2 Afs 113/2006 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 113/2006- 42 - text č. j. 2 Afs 113/2006 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně L. Ž., práv. zast. JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem, AK se sídlem Kosmova 20, Ostrava proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2006, č. j. 31 Ca 175/2005 - 21 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2006, č. j. 31 Ca 175/2005  21 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2005, č. j. 1808/150/2005-Šj., jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 2. 2005, č. j. 15709/05/273900/2807, kterým podle ustanovení § 35 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád) nebyl vydán souhlas s ukončením činnosti žalobkyně. Základním argumentem, o který Krajský soud v Hradci Králové kasační stížností napadené rozhodnutí opřel, byl závěr o tom, že z daňového řádu nelze dovodit povinnost správce daně souhlas s ukončením činnosti udělit. Soud uzavřel, že rozhodnutím, jímž nebyl vydán souhlas s ukončením činnosti žalobkyně, se práva nebo povinnosti daňového subjektu nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují. Nejde tak o úkon ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se nedotýká hmotných práv a povinností žalobkyně a právní stav existující před vydáním napadeného rozhodnutí se jím nijak nezměnil. Proto je třeba napadené rozhodnutí považovat za úkon správního orgánu vyloučený ze soudního přezkumu podle ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s., a proto byla podaná žaloba kasační stížností napadeným rozhodnutím odmítnuta. Kasační stížností žalobkyně namítla nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle jejího názoru soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že právní stav se vydáním žalobou napadeného rozhodnutí nijak nezměnil. Rozhodnutím, vydaným správcem daně, se závazně určují povinnosti a práva stěžovatelky, která má povinnost zejména platit tzv. minimální daň, minimální odvody na sociální a zdravotní pojištění, nemá právo být uchazečem o zaměstnání, nemá právo pobírat sociální dávky, i když fakticky nepodniká. Rozhodnutí správce daně je proto rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto mělo být správním soudem přezkoumáno. Odkázala na ustanovení § 40 odst. 15 daňového řádu, podle kterého jsou daňovým subjektům zachována práva a povinnosti ohledně daňové povinnosti po dobu stanovenou v ustanovení § 47 daňového řádu pro vyměření daně a ohledně placení daně po dobu stanovenou v ustanovení § 70 pro vymáhání daňových nedoplatků i v případech, že mezitím již přestaly být daňovými subjekty. Fyzická osoba ukončením činnosti nezaniká, na rozdíl od osoby právnické, která zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. V takovém případě je pak namístě souhlas s ukončením činnosti nevydat. Jinak je však tomu u osoby fyzické. Proto soud pochybil, pokud žalobu odmítl, neboť žalobkyni neposkytl ochranu, kterou jí zaručuje Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah kasační stížností napadeného usnesení, uvedl, že se se závěry Krajského soudu v Hradci Králové ztotožňuje a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Ze správního spisu soud zjistil následující ve věci podstatné skutečnosti: Dne 30. 11. 2004 podala žalobkyně žádost o souhlas s ukončením činnosti, kdy uvedla, že z důvodů dobře známých správci daně, kdy jí jsou dlouhodobě zadržovány značné finanční prostředky, dospěla ke zjištění, že za takových podmínek nemůže dále podnikat, správce daně rovněž nijak nezohlednil tíživou finanční situaci v případě záloh na daně a jiných povinných plateb. Výzvou ze dne 3. 2. 2005 vyzval správce daně žalobkyni k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení předložila písemnosti a podklady, ze kterých bude možné správcem daně ověřit stavy a pohyby nedokončeného dlouhodobého majetku. Rozhodnutím ze dne 15. 2. 2005, č. j. 15709/05/273900/2807, Finanční úřad v Ústí nad Orlicí rozhodl tak, že se souhlas správce daně s ukončením činnosti daňového subjektu nevydává, neboť dosud probíhají kroky potřebné ke stanovení základů daně a k vybrání nedoplatků za dobu činnosti daňového subjektu. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 2. 3. 2005 odvolání, ve kterém mimo jiné uvedla, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a že ukončení činnosti nemá žádného vlivu na probíhající daňová řízení. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2005, č. j. 1808/150/2005Šj., bylo odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnuto. Žalovaný uvedl, že zákon o správě daní a poplatků nestanoví povinnost odůvodňovat rozhodnutí o nevydání souhlasu s ukončením činnosti. Žalobkyni byly rozhodné skutečnosti sděleny v doručené výzvě a na tuto výzvu nebylo odpovězeno. Dále žalovaný uvedl, že u žalobkyně probíhá vytýkací řízení a výsledek je mimo jiné vázán na závěry mezinárodního dožádání s Belgií, které dosud není uzavřeno. Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Základní námitkou, uplatněnou v podané kasační stížnosti, je argumentace o tom, že rozhodnutí, kterým nebyl vydán souhlas správce daně s ukončením činnosti podle ustanovení § 35 daňového řádu, je rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a jako takové je rozhodnutí o odvolání proti takovému rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu ve správním soudnictví. Podle ustanovení § 35 daňového řádu správce daně při zjištění, že daňový subjekt přestal vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému stanovení základů daně a k vybrání nedoplatků na všech daních za celou dobu jeho činnosti, ze které plynuly příjmy podléhající zdanění. Daňový subjekt je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně, jehož vydání si vyžádá. Povinnost předložit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se týká i ostatních podnikatelských subjektů evidovaných v jiných evidencích. Proti rozhodnutí správce daně o žádosti daňového subjektu se lze odvolat. Je-li žádost daňového subjektu zamítnuta, může další žádost podat nejdříve po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy mu bylo zamítavé rozhodnutí doručeno. Není-li o žádosti rozhodnuto do tří měsíců od jejího podání, má se za to, že souhlas je udělen. Rozhodnutí o žádosti se sděluje daňovému subjektu a soudu, který vede obchodní rejstřík, nebo živnostenskému úřadu anebo jinému subjektu, který vede na základě zvláštních předpisů evidenci podnikatelů. Nejprve je třeba posoudit, zda řízení o vydání písemného souhlasu správce daně s ukončením činnosti je řízením daňovým či nikoli. Z ustanovení § 2 odst. 1 daňového řádu vyplývá, že daňovým řízením je třeba rozumět řízení o daních, ve kterém jednají správci daně při správě daně. Správou daně se podle ustanovení § 1 odst. 2 daňového řádu rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Z ustanovení § 1 odst. 2 daňového řádu vyplývá, že nejen vyhledávání daňových subjektů, vyměřování, vybírání daní, či kontrolování splnění povinností podle daňového řádu je třeba považovat za správu daně. Daňový řád totiž užívá při definici toho, co se správou daně rozumí, demonstrativního výčtu. Správou daně jsou i veškerá opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. Za opatření potřebné ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností proto lze považovat i řízení o udělení souhlasu správce daně s ukončením činnosti, neboť okolnost, zda je či není daňový subjekt evidován v obchodním rejstříku či jiné evidenci, může mít podstatný dopad na následné řádné splnění daňových povinností. Je třeba vidět i to, že předmětné řízení je pozitivně upraveno pouze a jen v daňovém řádu. Je proto třeba uzavřít, že i řízení podle ustanovení § 35 daňového řádu (přes všechna jeho specifika, která budou zmíněna níže) je třeba považovat za řízení daňové, na které se vztahuje daňový řád a uplatní se i v tomto případě ustanovení § 99 daňového řádu o nepoužití zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (je vhodné připomenout, že předmětné správní řízení bylo v