1 Ao 4/2008 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 4/2008- 110 - text 1 Ao 4/2008 - 125 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatele: P. J., zastoupen Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, proti odpůrci: Zastupitelstvo města Rokytnice nad Jizerou se sídlem Horní Rokytnice 197, Rokytnice nad Jizerou, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, územního plánu města Rokytnice nad Jizerou, vydaného usnesením odpůrce ze dne 8. 10. 2008, č. j. 24/08, v části týkající se lokality č. 557, pozemků p. č. 1089/2 a 1090/1 v katastrálním území Dolní Rokytnice, t a k t o : I. Opatření obecné povahy – územní plán města Rokytnice nad Jizerou – vydané usnesením Zastupitelstva města Rokytnice nad Jizerou ze dne 8. 10. 2008, č. j. 24/08, s e v části týkající se pozemků p. č. 1089/2 a 1090/1 v katastrálním území Dolní Rokytnice z r u š u j e dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů. O d ů v o d n ě n í : I. Námitky navrhovatele proti územnímu plánu [1] Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 25. 11. 2008 doručen návrh navrhovatele na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu města Rokytnice nad Jizerou, jehož vydání bylo schváleno usnesením Zastupitelstva města Rokytnice nad Jizerou (dále jen „odpůrce“) ze dne 24. 9. 2008, č. j. 24/08 [vydáno ve smyslu § 71 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 172 odst. 1 správního řádu veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku dne 8. 10. 2008]. Navrhovatel žádá zrušení územního plánu pouze v části týkající se pozemků p. č. 1089/2 a 1090/1 v katastrálním území Dolní Rokytnice, které jsou ve výlučném vlastnictví navrhovatele a které jsou v územním plánu označeny jako lokalita 557. Územní plán stanoví způsob využití těchto pozemků jako plochu dopravní infrastruktury pro ukládání sněhu (S001), jež byla zařazena mezi plochy určené pro veřejně prospěšnou stavbu. [2] Navrhovatel dále uvádí, že podal v zákonné lhůtě před veřejným projednáním návrhu územního plánu (tj. 25. 3. 2008) námitku k návrhu územního plánu, jejímž obsahem byl nesouhlas se zařazením předmětných pozemků mezi plochy dopravní infrastruktury a návrh na jejich zařazení mezi plochy určené k využití pro individuální bydlení – městské. Zamítnutí této námitky v opatření obecné povahy postrádá jakékoliv odůvodnění, postup navrhovatele (pozn. navrhovatel má patrně na mysli odpůrce) je nepřezkoumatelný a ve zjevném rozporu s § 173 odst. 1 správního řádu. Navrhovatel se odvolává na blíže nespecifikovanou judikaturu NSS, dle níž musí být zamítnutí námitky řádně odůvodněno a splňovat veškeré požadavky kladené na rozhodování správních orgánů. Navrhovatel nesouhlasí s názorem odpůrce, že měl svoji námitku vznést dříve. Je toho názoru, že námitku uplatnil včas, tj. před veřejným projednáním návrhu územního plánu. Skutečnost, že nevznesl tuto námitku v předchozích etapách pořizování územního plánu, mu nemůže být na újmu a nevylučuje možnost řádně uplatnit námitku teprve před veřejným projednáním návrhu územního plánu. [3] Navrhovatel pokračuje, že oba předmětné pozemky se nachází v sousedství silnice č. II/294 a obytné zástavby, sám je pořídil do svého vlastnictví právě kvůli jejich využití pro stavbu obytné nemovitosti navazující na sousední zástavbu, tento jeho úmysl byl však přijetím územního plánu zcela zmařen. I kdyby zřízení deponie sněhu, s kterou počítá územní plán, nezabralo celou plochu pozemků, zbude z nich pouze nevyužitelný a bezcenný pruh. Navrhovatel se z tohoto důvodu cítí být zkrácen na svém vlastnickém právu, z čehož odvozuje svoji aktivní legitimaci k podání návrhu. [4] Napadená část územního plánu je dle navrhovatele v rozporu s § 18 stavebního zákona, který přikazuje dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Orgány územního plánování jsou nadto povinny zajistit, aby dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány, musí být šetřena jejich práva, zejména právo vlastnické a principy proporcionality a legitimního očekávání. Dále poukazuje na nespecifikovanou judikaturu NSS, dle níž přijetí územněplánovací dokumentace nesmí vést k neodůvodnitelné ingerenci do stávajících práv vlastníků nemovitostí a dle níž soud poskytuje ochranu jedinci před excesy v územním plánování a překračováním zákonných mantinelů. Navrhovatel se domnívá, že územní plán představuje v napadené části nezákonný exces a maximalizaci užitku odpůrce protiprávním způsobem