5 As 81/2006 — Nejvyšší správní soud

5 As 81/2006- 62 - text č. j. 5 As 81/2006 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: O. S. Č. L., zastoupené JUDr. Hanou Paulovou, advokátkou se sídlem Dukelská 2325, Česká Lípa, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného – stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2006, č. j. 9 Ca 222/2004 – 37, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyni s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel včas podanou kasační stížností napadl rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 28. 7. 2006 č. j. 9 Ca 222/2004 – 37. Městský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 30. 6. 2004 č. j. 19 815/2004 - 22 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím žalovaného byl zamítnut rozklad žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4. 5. 2004 č. j. 18 260/2004 - 22 (dále též „rozhodnutí orgánu I. stupně“). Rozhodnutím orgánu I. stupně nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o udělení výjimky z počtu žáků v Základní škole S. Č. L. Městský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.) a proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný správní orgán za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) a dále pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo–li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.). V odůvodnění mimo jiné uvedl, že považuje za důvodné žalobní námitky vytýkající rozhodnutí ministryně školství nedostatečné hodnocení věci v rámci interního pokynu žalovaného a nevypořádání se se všemi námitkami podaného rozkladu. Zásadní vadu napadeného rozhodnutí městský soud spatřuje ve vlastním právním posouzení věci dle Pokynu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k udělování výjimek školám podle § 6 zákona č. 29/1984 Sb. ze dne 20. 11. 2003 č. j. 25936/2003 - 22 (dále jen „Pokyn“), kdy podle čl. 2 odst. 7 Pokynu platí, že výjimka bude udělena základní škole podle § 6 odst. 5 zákona č. 29/1984 Sb. (školského zákona) plně organizované, splní-li škola podmínky stanovené pod písm. a) existence plně organizované školy, b) závazek úhrady rozdílů výdajů…, c) organizace tříd v rámci 1 ročníku na druhém stupni, d) demografický vývoj …, nebo pokud splní podmínku pod písm. e) neexistence jiné školy v okruhu 15 km za současného splnění podmínek pod písm. a) až c). Podmínky pro povolení výjimky stanovené v uvedeném ustanovení Pokynu jsou tedy spojkou „nebo“ stanoveny alternativně tak, že k povolení výjimky postačuje, že buď jsou splněny všechny podmínky pod písm. a) – d) nebo jsou splněny podmínky pod písm. e). V dané věci je z odůvodnění napadeného rozhodnutí shodně jako z rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zřejmé, že nepovolení výjimky žalobkyni se opírá o argumentaci, že u žalobkyně nebyly naplněny podmínky dle čl. 2 odst. 7 písm. d) a e). V řízení nebylo dostatečně prokázáno, že nesplňuje alternativní podmínky pro udělení výjimky dle písm. a) až d), které musí platit současně. Podmínky pod písm. a), b), c) jsou u žalobkyně splněny, posouzení výjimky tedy záviselo na náležitém zjištění a zhodnocení okolností pro posouzení podmínky pod písm. d), tedy toho, že pokles žáků je dočasný a nejpozději do 3 let se škola dostane do stavu vymezeného zákonem. Městský soud dospěl k závěru, že jestliže napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného a posouzeného stavu věci z hlediska podmínky pro povolení výjimky dle čl. 2 odst. 7 písm. d) Pokynu, nemá závěr žalovaného správního orgánu o tom, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro povolení výjimky dle § 6 odst. 5 školského zákona oporu ve spise a nebyl tak učiněn v souladu se zákonem. Soud také shledal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, když jím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný správní orgán náležitě nevypořádal ani s námitkami rozkladu o jiných okolnostech namítaných žalobkyní mimo Pokyn ministryně školství, které měly být zváženy ve smyslu ust. § 6 odst. 5 školského zákona. Výrok I. a II. rozsudku městského soudu o zrušení rozhodnutí žalovaného a povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení stěžovatel napadl včas kasační stížností z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a pro zmatečnost řízení před soudem. Stěžovatel k závěru městského soudu uvádí, že nemůže v dalším řízení postupovat podle právního názoru soudu vyjádřeného v rozsudku, neboť dnem 1. 1. 2005 nabyl účinnost zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), kterým byl mj. zrušen zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol a tímto dnem stěžovatel pozbyl zákonné pravomoci udělovat výjimku z počtu žáků v základní škole. Podle § 23 odst. 3 věta druhá zákona č. 561/2004 Sb. může výjimku do 4 žáků z počtu stanoveného prováděcím právním předpisem povolit zřizovatel školy za předpokladu, že zřizovatel v případě nižšího počtu uhradí zvýšené výdaje na vzdělávací činnost školy (tj. rozdíl mezi krajským normativem určenými výdaji na skutečný počet žáků a skutečnou spotřebou). Od 1. 1. 2005 tak nelze použít ani Pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k udělování výjimek č. j. 25936/2003 - 22, ani jednotlivá rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o udělení či neudělení výjimky pro školní rok 2004/2005 vydaná podle § 6 zákona č. 29/1984 Sb. Stěžovatel tedy nemůže provést další řízení ve věci rozhodování o výjimkách z počtu žáků, neboť platné právní předpisy mu takové řízení vést neumožňují. V zásadním opomenutí městského soudu posoudit jeho závěry v souladu s platnými právními předpisy spatřuje stěžovatel nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel dále uvádí, že bylo pouze jeho věcí rozhodnout, zda bude o podmínkách „hodných zvláštního zřetele“ rozhodovat případ od případu, nebo zvolí jednotnou úpravu vnitřním předpisem. V zájmu zefektivnění a zprůhlednění rozhodování volil stěžovatel druhý způsob, když vydal pokyn, jímž stěžovatel sledoval objektivizaci hledisek pro rozhodování a upevnění právní jistoty. Tím stěžovatel podal jednoznačný výklad zákonného kritéria „zvláštního zřetele“ a omezil svoji diskreční pravomoc, když sám sebe zavázal k udělení výjimky, budou-li naplněny podmínky stanovené v pokynu. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s názorem soudu, že byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení. Kritéria žádosti o povolení výjimky dle § 6 zákona č. 29/1984 Sb. nebyla věcně posuzována až v rámci řízení o rozkladu, byla samozřejmě posouzena již při rozhodování v prvním stupni, bohužel však nebyla tato skutečnost v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí dostatečně vyjádřena. V rozhodnutí o rozkladu bylo pouze uvedeno, že odůvodnění rozhodnutí prvostupňového neobsahovalo vymezení všech faktických a právních skutečností, které byly podkladem rozhodnutí, a dále neobsahovalo úvahy, kterými byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Tyto nedostatky však neměly v žádném případě vliv na skutkovou podstatu řízení o povolení výjimky z počtu žáků. Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž uvádí, že oprávněně nevzal za prokázané, že do tří let od vydání rozhodnutí dojde k výraznému demografickému skoku ve vztahu k předpokládané výstavbě rodinných domků, neboť po 2 letech navštěvovalo ve školním roce 2005/2006 ZŠ S. Č. L. 120 žáků (údaj z webových stránek ZŠ S.), což je o pouhé dva žáky více než na začátku školního roku 2004/2005. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal této kasační stížnosti odkladný účinek, neboť jednání stěžovatele ve smyslu právního názoru městského soudu by pro stěžovatele znamenalo postup v rozporu s platnými právními předpisy, což lze dle názoru stěžovatele kvalifikovat ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. jako nenahraditelnou újmu stěžovatele. Zároveň se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (us