1 As 30/2008 — Nejvyšší správní soud

1 As 30/2008- 49 - text 1 As 30/2008 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce J. O., proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10 – Vršovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 000372/A-10, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2007, č. j. 1 Ca 1/2007 - 24, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobce převzal dne 15. 6. 2001 do své péče mládě jestřába lesního (accipiter gentilis - stáří 5 týdnů), které dle jeho tvrzení pravděpodobně vypadlo z hnízda a bylo nalezeno panem J. R. v honitbě Mysliveckého sdružení Obora - Fáberky. Tato samice byla pojmenována jako Kajta a označena kroužkem č. CZ 074377. Žalobce podal tři dny nato, tedy dne 18. 6. 2001, žádost o povolení chovu výše uvedeného mláděte u Okresního úřadu Blansko, referátu životního prostředí (orgán ochrany přírody). Okresní úřad Blansko žádost bez dalšího postoupil Krajskému úřadu Jihomoravského kraje (orgán státní správy myslivosti), který vydal povolení k chovu Kajty v zajetí. [2] Dne 22. 10. 2005 provedla Česká inspekce životního prostředí (dále též „Inspekce“) u žalobce kontrolu chovu zvláště chráněných živočichů (dravců). Na základě závěrů provedené kontroly, kterými byl žalobce vyzván k předložení výjimky dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se žalobce opětovně obrátil na příslušný orgán ochrany přírody (v souvislosti se zrušením okresních úřadů přešla tato působnost na krajské úřady). Krajský úřad Jihomoravského kraje povolil výjimku ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů živočichů rozhodnutím ze dne 18. 1. 2006, č. j. JMK 45040/2005 OŽP/Sl. Toto rozhodnutí bylo k podnětu Inspekce přezkoumáno Ministerstvem životního prostředí v přezkumném řízení a bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 23. 5. 2006, č. j. 560/806/2006. V mezidobí zahájila Inspekce vůči žalobci na podkladě výsledků místní kontroly přestupkové řízení, které bylo ukončeno v I. stupni rozhodnutím ze dne 4. 7. 2006, č. j. 49/OOP/0606761.19/06/VPD. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání 3 přestupků dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, a byla mu uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. Žalobce se měl dopustit přestupků tím, že neprokázal zákonný původ a povolený způsob nabytí jednoho jedince jestřába lesního (výše uváděné samice Kajty), a že držel exemplář ohroženého druhu živočicha bez výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce podal proti rozhodnutí orgánu I. stupně odvolání, o němž rozhodlo Ministerstvo životního prostředí (dále též „stěžovatel“) v záhlaví nadepsaným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce zamítlo. [3] Žalobce posléze napadl rozhodnutí stěžovatele správní žalobou k Městskému soudu v Praze, který stěžovatelovo rozhodnutí v záhlaví označeným rozsudkem zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Městský soud v rozsudku napadeném kasační stížností uvedl, že žalobce podal Okresnímu úřadu Blansko, referátu životního prostředí, dne 18. 6. 2001 a 4. 7. 2001 žádosti o povolení chovu jestřába lesního, přičemž nespecifikoval, zda se jedná o žádost podle zákona o ochraně přírody a krajiny nebo dle zákona o myslivosti (zákon č. 23/1962 Sb.). Okresní úřad Blansko dovodil, že žádost se svým obsahem týká povolení dle zákona o myslivosti (nikoliv tedy zákona o ochraně přírody a krajiny, v jehož působnosti mohl okresní úřad rozhodnutí vydat), a věc proto postoupil Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Krajský úřad, jakožto orgán státní správy myslivosti, vydal povolení k chovu předmětného jedince jestřába lesního, přičemž jednou z podmínek tohoto povolení bylo dodržování podmínek stanovených ve stanovisku Ministerstva životního prostředí ze dne 3. 9. 