5 As 23/2007 — Nejvyšší správní soud

5 As 23/2007- 146 - text č. j. 5 As 23/2007 - 146 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: V. N., zastoupeného JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo nám. 102, proti žalovanému: Správa Středočeského kraje Policie ČR, Skupina správních činností policie, se sídlem Praha 5 – Zbraslav, pošt. schr. 64, v řízení o kasační stížnosti žalobce – nyní stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2006, č. j. 10 Ca 243/2006 – 86, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel včas podanou kasační stížností napadl rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 23. 11. 2006, č. j. 10 Ca 243/2006 - 86. Městský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2004, č. j. PSC-535/SSČ-2004. Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního ředitelství Policie ČR v Benešově ze dne 16. 9. 2004, č. j. ORBN-786/SSČ-Zbr-2004 o nevyhovění žádosti stěžovatele podané dle ustanovení § 10 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění (dále jen „zákon o zbraních“) o udělení výjimky k nabytí a držení zbraně kategorie „A“ (střílecí hůl, neznámý výrobce, ráže 22 LR, bez výrobního čísla). O žalobě proti rozhodnutí žalovaného městský soud nejprve rozhodl usnesením ze dne 24. 2. 2005, č. j. 10 Ca 242/2004 – 19 tak, že žalobu stěžovatele odmítl s odůvodněním, že není dána legitimace stěžovatele k podání žaloby proti rozhodnutí o neudělení výjimky ze zákonného zákazu, neboť nejde o rozhodnutí ve smyslu definice vymezené v ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., když se jím nerozhoduje o právu, ve smyslu nároku založeného zákonem, na němž by mohl být žalobce rozhodnutím zkrácen. Proti usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby podal stěžovatel opravný prostředek (dále jen „kasační stížnost č. 1“). Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti č. 1 rozsudkem ze dne 26. 7. 2006, č. j. 5 As 35/2005 - 51 zrušil usnesení městského soudu ze dne 24. 2. 2005, č. j. 10 Ca 242/2004 - 19, kterým byla žaloba odmítnuta a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s následujícím odůvodněním: „S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o neudělení výjimky držiteli zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, který provádí sběratelskou nebo muzejní činnost nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit zbraň kategorie A je vydáváno ve sféře volného uvážení správního orgánu, kontrola zákonnosti takového rozhodnutí se může odehrát jen v rovině přezkumu dodržení procesních práv žadatele a kontrole toho, zda nebyly překročeny zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nebylo zneužito. Nicméně i tam, kde správní orgán vede řízení o žádosti, na jejíž kladné vyřízení nemá žadatel subjektivní právo, musí být respektována zákonná procesní pravidla, jsou-li ta porušena, musí mít i takový žadatel právo dovolat se na soudě ochrany. Jeho procesní legitimace napadnout výsledek řízení správní žalobou a domáhat se zrušení vydaného rozhodnutí pro porušení ustanovení o řízení nemůže být zpochybněna. V opačném případě by se otevírala cesta ke správní libovůli. V souzené věci stěžovatel v žalobě právě na porušení svých procesních práv poukazoval: správní orgány zjistili neúplně a nesprávně skutkový stav, rozhodnutí řádně neodůvodnily, takže jsou nepřezkoumatelná, v důsledku toho byl zkrácen na svých občanských právech. Není jasné na základě jakých kritérií správní orgány rozhodují o udělení potřebné výjimky, což vyvolává právní nejistotu. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel domáhal přezkumu procesního postupu žalovaného, jemuž vytýkal porušení svých práv účastníka správního řízení, je k žalobě nepochybně legitimován ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s.“ Městský soud po zrušení usnesení o odmítnutí žaloby Nejvyšším správním soudem v dalším řízení rozhodl dne 23. 11. 2006 rozsudkem č. j. 10 Ca 243/2006 - 86, kterým zamítl žalobu stěžovatele, neboť „neshledal, že by rozhodnutí žalovaného či postup, který jeho vydání předcházel trpěl takovými vadami, pro které by bylo nutno rozhodnutí zrušit ve smyslu ustanovení § 76 s. ř. s. Z důvodu procesních vad, tj. vytýkaného postupu v rozporu s ust. § 33 odst. 2 správního řádu (platného v době rozhodování správního orgánu) došlo již ke zrušení dříve učiněných rozhodnutí, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 8. 