4 As 46/2007 — Nejvyšší správní soud

4 As 46/2007- 75 - text č. j. 4 As 46/2007 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: O. ž. p., občanské sdružení, zast. JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem, se sídlem Praha 4, Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Jungmannova 35, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2007, č. j. 10 Ca 2/2007 - 41, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 19. 1. 2007, č. j. 10 Ca 2/2007 – 41, (dále jen „napadené usnesení“), kterým městský soud odmítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2006, č. j. S-MHMP-180364/06/OOP/V-486/Tr, jímž žalovaný rozhodl, že úředníci hlavního města Prahy zařazení v odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy nejsou vyloučeni z řízení o odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 19, č. j. P19 108/2006, kterým bylo povoleno kácení dřevin rostoucích mimo les na pozemku p. č. 2078, k. ú. K. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti vůči všem pracovníkům žalovaného. V žalobě stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného a požadoval jeho zrušení, což odůvodnil následujícími žalobními tvrzeními. Stěžovatel především uvedl, že ředitel Magistrátu hlavního města Prahy (dále také jen „magistrát“) se na řízení rozhodujícím způsobem podílel, neboť rozhodl o svém podřízeném. Stěžovatel je toho názoru, že o samotném řediteli magistrátu mělo být také rozhodnuto, neboť i on je pracovníkem magistrátu a i proti němu byla mířena námitka podjatosti. Stěžovatel dovodil, že ředitel magistrátu měl za této situace oznámit vznesení námitky ministrovi životního prostředí a ten měl o této námitce rozhodnout. Stěžovatel dále argumentoval v tom směru, že úřední osoby nejsou ve vztahu nezávislém k účastníku řízení a že zároveň jsou v postavení, kdy kácení odsouhlasují a mají provádět veškeré potřebné rozhodovací procesy v zájmu žadatele, tedy městské části. Stěžovatel dále zpochybnil i relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech, konkrétně rozsudek sp. zn. 2 As 21/2004, k němuž uvedl, že je nezákonný a nelze jej aplikovat na obdobné případy, zejména na posuzovanou věc. Podstatou problému je dle názoru stěžovatele otázka, zda je racionální a přijatelné, aby byla územní samospráva propojena s výkonem státní správy. Podle názoru stěžovatele se jedná v případě vyloučení všech pracovníků správního orgánu pro podjatost o otázku, kterou starý správní řád neobsahoval. Proto je třeba využít přechodného ustanovení § 180 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., a aplikovat novou právní úpravu. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. V napadeném usnesení se městský soud zabýval především otázkou, zda je žaloba proti rozhodnutí o námitce podjatosti či o vyloučení pracovníka správního úřadu přípustná a žalobou napadené rozhodnutí je postupem podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s. přezkoumatelné soudem. Soud vyšel z dikce ustanovení § 9 až § 13 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (účinného do 31. 12. 2005). Tato ustanovení správního řádu upravovala důvody vyloučení pracovníků správního orgánu a postup rozhodování o vyloučení pracovníka správního orgánu. Podle těchto ustanovení pracovník správního orgánu je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z projednávání a rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se v téže věci zúčastnil řízení jako pracovník správního orgánu jiného stupně. Účastník řízení oznámí správnímu orgánu skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníka správního orgánu. Jakmile se pracovník správního orgánu dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho vyloučení, oznámí to neprodleně svému nejblíže nadřízenému vedoucímu; vedoucí správního orgánu to oznámí vedoucímu nadřízeného správního orgánu a vedoucí odboru národního výboru tajemníkovi národního výboru. Podjatý pracovník správního orgánu provede pouze takové úkony, které nesnesou odkladu. O tom, zda je pracovník správního orgánu z řízení vyloučen, rozhoduje orgán, jemuž byly důvody vyloučení oznámeny (§ 11 odst. 1 správního řádu); jestliže bylo rozhodnuto, že pracovník správního orgánu je vyloučen, učiní tento orgán opatření k zajištění řádného provedení dalšího řízení. Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka správního orgánu z řízení nelze podat samostatné odvolání. Rozhodnutí o zamítnutí námitky podjatosti, resp. o tom, že pracovník správního orgánu není vyloučen z projednání a rozhodování konkrétní právní věci podle uvedených ustanovení, charakterizoval městský soud jako výkon dozorčího práva nad postupem těchto pracovníků v konkrétním správním řízení s tím, že o podjatosti pracovníka úřadu obce rozhoduje nadřízený pracovník, který má povinnost, pakliže o vyloučení konkrétního pracovníka rozhodl, zajistit řádné provedení dalšího řízení ve věci samé (tj. určí jiného pracovníka správního úřadu). K podané námitce se proto toliko prověřuje, zda v samotném řízení ve věci samé (a při vydání meritorního rozhodnutí) nejedná podjatý úředník. Městský soud dále provedl rozbor právní úpravy institutu vyloučení zaměstnance z projednání a rozhodování věci ve správním řízení obsaženou v obecné rovině v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a zejména zvláštní právní úpravy v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, konkrétně ustanovení § 119a odst. 1 tohoto zákona. Obdobně podle zvláštní úpravy, skutečnosti nasvědčující vyloučení zaměstnance hlavního města Prahy zařazeného do Magistrátu z projednávání a rozhodování věci ve správním řízení se oznamují řediteli příslušného odboru Magistrátu. Skutečnosti nasvědčující vyloučení ředitele odboru Magistrátu se oznamují řediteli Magistrátu. Člen zvláštního orgánu tyto skutečnosti oznamuje primátorovi. O podjatosti rozhoduje orgán, popřípadě zaměstnanec, jemuž se skutečnosti nasvědčující vyloučení oznamují, který v případě, že zaměstnanec nebo člen orgánu bude vyloučen pro podjatost, učiní potřebná opatření k zajištění dalšího řízení. Dle odst. 2 se ustanovení odst. 1 obdobně použije na zaměstnance městských částí zařazené do úřadů městských částí a na členy zvláštních orgánů městských částí. V městských částech, kde není zřízen odbor úřadu městské části nebo v nichž není zřízena funkce tajemníka, se skutečnosti nasvědčující vyloučení oznamují starostovi. Městský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o nevyloučení určitého pracovníka z vedení či provádění úkonů v řízení a z rozhodování není rozhodnutím meritorním, které by zasahovalo přímo do subjektivních práv účastníka správního řízení a není tudíž přezkoumatelné ve správním soudnictví. Vznesená námitka podjatosti způsobuje, že v řízení o věci samé nesmí být takovým pracovníkem správního orgánu, případně vedoucím pracovníkem, činěny žádné úkony, vyjma úkonů neodkladných. Má-li však mít rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, smysl, musí předcházet rozhodnutí o věci samé. Osoba, která se cítí dotčena nezákonným rozhodnutí ve věci samé, může podat žalobu k příslušnému soudu a napadat (namítat) rovněž skutečnost, že ve věci samé bylo rozhodnuto osobou podjatou. Městský soud uzavřel, že případné vady způsobené nesprávnou aplikací ustanovení § 9 až § 12 správního řádu lze ve správním soudnictví napadnout jedině žalobou směřující proti meritornímu rozhodnutí správního orgánu (městský soud v tomto ohledu poukázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek sp. zn. 2 As 21/2004 a dále rozsudek ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003 – 23, uveřejněného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 114/2004). Z těchto důvodů městský soud žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. V kasační stížnosti stěžovatel brojil proti napadenému usnesení městského soudu z následujících důvodů. Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí o otázce vyloučení či nevyloučení úředníků pro podjatost z konkrétního správního řízení má sice procesní povahu, avšak zdaleka se nejedná jen o úpravu vedení řízení před správním orgánem. Toto rozhodnutí má i velmi podstatné dopady do samé podstaty rozhodování, zejména do jeho nestrannosti, objektivity, věrohodnosti. Stěžovatel dále principiálně zpochybnil legalitu rozhodování žalovaného v situaci, kdy je sama obec či městská část žadatelem. Samotná důvodná obava z ovlivnění úřední osoby žalovaným, coby jeho zaměstnavatelem, postačí podle jeho názoru k vyloučení této úřední osoby pro podjatost. Otázku podjat