel ze znění ustanovení § 87 zákona č. 247/1995 Sb., podle něhož platí: „ § 87 (1) Podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíchž kandidátní listina byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, (dále jen „navrhovatel“). Návrh je třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. (2) Podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla pro volby do Senátu zaregistrována (dále jen „navrhovatel“). Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí. (3) Návrh na neplatnost hlasování může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky hlasování. (4) Návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. (5) Návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.“ Z citovaného ustanovení vyplývá, že soudní přezkum voleb do Poslanecké sněmovny je možný toliko podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb. Ze znění odst. 2 stejného ustanovení je totiž jasně patrno, že se vztahuje pouze na volby do Senátu Parlamentu České republiky („PČR“). Úpravu obsaženou v odstavcích 3-5 pak nelze smysluplně vyložit jinak než tak, že blíže konkretizují odstavce předchozí. To znamená, že odst. 1 a 2 označují předmět řízení a vymezují otázky aktivní legitimace a lhůty k podání návrhu, zatímco odst. 3  5 blíže upravují možné důvody tohoto návrhu. Je tak zřejmé, že úpravu obsaženou v odstavcích 3 - 5 nelze vnímat jako autonomní, nýbrž pouze ve vztahu ke konkrétně vymezenému předmětu řízení, který provádějí. To ostatně potvrzuje i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 204/2000 Sb., kterou byl zákon č. 247/1995 Sb. novelizován a která k ustanovení § 87 uvádí (Poslanecká sněmovna, 2000, III. volební období, tisk č. 585), že „možnost domáhat se ochrany soudu po provedených volbách se navrhuje upravit samostatně pro Poslaneckou sněmovnu a pro Senát. Při volbách do Poslanecké sněmovny je možno podat návrh na neplatnost volby kandidáta, při volbách do Senátu návrh na neplatnost voleb nebo neplatnost hlasování nebo neplatnost volby kandidáta. Současně se vymezuje okruh subjektů oprávněných tento návrh podat. Jedná se o veškeré případy porušení tohoto zákona, kterým mohlo být narušeno řádné provedení voleb a tím i výsledky voleb nebo hlasování.“ V tomto směru je proto možno přisvědčit názoru Státní volební komise, obsaženému v jejím vyjádření, že nelze požadovat vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny jako takových. Takto nazíráno je třeba uvést, že se navrhovatel formálním vymezením původního petitu (který později podaným „doplňkem“ nekonkretizoval ani nepopřel, nýbrž pouze rozšířil o eventuální petit) a rovněž jeho zdůvodněním domáhá něčeho, co mu zákonná úprava vůbec neumožňuje. I pro soud platí základní pravidlo právního státu, podle něhož státní orgány mohou činit pouze to, co zákon výslovně dovoluje (viz zejména čl. 2 odst. 3 Ústavy a