2004, kdy poté byl žalobce seznámen s podklady pro rozhodnutí a uplatnil námitky v protokolu z 14. 9. 2004. Následně vydaná rozhodnutí, která byla předmětem přezkoumání v tomto řízení, netrpí (i s ohledem na podklady pro jejich vydání založené ve spise) tak intenzivní vadou nepřezkoumatelnosti, jak se žalobce dovolával, že by bylo nutno je zrušit.“ Rozsudek městského soudu o zamítnutí žaloby stěžovatel napadl včas předmětnou kasační stížností jednak z důvodu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a tedy nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předchozím řízení, dále z důvodu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) téhož zákona, a tedy vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit a dále z důvodu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a to jak nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského soudu pro nedostatek důvodů, tak nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského soudu spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Důvody k podání kasační stížnosti ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. stěžovatel spatřuje v tom, že ani v napadeném rozsudku městský soud neodstranil pochybnosti z hlediska správnosti postupu správních orgánů při aplikaci správního uvážení, neboť v napadeném rozsudku znovu přejal argumentaci správních orgánů spočívající v tom, že na udělení výjimky není právní nárok, a proto účastník není jejím neudělením krácen na svých právech. Na udělení výjimky ze zákonného zákazu má dle stěžovatele každý občan právo a není možno jej bez jakéhokoliv důvodu z možnosti udělit výjimku vyloučit. Stěžovatel má za to, že rozhodnutím správního orgánu I. a II. stupně byl zkrácen na svém subjektivním právu domáhat se u správního orgánu udělení výjimky k nabytí a držení zbraně kategorie „A“. Další nesprávné posouzení právní otázky soudem stěžovatel zřejmě spatřuje i v závěru městského soudu, že stěžovatel nemůže dostat výjimku, protože již z předchozí doby výjimku nemá, protože nedrží dosud zbraň kategorie „A“ a tedy neprovádí sběratelskou činnost. Stěžovatel rozvíjí úvahy co je výkon sběratelské činnosti, co je předpokladem sběratelské činnosti a od kdy se sběratelská činnost vykonává. V kasační stížnosti uvádí argumenty pro závěr, že je sběratelem, a tedy že soud tuto právní otázku v předchozím řízení nesprávně posoudil. Stížnostní námitku nesprávného posouzení právní otázky soudem (i žalovaným) stěžovatel zřejmě spatřuje také v tom, že vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna ani jedna závada v činnosti stěžovatele, v jeho osobě, chování, postojích, činnosti, která by relevantně odůvodňovala nemožnost držby předmětné zbraně stěžovatelem, není ani relevantního důvodu neudělit mu výjimku ve smyslu ust. § 9 zákona. Další stížnostní námitka spočívá v tvrzení o nepřezkoumatelnosti jak rozhodnutí žalovaného, tak městského soudu pro nedostatek důvodů, neboť dle stěžovatele volná úvaha ve správním či soudním rozhodnutí musí být úvahou i s důvody vedoucími k určitým závěrům, včetně jasného zdůvodnění proč žádost o výjimku byla zamítnuta. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu i správních orgánů stěžovatel spatřuje i v tom, že jak soud, tak i správní orgány vážou udělení výjimky pouze na libovůli správního orgánu. Napadené rozhodnutí městského soudu dle stěžovatele není řádně odůvodněno a je zároveň prosto zákonného podkladu pro takové rozhodnutí. Stížnostní námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného lze podle obsahu shledat ve stěžovatelově tvrzení, že správní orgány obou stupňů překročily zákonem stanovené meze správního uvážení zaměněním pojmu „správního uvážení“ za „absolutní uvážení“, neboť o libovůli výjimku udělit či neudělit v demokratické společnosti nelze rozumně uvažovat jako o relevantním důvodu. Jinou vadu řízení před soudem, mohla-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, stěžovatel spatřuje v tom, že není na správním soudu, a