5 As 26/2006 — Nejvyšší správní soud

5 As 26/2006- 101 - text č. j. 5 As 26/2006 - 106 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: S.-A. (dříve S.-S.), zast. JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Národní 32, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, Praha 6 – Bubeneč, Antonína Čermáka 2a, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 3. 2004, č. j. O-181 539, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, č. j. 8 Ca 120/2004 – 39, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, č. j. 8 Ca 120/2004 – 39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (dále městský soud) napadeným usnesením odmítl žalobu proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 3. 2004, č. j. O-181 539, kterým zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 18. 8. 2003 o zamítnutí návrhu na výmaz mezinárodní ochranné známky č. 773522 ve znění „L.“ z rejstříku ochranných známek a napadené rozhodnutí potvrdil. Městský soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví je sice nesporně rozhodnutím – a to nejen po stránce formální, ale i po stránce obsahové, neboť se jím zjevně rozhodovalo o založení, změně, zrušení nebo závazném určení práv nebo povinností, avšak jde o práva a povinnosti jiného subjektu, než žalobce. Ve vztahu k žalobci proto napadené rozhodnutí nespadá pod definici ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. a žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného podle s. ř. s. Žalobu žalobce proto podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. s odkazem na ustanovení § 70 písm. a/ a ustanovení § 68 písm. e/ s. ř. s. odmítl. Kasační stížnost podal žalobce – nyní stěžovatel z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a/ a e/ s. ř. s. Nesouhlasil se závěry městského soudu, protože, podle něj, nesprávně posoudil otázku aktivní legitimace stěžovatele. Institut správní žaloby je určen k tomu, aby byla účastníkům předchozího řízení před správním orgánem poskytnuta soudní ochrana v případě, kdy rozhodnutí správního orgánu zasahuje do jejich práv a právem chráněných zájmů. Soudní ochrana je poskytována i dalším osobám, které sice účastníky správního řízení nebyly, avšak rozhodnutím správního orgánu byla dotčena jejich práva a povinnosti. Stěžovatel podal návrh na výmaz ochranné známky č. 773522 L. podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. a/ zákona č. 137/1995 Sb., pro rozpor jejího zápisu do rejstříku s tímto zákonem spočívající v tom, že napadená ochranná známka je zaměnitelná s označením C., které je zařazeno do seznamu I., tedy označení, která Světová zdravotnická organizace nedoporučuje k registraci jako ochranné známky pro farmaceutické výrobky. Označení C. je užíváno pro léky obsahující příslušnou účinnou látku (c. b.). Toto označení je v souvislosti s uvedenou účinnou látkou oprávněn užívat každý, a to nejen v informacích o léčivech a jejich indikaci, ale rovněž pro obchodní a reklamní účely. Účinná látka pod uvedeným generickým označením je používána k sekundární prevenci u pacientů po infarktu myokardu, cévní mozkové příhodě nebo ischemické chorobě dolních končetin. Každý subjekt vyrábějící, resp. uvádějící na trh lék obsahující předmětnou účinnou látku je povinen uvést na obalu léku a v příbalové informaci údaj o tom, že lék tuto látku obsahuje. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 26c odst. 1 až 3 zákona č. 79/1997 Sb. ve spojení s ustanoveními příloh 4 a 5 vyhlášky č. 288/2004 Sb. Zápis ochranné známky č. 773522 L. zaměnitelné s I. označením C., nepochybně zasahuje do práv a povinností osob, které vyrábí, resp. uvádějí na trh léky obsahující účinnou látku c. b., jakož i do práv jakékoliv třetí osoby, která toto označení užívá. V důsledku zápisu ochranné známky č. 773522 L. do rejstříku ochranných známek hrozí monopolizace práva užívat s ní zaměnitelné obecné farmaceutické označení C. v rukou vlastníka této ochranné známky. Stěžovatel má tedy za to, že rozhodnutím žalovaného byl dotčen ve svých právech a povinnostech a je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. Dále stěžovatel dovozoval, že je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného i podle ustanovení § 65 odst. 2 s. ř. s., protože v průběhu správního řízení došlo k porušení procesních předpisů spočívající v tom, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 47 odst. 1 a 3 zákona č. 71/1967 Sb. své rozhodnutí řádně neodůvodnil, zejména se nevypořádal s jeho tvrzeními o zaměnitelnosti označení. Ve vztahu k napadenému usnesení městského soudu stěžovatel uvedl, že jeho jednotlivé části si odporují, usnesení je proto nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. V další části kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že podle § 25 odst. 1 písm. a/ zákona č. 137/1995 Sb. se mohla kterákoli třetí osoba domáhat výmazu ochranné známky z rejstříku, pokud byla zapsána v rozporu se zákonem a rozsáhle odůvodnil svůj nesouhlas se závěrem městského soudu, že do jeho práv rozhodnutím žalovaného nebylo zasaženo. Třetí osoba, která podala návrh na výmaz se stává účastníkem řízení o výmazu ochranné známky z rejstříku a toto řízení má povahu řízení kontradiktorního. Konstrukce ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. stojí na tom, že každý má právo domáhat se výmazu ochranné známky, která byla zapsána do rejstříku v rozporu se zákonem, tedy uplatňovat v příslušném řízení před správním orgánem své subjektivní hmotné právo na to, aby takto zapsaná ochranná známka byla vymazána.Kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se vyjádřil ke kasační stížnosti a navrhl její zamítnutí. Návrh na výmaz ochranné známky č. 773522 ve znění „L.“ stěžovatel podal podle § 25 odst. 1 písm. a/ tehdy platného zákona č. 137/1995 Sb. Stěžovatel v tomto řízení nemusí prokazovat a ani neprokazoval, že by napadená ochranná známka zasahovala do jeho práv. Jestliže v kasační stížnosti uvádí, že existence napadené ochranné známky do jeho práv zasahuje stejně jako do práv všech třetích osob, pak tento zásah nebyl způsoben rozhodnutím, jímž byl zamítnut návrh na výmaz ochranné známky, ale rozhodnutím o zápisu napadené ochranné známky do rejstříku. Rozhodnutím, jímž byl zamítnut návrh na výmaz ochranné známky z rejstříku, které bylo napadeno žalobou, totiž nebyla založena, měněna, rušena ani závazně určena práva nebo povinnosti nejen účastníků tohoto řízení, ale ani žádné třetí osoby. Stěžovatel zjevně nemá legitimaci k podání žaloby, neboť jeho tvrzení, že je omezen ve svém subjektivním právu užívat označení, které je ochrannou známkou jiného vlastníka, není opřeno o úvahu, že by takové subjektivní právo náleželo právě stěžovateli. Mimoto k prokázání žalobní legitimace by se zásahu do stěžovatelových práv musel dopustit žalovaný správní orgán a tuto žalobní legitimaci nemůže založit povinnost respektovat průmyslová práva jiného účastníka správního řízení. Žalovaný totiž neřešil v konkrétním případě spor mezi navrhovatelem výmazu ochranné známky na jedné straně a vlastníkem napadené ochranné známky na straně druhé, ale řešil, zda ochranná známka splňuje či splňovala předpoklady stanovené zákonem pro její zápis, popřípadě zda podmínky zápisné způsobilosti do rejstříku ochranných známek trvají. Při rozhodování žalovaný i správní orgán prvního stupně postupovali v souladu se zákonem a žádná stěžovatelova práva jejich postupem zkrácena nebyla. Stěžovatel tedy neměl legitimaci k podání žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. ani podle § 65 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Za procesní situace, kdy kasační stížnost napadá rozhodnutí městského soudu o odmítnutí návrhu (žaloby), omezuje se přezkum prováděný Nejvyšším správním soudem na opodstatněnost naplnění důvodu obsaženého v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pokud by totiž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že k odmítnutí žaloby došlo nezákonně (tzn. že tento kasační důvod byl naplněn), musel by napadené rozhodnutí městského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, aby se v něm meritorně vypořádal s podanou žalobou. Tento závěr vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudku ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 3 Azs 33/2004, publikovaného pod č. 625/2005 Sb. NSS), podle něhož „je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající