3 Ads 91/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 91/2007- 65 - text č. j. 3 Ads 91/2007 - 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Nádražní 9, Mohelnice, proti žalované Policii ČR Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalované ze dne 19. 7. 2005, č.j. SCPP-364-9/P-2005, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ca 216/2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2007, č. j. 6 Ca 216/2005 - 40, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná rozhodnutím svého ředitele ze dne 19. 7. 2005, č.j. SCPP-364-9/P-2005, zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila jí napadené rozhodnutí ředitele Policie ČR Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava ze dne 22. 3. 2005, č.j. SCPP-397/OV-2005 (dále jen „ředitel oblastního ředitelství Police ČR“), kterým byla podle § 155 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“; s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů – pozn. soudu) za použití § 256 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce – pozn. soudu) zamítnuta žádost žalobkyně o výplatu úroků z prodlení. Ředitel oblastního ředitelství Policie ČR v zamítavém rozhodnutí ze dne 22. 3. 2005, č.j. SCPP-397/OV-2005, uvedl, že zproštění výkonu služby žalobkyně bylo ukončeno jeho rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 11. 2. 2004, č. 200/2004, dnem 11. 2. 2004. Jeho dalším rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 16. 2. 2004, č. 201, bylo stanoveno doplatit žalobkyni služební příjem za dobu zproštění výkonu služby, včetně všech náležitostí vyplývajících ze služebního poměru, za dobu, po kterou jí byl služební příjem krácen, a to ve výši 40% služebního příjmu za dobu od 4. 1. 2001 do 11. 2. 2004. Doplatek služebního příjmu za dobu zproštění výkonu služby byl žalobkyni vyplacen v nejbližším výplatním termínu, tj. dne 15. 3. 2004, čímž byl naplněn § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru. Ředitel oblastního ředitelství Policie ČR uzavřel, že se nelze domáhat úroků z prodlení s tím, že nebyl uspokojen nárok druhého účastníka pracovněprávního vztahu podle § 256 odst. 1 zákoníku práce, neboť nárok žalobkyně na doplatek rozdílu služebního příjmu byl uspokojen neprodleně po nabytí právní moci jeho rozhodnutí ze dne 16. 2. 2004, č. 201, o doplacení rozdílu, o který byl její služební příjem zkrácen za dobu od 4. 1. 2004 do 11. 2. 2004. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ředitel žalované nepřisvědčil stěžejní odvolací námitce žalobkyně, že v případě zproštění výkonu služby, které se později ukázalo jako nedůvodné, je třeba dorovnat mzdu tak, jako by k žádnému zproštění výkonu služby nedošlo, což by mělo zahrnovat i úroky z prodlení za dobu od splatnosti jednotlivých výplat do jejich skutečného dorovnání, tedy za dobu, po kterou část svého služebního příjmu, na který má nárok, neměla k dispozici. Žalobkyně dále namítala, že podle § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru jí měl být nedoplatek doplacen po skončení zproštění výkonu služby, což se však stalo až dne 15. 3. 2004, přičemž zproštění výkonu služby v její případě skončilo dne 11. 2. 2004. Ředitel žalované uvedl, že rozhodnutí ředitele oblastního ředitelství Policie ČR bylo vydáno v souladu se zákonem o služebním poměru, přičemž jeho výrok je dostatečně odůvodněn. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se ředitel žalované vypořádal i s námitkou nesprávného doručení, které bylo napraveno dne 25. 5. 2005. K námitce žalobkyně, že jí nebyly přiznány a vyplaceny úroky z prodlení, se ředitel žalované obsáhle vyjádřil. Poukázal na smysl institutu zproštění výkonu služby podle § 27 zákona o služebním poměru; uvedl podmínky, za kterých může dojít ke zproštění výkonu služby a kdy se zproštění výkonu služby ukončí. V posuzované věci konstatoval, že k ukončení zproštění výkonu služby u žalobkyně došlo ke dni 11. 2. 2004. Podle § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru skončí-li zproštění výkonu služby, doplatí se policistovi rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen, nejde-li o vymezené výjimky. Ředitel žalované zdůraznil, že v daném případě se jednalo o 40% služebního příjmu, ovšem bez nároku na vyplacení úroků z prodlení, neboť tato skutečnost v zákoně o služebním poměru, ani v jiném právním předpise není uvedena. Námitka žalobkyně proto nemá oporu v zákoně. Vypořádal se rovněž i s požadavkem žalobkyně na úhradu úroků z prodlení od 12. 2. 2004 do 14. 3. 2004, kdy jí dorovnání bylo vyplaceno až 15. 3. 2004, přičemž s ohledem na § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru k dorovnání podle žalobkyně mělo dojít ihned po skončení zproštění výkonu služby. K tomu ředitel žalované v rozhodnutí sdělil, že při doplácení rozdílu služebního příjmu po ukončení zproštění výkonu služby je třeba s ohledem na § 24 písm. a) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 143/1992 Sb.“), s touto částí služebního příjmu nakládat jako s platem podle zákona č. 143/1992 Sb., přičemž jeho § 16 odst. 1 stanoví, že plat je splatný po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na plat nebo některou jeho složku. Ředitel žalované proto v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že pokud byl žalobkyni rozdíl doplacen dne 15. 3. 2004, když zproštění výkonu služby bylo ukončeno dnem 11. 2. 2004, jednalo se o postup, který byl v souladu s právními předpisy, neboť doplatek rozdílu byl splatný v průběhu měsíce března 2004, a byl uskutečněn ve výplatním termínu stanoveným zaměstnavatelem – nařízení Ministerstva vnitra č. 8/2001, kterým se určuje termín výplaty služebních příjmů. S ohledem na tyto skutečnosti uzavřel, že teprve pokud by ve výplatním termínu nevyplatil žalobkyni příslušný rozdíl, ocitl by se v prodlení, s čímž je spojena povinnost uhradit též úroky z prodlení. Proto odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí ředitele oblastního ředitelství Policie ČR ze dne 22. 3. 2005, č.j. SCPP-397/OV/2005, potvrdil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2007, č. j. 6 Ca 216/2005 - 40, žalobu žalobkyně proti tomuto rozhodnutí ředitele žalované zamítl. Soud ve svém odůvodnění uvedl, že příslušný služební funkcionář shledal, že u žalobkyně byly dne 3. 1. 2001 splněny podmínky pro použití institutu zproštění výkonu služby. Po dobu, kdy byla žalobkyně zproštěna výkonu služby jí byl vyplácen služební příjem ve výši 60% podle § 27 odst. 3 zákona o služebním poměru. Snížená část služebního příjmu jí byla vyplácena v pravidelných výplatních termínech stanovených podle § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 143/1992 Sb. a nařízení Ministerstva vnitra č. 8/2001. Zproštění výkonu služby bylo ukončeno rozhodnutím ředitele oblastního ředitelství Policie ČR ze dne 11. 2. 2004, č. 200/2004. Soud neshledal důvodnou žalobní námitku, podle níž mají být žalobkyni vyplaceny též úroky z prodlení za období od 4. 1. 2001 do 11. 2. 2004, neboť při doplatku služebního příjmu podle § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru je třeba vycházet z toho, že služební příjem jí měl být vyplácen v plné výši vždy v příslušném výplatním termínu vztahujícím se k jednotlivý měsícům, neboť se ukázalo, že zproštění výkonu služby nebylo důvodné. K tomu soud dodal, že podle § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru se rozdíl mezi vyplacenou částí služebního příjmu a výší služebního příjmu, který by policistovi náležel při skutečném výkonu služby, se doplatí poté, kdy skončí zproštění výkonu služby. Soud nevzal za rozhodné, že žalobkyně byla v trestním řízení zproštěna obžaloby. Rozhodující je rozhodnutí o zproštění výkonu služby, které vycházelo z vedení trestního řízení proti žalobkyni, přičemž bezprostředně poté, kdy důvody ke zproštění pominuly, bylo zproštění ukončeno. Soud uvedl, že po dobu zproštění žalobkyně službu fakticky nevykonávala a byla jí vyplácena část služebního příjmu podle § 27 odst. 3 zákona o služebním poměru. Ukončením tohoto režimu žalobkyni nevznikl nárok na výplatu úroků. Soud odkázal na skutečnost, že v institutu zproštění výkonu služby se projevují specifika služebního poměru. Po dobu, kdy byla žalobkyně zproštěna výkonu služby, náležel jí pouze nárok na výplatu služebního příjmu zkráceného podle § 27 odst. 3 zákona o služebním poměru. Nárok na jeho doplatek vznikl až