1 As 17/2007 — Nejvyšší správní soud

1 As 17/2007- 73 - text 1 As 17/2007 - 79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Ing. D. B., zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Velké Meziříčí, Vrchovecká 74/2, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, za účasti Dis. P. B., zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem se sídlem Brno, Divadelní 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2006, č. j. KUJI 44252/2006, PS 4134/2006/88/2/Pa, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, č. j. 57 Ca 43/2006 - 33, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, č. j. 57 Ca 43/2006 - 33, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím žalovaný dle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, zamítl odvolání žalobce a P. B., navrhovatele přestupku, proti rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí ze dne 24. 2. 2006, č. j. SPR/PŘ/2005/168, a toto rozhodnutí potvrdil. Svým rozhodnutím městský úřad uznal žalobce vinným přestupkem proti občanskému soužití dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, ublížení na cti vydáním v posměch, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 24. 3. 2005 ve 2:51 hod odeslal z emailové schránky p.b.@v.cz, kterou předtím v nezjištěné době založil, na emailovou adresu m.t.@h.cz email s fotografiemi (akty) P. B., čímž jej vystavil v posměch. Městský úřad žalobci uložil pokutu ve výši 1000 Kč a dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Uvedeným rozhodnutím městský úřad dále podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích zastavil řízení o stejně právně kvalifikovaném přestupku, jako je uvedeno výše, když žalobci nebylo prokázáno, že dne 26. 10. 2005 ve 13:33 hod odeslal email s fotografiemi (akty) P. B. z adresy p.b.@v.cz na 11 různých emailových adres. Zároveň městský úřad uložil žalobci nahradit náklady řízení ve výši 500 Kč. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu a domáhal se jeho zrušení, jakož i zrušení rozhodnutí městského úřadu. Namítal, že městský úřad rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a na základě nesprávného zhodnocení provedených důkazů, když za stěžejní důkaz považoval zjištění policejního orgánu, že předmětný email byl odeslán z IP adresy, která byla v dané době přidělena telefonnímu číslu žalobce. Jestliže nebyl správní orgán sám dostatečně v dané problematice kvalifikován, měl ustanovit znalce k zodpovězení otázky, zda odeslání emailu z určité IP adresy, přidělené konkrétnímu telefonnímu číslu, prokazuje, že by o odeslání emailu uživatel telefonního čísla věděl nebo musel vědět. Na základě prozkoumání „daného počítače“ by dle žalobce soudní znalec mohl posoudit, jak byl email odeslán a kým, popřípadě pomocí jakého softwaru a kým ovládaného. Přitom žalobce poukázal na případy zneužití cizího počítače zmiňované v denním tisku, například případ banky C. Tuto námitku uvedl žalobce v odvolání, jímž napadl rozhodnutí městského úřadu. Žalovaný se s ní však nevypořádal, když v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že „ze šetření Policie ... jednoznačně vyplynuly skutečnosti, které naplnily skutkovou podstatu přestupku“. Přitom však Policie ČR ve svém šetření zjistila pouze to, oč se při svém rozhodování opíral městský úřad. Dle žalobce tak rozhodnutí nemělo náležitosti stanovené v § 47 odst. 3 správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.), a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce rovněž namítl, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal z žádnou z jeho odvolacích námitek. Krajský soud rozhodl v řízení bez jednání tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil, protože dospěl k závěru, že toto rozhodnutí nenabylo právní moci v prekluzívní lhůtě stanovené v § 20 odst. 1 zákona o přestupcích. Konstatoval, že v daném případě uplynula jednoroční lhůta dnem 24. 3. 2006, nicméně žalovaný pokračoval v meritorním projednávání přestupku i po této lhůtě a své rozhodnutí vydal až dne 9. 6. 2006. Namísto toho však měl řízení dle § 76 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích zastavit. K této vadě přihlédl krajský soud bez námitky žalobce z úřední povinnosti, když dle judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudku publikovaného pod č. 272/2004 Sb. NSS) přihlédne soud z úřední povinnosti k existenci vad řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. za předpokladu, že jsou bez dalšího patrny ze správního spisu a že se zároveň se jedná o vady takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného přezkoumání v mezích uplatněných žalobních bodů. Přitom poukázal také na to, že rozhodování o přestupku je třeba podřadit pod režim čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod. Krajský soud zároveň uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4450 Kč. Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný v plném rozsahu včas podanou kasační stížností a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku běhu prekluzívní lhůty v daném případě, v čemž spatřuje důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Rozhodnutí krajského soudu neodpovídá skutečnému stavu věci a soud pro něj neměl dostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Na daný případ je třeba aplikovat ustanovení § 20 odst. 2 zákona o přestupcích, podle něhož se do běhu prekluzívní lhůty podle odst. 1 uvedeného ustanovení nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu. Žalovaný poukázal na to, že žalobce se přestupku dopustil dne 24. 3. 2005, dne 31. 3. 2005 zahájila Policie České republiky, Okresní ředitelství Žďár nad Sázavou, pro tentýž skutek úkony trestního řízení, dne 28. 7. 2005 orgán Policie České republiky odevzdal dle § 159a odst. 1 a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, městskému úřadu věc k projednání přestupku. Žalovaný pak své rozhodnutí vydal dne 9. 6. 2006 a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 2006. Z toho je zřejmé, že v době od 31. 3. 2005 do 28. 7. 2005 bylo ve věci skutku, který byl předmětem přestupkového řízení, vedeno trestní řízení a tato doba se tedy dle § 20 odst. 2 do běhu prekluzívní lhůty nezapočítává. Prekluzívní lhůta tak skončila rozhodně po dni 17. 6. 2006. Žalovaný rovněž poukázal na to, že zákon o přestupcích v ustanovení § 68 odst. 2 předpokládá, že trestní řízení může předcházet řízení přestupkovému, když tříměsíční lhůta pro podání návrhu na projednání přestupku začne poškozenému běžet po skončení trestního řízení. Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobce uvedl, že krajský soud rozhodl správně a své rozhodnutí podrobně a přesvědčivě odůvodnil. Uplynutí prekluzívní lhůty namítal žalobce již v odvolání, v žalobě pak namítal dle jeho názoru závažnější a zásadnější důvody nezákonnosti rozhodnutí žalovaného. Bez ohledu na otázku marného uplynutí prekluzívní lhůty je zřejmé, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné. I kdyby se Nejvyšší správní soud ztotožnil s argumentací žalovaného, bylo by na místě rozhodnutí žalovaného zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, jak o tom krajský soud již rozhodl. Žalobce navrhl kasační stížnost zamítnout. Při předběžném posouzení Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě přichází v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení P. B., na jehož návrh městský úřad řízení o přestupku zahájil. Proto jmenovaného vyzval, aby ve smyslu § 37 odst. 1 s. ř. s. oznámil, zda hodlá práva osoby zúčastněné v řízení uplatňovat. S ohledem na kladnou odpověď poskytl zdejší soud také jemu možnost se v řízení o kasační stížnosti vyjádřit (§ 37 odst. 3 s. ř. s.). P. B. (dále také „zúčastněná osoba“) se ztotožnil s argumentací žalovaného, přičemž poukázal na to, že krajský soud měl k dispozici také předmětný spis Policie České republiky a přesto se skutečností, že ve věci probíhalo trestní řízení, blíže nezabýval a jeho rozhodnutí je ve vztahu k § 20 odst. 2 zákona o přestupcích nepřezkoumatelné. Navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných žalovaným v kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal ji důvodnou. Důvody uplatněné v kasační stížnosti lze podřadit pod důvod vymezený ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky může obecně spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo v aplikaci sice správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného. Podstata námitek žalovaného (i osoby zúčastněné) spočívá v tom, že krajský soud na daný případ neaplikoval ustanovení § 20 odst.