4 Ads 7/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 7/2007- 50 - text č. j. 4 Ads 7/2007 - 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobce: Ing. M. J., zast. JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem, se sídlem Zlín, tř. Tomáše Bati 201, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2006, č. j. 22 Cad 159/2006 - 20, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2006, č. j. 22 Cad 159/2006 - 20, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 23. 3. 2006, č. x, bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád), zastaveno řízení o návrhu žalobce na přepočet invalidního důchodu a na neodkladné vyplacení „ navýšení“ důchodu od roku 1973 do roku 2006. Žalovaná vycházela ze zjištění, že v téže věci bylo již vydáno rozhodnutí ze dne 3. 11. 2004, č. 280 924 403, jehož výrokem byla zamítnuta žalobcova žádost o zvýšení dávky plného invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též jen „ZDP“). Poukázala na to, že v odůvodnění zmíněného rozhodnutí byl podrobně zrekapitulován výpočet výše důchodové dávky a konstatována důkazní zjištění vyplývající jak z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 4. 1996, sp. zn. 7 C 141/95, jehož výrokem bylo prohlášeno okamžité zrušení pracovního poměru žalobce ze dne 22. 6. 1973 jeho tehdejším zaměstnavatelem za neplatné, tak z rozsudku téhož soudu vydaném dne 6. 10. 2003, sp. zn. 7 C 291/94, jehož výrokem označeným bodem I., byla bývalému zaměstnavateli žalobce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 212 217 Kč, jako náhradu mzdy za období od 14. 5. 1985 do 31. 12. 1990. Žalovaná připomněla odůvodnění svého předchozího rozhodnutí, podle něhož tato skutečnost nemůže mít vliv na výši důchodové dávky, neboť plný invalidní důchod byl omezen 60 % průměrného měsíčního výdělku a především náhrada mzdy ve výši 212 217 Kč, náležející za období od 14. 5. 1985 do 31. 12. 1990, nespadá vůbec do rozhodného období pro stanovení průměrného měsíčního výdělku – to totiž končí rokem 1973. Žalovaná připomněla, že žaloba podaná žalobcem proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2004 byla rozsudkem Krajského soudu v Brně, vydaným dne 13. 6. 2005, pod sp. zn. 33 Cad 150/2004, zamítnuta a následně žalobcem podaná kasační stížnost byla pak odmítnuta (pro opožděnost) usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 4 Ads 113/2005. Žalovaná porovnáním výroku ve věci dříve vydaného a již pravomocného rozhodnutí ze dne 3. 11. 2004 (k tehdy vznesenému požadavku žalobce) a obsahu jeho posledního procesního podání ze dne 24. 2. 2006, majícího charakter žádosti o úpravu důchodové dávky, dospěla k závěru, že nově formulovaný požadavek vychází ze stejných skutkových a právních východisek a je vymezen zcela identicky jako v předchozí žádosti, o níž již bylo rozhodnuto. Ze skutkového hlediska se požadavek i nadále opírá o zjištění vyplývající z rozsudku vydaného v pracovně-právním sporu, tedy o skutečnost, ze které vycházelo i rozhodnutí předchozí. Podle názoru žalované k žádné relevantní změně nedošlo ani ve vývoji právní úpravy, neboť zákon č. 24/2006 Sb., který lze uplatnit jen na dávkové nároky vzniklé za jeho účinnosti, vychází z definičního kritéria náhrady mzdy vyplacené za měsíce, za které taková mzda náležela. Při případném uplatnění speciálního pravidla o zápočtu vyměřovacího základu, resp. hrubého výdělku, na základě soudem přiznané náhrady mzdy je proto podstatným zjištění, za jaké období taková mzda náležela; vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o roky 1985 – 1990, které nespadají do rozhodného období pro přiznání plného invalidního důchodu žalobci, nemůže mít podle názoru žalované právní úprava obsažená v zákoně č. 24/2006 Sb. žádný vliv na právní řešení již dříve žalobcem vzneseného požadavku. Žalovaná uzavřela, že věcná správnost výroku rozhodnutí ze dne 3. 11. 2004, č. x, byla navíc potvrzena v přezkumném řízení soudním, takže případné nové rozhodnutí ve věci samé by přicházelo v úvahu jedině při zjištění nových skutkových okolností nebo změny právní úpravy (poukázala v tomto směru na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2004, sp. zn. 2 Ads 16/2003). Za právně relevantní změnu právní úpravy lze podle jejího názoru považovat jedině takový předpis, jehož aplikace přichází s ohledem na vymezení věcného a časového rozsahu v souvislostech konkrétního případu vůbec v úvahu. Vzhledem k tomu, že požadavek vznesený žalobcem v podání ze dne 24. 2. 2006 směřuje ke stejnému nároku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, shledala žalovaná žalobcovu žádost jako zjevně právně nepřípustnou. Dovodila, že v projednávané věci je dána procesní překážka věci pravomocně rozhodnuté s tím, že jakékoliv další dokazování by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Proto bylo řízení zastaveno. V poučení proti tomuto usnesení uvedla jednak, že řádné opravné prostředky v řízení správním se proti němu nepřipouštějí a současně uvedla, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho oznámení doručením u Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení. Žalobce, řídě se tímto posledním poučením žalované, podal proti rozhodnutí o zastavení řízení odvolání, o němž odbor sociálního pojištění Ministerstva práce a sociálních věcí jako odvolací orgán, rozhodl rozhodnutím ze dne 19. 6. 2006, č. j. 2006/39016-32, tak, že je jako nedůvodné zamítl a napadené usnesení žalované ze dne 23. 3. 2006, č. j. x, potvrdil. Napadené usnesení shledal, jak po stránce obsahové, tak po stránce formální, v souladu se zákonem a připomněl v této souvislosti ustanovení § 68 ZDP, podle něhož se o změně výše důchodu za dobu před 1. 1. 1996 rozhodne podle předpisů platných před tímto datem, přičemž podle § 70 téhož zákona se invalidní důchody přiznané před 1. 1. 1996 považují za plné invalidní důchody podle ZDP, a to ve výši, v níž náležely ke dni 31. 12. 1995. Kombinace těchto dvou ustanovení znamená tudíž, že skutečnost nastalou po 31. 12. 1995, nelze pro důchod přiznaný před 1. 1. 1996 posuzovat podle ZDP, nýbrž podle předpisů dřívějších, konkrétně těch, které byly účinné v době, kdy na daný důchod vznikl nárok. Nárok žalobce na důchod invalidní vznikl v lednu 1974, tedy za účinnosti zákona č. 101/1994 Sb. o sociálním zabezpečení, přičemž tyto důchody se vypočítávaly z výdělků za posledních 5 nebo 10 let před vznikem nároku na důchod, podle toho, co bylo pro žadatele výhodnější. Částka přiznaná žalobci rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně, jako náhrada mzdy podle jeho požadavku za dobu od 14. 5. 1985 do 31. 12. 1990 do tohoto období nespadá. Z tohoto důvodu byla původní žádost odvolatele ve stejné věci zamítnuta a toto rozhodnutí potvrzeno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně. Důvod odmítnutí následné kasační stížnosti žalobce pak je zcela bez vlivu na právní posouzení předmětu opakované žádosti. Výše citované rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí obsahuje poučení, že proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat a současně informaci, že proti němu lze podat podle § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 3 a § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „ s. ř. s.“), žalobu do dvou měsíců poté, co bylo rozhodnutí doručeno, a to u krajského soudu příslušného podle bydliště žalobce; lhůta je zachována, bude-li žaloba podána ve lhůtě u uvedeného ministerstva. Vycházeje z tohoto poučení, podal žalobce dne 2. 8. 2006 u Krajského soudu v Brně žalobu označenou jako „nová opakovaná žádost – návrh žaloby na Českou správu sociálního zabezpečení ve věci přepočtu invalidního důchodu“, v níž jako žalovanou stranu označil Českou správu sociálního zabezpečení a v níž nesouhlasil se zastavením řízení „o přepočet invalidního důchodu z titulu nezákonného rozhodnutí totalitního soudu z roku 1973 o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru“. Připomněl znovu, že po dvaceti letech soudy vydaly rozsudek, jímž vyslovily neplatným okamžité zrušení pracovního poměru z roku 1973, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci. Následně pak soudy rozhodly, že i když jen částečně, a to za roky 1985 – 1990, došlo k újmě na mzdě žalobce, přičemž ušlá mzda mu byla přiznána ve výši 212 217 Kč. Nástupnická organizace žalobce tuto částku byla povinna zaplatit a také ji zaplatila na sociální zabezpečení a na podporu zaměstnanosti, jako povinný odvod na účet Pražské správy sociálního zabezpečení u K. b. Žalovaná poté obdržela všechny zákonné podklady k tomu, aby provedla přepočet invalidního důchodu, přičemž žádost byla podána již v roce 2