na úkor navrhovatele, přičemž neexistuje žádný veřejný zájem, který by odůvodňoval tento postup. Ingerence přesahuje přijatelnou míru zásahu do subjektivního práva navrhovatele. Jelikož pozemky navrhovatele přímo sousedí s dosavadní zástavbou, mohl v souladu s principem legitimního očekávání počítat s jejich využitím k výstavbě objektů obdobné povahy. Navrhovatel se domnívá, že nebyly správně vybalancovány zájmy různých subjektů, jak to přikazuje § 18 stavebního zákona, nýbrž byl zcela excesivně upřednostněn zájem obce. Navíc se nejedná o zájem obce při obstarávání veřejných potřeb, které má obec vykonávat svým vlastním majetkem. Jelikož však v důsledku špatného hospodaření obce byl její majetek exekvován, snaží se obec zvrátit takto nastolený stav vlastnictví pomocí územního plánu. [5] Dalším tvrzením navrhovatele je rozpor určení jeho pozemků jako úložiště sněhu se směrnicí Rady č. 91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod, která považuje směs splašků a dešťových vod za městské odpadní vody. Sníh je nutno považovat za dešťovou vodu, která je smíchána se znečištěním z komunikací a vozidel, tj. rezidui ropných látek, zimní údržby atd. Územní plán se nijak nevypořádává s povinností primárního a sekundárního čištění městské odpadní vody, kterou ukládá směrnice. Pozemky se navíc nacházejí bezprostředně u břehu Huťského potoka, který je významným vodohospodářským tokem, přičemž územní plán nikterak neřeší vliv ploch určených pro odkládání sněhu na okolí a jejich umístění není odůvodněno s ohledem na vliv na životní prostředí, hydrologické poměry a povinnosti související s citovanou směrnicí. [6] Navrhovatel na závěr upozorňuje, že zařazení jeho pozemků do režimu veřejně prospěšného využití je základní podmínkou pro následné vyvlastnění, které je předmětem samostatného řízení. Deklarace veřejného zájmu však jeho možnosti obrany mimořádně zkracuje. Odpůrce nikdy nekontaktoval navrhovatele s nabídkou smluvního řešení situace (např. prodejem pozemků obci). Pokud by došlo k vyvlastnění, nebude se veřejný zájem na vyvlastnění vztahovat na celou plochu pozemků, a tak bude navrhovateli zachováno vlastnické právo ke zbylým, evidentně bezcenným částem pozemků. S ohledem na všechny okolnosti se jedná o případ excesivní ingerence do stávajícího práva navrhovatele. II. Vyjádření odpůrce [7] Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 3. 12. 2008 k námitkám navrhovatele uvádí, že vlastnické právo je vskutku právem absolutním, nikoliv však absolutistickým, jež by dominovalo nad všemi právy. V případě kolize je třeba rozhodovat, které právo převáží nad ostatními, určení využití plochy územním plánem pro dopravní infrastrukturu – ukládání sněhu – je takovým rozhodnutím ve prospěch veřejného zájmu a práv jiných osob na úkor vlastnického práva. Je totiž nepochybně ve veřejném zájmu regulovat udržitelný rozvoj v území. Odpůrce má zato, že o právu navrhovatele bylo rozhodnuto po procesní stránce řádně. Podle platného práva je přípustné, aby veřejnoprávní korporace budovaly stavby ve veřejném zájmu, kterým je např. zimní údržba silnic. Za tímto účelem je nezbytné vyhradit místa k ukládání sněhu, přičemž jejich výběr je dán místními podmínkami, neboť se volí místa, kde je ukládání sněhu vhodné a možné. Odpůrce přitom nemá příliš velký prostor pro výběr konkrétních míst. [8] Odpůrce připouští, že v důsledku nového územního plánu dochází ke změně dosavadních možností navrhovatele, avšak nikoliv k dotčení jeho subjektivních práv (ani veřejných subjektivních práv), neboť ta mohou být založena teprve územním rozhodnutím nebo stavebním povolením. Samotné zařazení pozemku pro účely úložiště sněhu nezakládá bez dalších právních skutečností právo obce ukládat sníh na pozemek vlastníka, neboť k tomu je třeba využít soukromoprávní nástroje (typicky smlouva o nájmu, věcné břemeno atd.). Změna územního plánu je předpokladem vyvlastnění, které je možné pouze tehdy, je-li v souladu s územním plánem. Jestliže je možné vyvlastnit proti vůli vlastníka a v souladu s územním plánem, pak je nepochybně přípustná i předchozí změna územního plánu, a to i proti vůli vlastníka pozemku. Dále podotýká, že navrhovatel „neodporoval zadání, ale své připomínky vznesl pouze na poslední chvíli.“ [9] K argumentaci navrhovatele rozporem se směrnicí uvádí, že sníh lze opravdu považovat za dešťovou vodu, avšak ve smyslu uvedené směrnice není tato voda v okamžiku uložení smíšena se splaškami, protože