2001, č. j. 20133/01-OOP/6418/01. Z rozhodnutí krajského úřadu ani ze stanoviska ministerstva jasně nevyplynula povinnost požádat o povolení výjimky dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce měl být řádně poučen o nutnosti požádat o vydání výše uvedené výjimky. Tato poučovací povinnost vyplývá z práva na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a § 3 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád. [4] Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost. II. [5] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že ji podává z důvodu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel napadá závěr soudu, že z rozhodnutí krajského úřadu a stanoviska ministerstva jasně nevyplynula pro žalobce povinnost požádat o vydání výjimky dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Poukazuje na skutečnost, že na nutnost získat výjimku dle zákona č. 114/1992 Sb. byl žalobce upozorněn již Ministerstvem zemědělství ve sdělení ze dne 8. 3. 2000, sp. zn. 420/99-5110. Dále se odvolává na stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 3. 9. 2001, č. j. 20133/01-OOP/6418/01, kterým toto souhlasilo s povolením chovu jestřába lesního v zajetí za předpokladu dodržování podmínek stanovených ve výjimce ze základních podmínek ochrany zvláště chráněného živočicha dle zákona č. 114/1992 Sb. Taktéž rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje o udělení povolení k chovu jestřába lesního v zajetí ze dne 7. 9. 2001 obsahuje výrok, že dané povolení nenahrazuje výjimku dle předpisů o ochraně přírody a krajiny. Stěžovatel namítá, že žádostí žalobce o povolení chovu jestřába lesního bylo zahájeno řízení o povolení chovu zvěře v zajetí dle zákona o myslivosti, vzhledem ke své formulaci však žádost nemohla přivodit zahájení řízení o udělení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce byl dostatečně poučen o povinnosti požádat o výše uvedenou výjimku. Stěžovatel se neztotožňuje se závěrem městského soudu, že nelze klást žalobci za vinu, že o předmětnou výjimku nepožádal. Stěžovatel z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. [6] Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil svým podáním ze dne 28. 2. 2008, v němž uvedl, že svoji žádost o povolení chovu jedince jestřába lesního formuloval obecně a měl na mysli udělení všech potřebných výjimek. Žalobce nevěděl, že dle názoru správního orgánu nepožádal o udělení výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů. Pochybil správní orgán, který vydal povolení k chovu zvěře, měl totiž řízení přerušit a problém výjimky vyřešit jako předběžnou otázku. Správní orgány jej nedostatečně poučily a nevyžádaly si upřesnění obsahu žádosti o povolení chovu zvěře, žalobce tak nemůže nést odpovědnost za nastalý stav. III. [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud podřadil námitky uplatněné stěžovatelem v kasační stížnosti pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť se jedná o právní posouzení otázky, zda vzhledem ke zjištěným skutečnostem došlo k naplnění subjektivní a objektivní stránky přestupku, a zda správní orgány porušily poučovací povinnost dle § 3 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád. III/1 [9] Nejvyšší správní soud v prvé řadě konstatuje, že skutkové podstaty přestupků dle § 87 odst. 3 písm. o) a § 87 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny a dle § 31 odst. 1 písm. n) zákona o obchodování s ohroženými druhy neobsahují výslovný požadavek na subjektivní stránku přestupku, tj. zavinění. Dle § 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, postačuje k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, pokud zákon nestanoví jinak (což však není tento případ). Zákon o přestupcích rozlišuje v § 4 odst. 1 dvě formy nedbalosti, vědomou a nevědomou. K založení odpovědnosti za přestupek plně postačuje zavinění v podobě nevědomé nedbalosti, o kterou se jedná tehdy, pokud pachatel přestupku nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům toto věděl mohl a měl. [10] Jak Nejvyšší správní soud ze soudního a správního spisu zjistil, byl přestupek dle § 87 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. spáchán tím, že žalobce nebyl držitelem výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., vztahující se na držení a chov jednoho exempláře jestřába lesního. Městský soud k tomu ve shodě s vyjádřeními žalobce uvedl, že žalobce byl v dobré víře, že obdržel všechna potřebná povolení a výjimky nezbytné k držení jestřába lesního, resp. z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ani stanoviska Ministerstva životního prostředí nevyplývá povinnost získat výjimku ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů. [11] Nejvyšší správní soud ze správního spisu