3 As 4/2006 — Nejvyšší správní soud

3 As 4/2006- 55 - text 3 As 4/2006 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: Městská část Praha 2, se sídlem náměstí Míru 20, Praha 2, zastoupená Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem Gorkého 502, Kladno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, pracoviště Pařížská 26, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2004, č. j. MHMP-104709/2004/OST/So/Zm, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2005, č. j. 7 Ca 43/2005 – 23, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1075 Kč na účet advokáta Mgr. Jaroslava Dvořáka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 15. 12. 2004, č. j. MHMP-104709/2004/OST/So/Zm a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 2 (dále též „stavební úřad“) ze dne 24. 5. 2004, č .j. Výst.: 2938/03/Ka, jímž byla Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní Město, se sídlem Zvonková 3048, Praha 10 (dále jen „SBD Zahradní Město“) dodatečně povolena stavba a současně povoleno užívání stavby – stavebních úprav bytu v 6. nadzemním podlaží domu č. p. 1273 související s rozšířením bytu podkrovního prostoru Š. 6, Praha 2 – Vinohrady. Městský soud v Praze vycházel při posuzování věci z následujícího skutkového stavu: Dne 27. 3. 1991 byla uzavřena dohoda o provedení stavebních úprav mezi Obvodním podnikem bytového hospodářství pro Prahu 2 (dále jen „OPBH“) a V. M., jíž bylo mezi stranami sjednáno, že OPBH souhlasí se stavební úpravou bytu v 5. poschodí sestávajícího se z 3+1 rozšířením bytu do samostatné půdičky spojením na mezonet vlastním nákladem o komoru a sociální zařízení. V citované dohodě je mimo jiné uvedeno, že s pracemi bude započato teprve po nabytí právoplatnosti rozhodnutí odboru výstavby ONV 2 o přípustnosti stavby, přičemž podmínky, jejichž splnění uloží odbor výstavby, budou považovány i za smluvní podmínky, za nichž se dává souhlas k provedení stavebních prací. Ve správním spise je dále založena fotokopie žádosti OPBH ze dne 23. 7. 1991 o stavební povolení na rozšíření stávajícího bytu do části o komoru a sociálního zařízení vlastním nákladem V. M. v předmětném domě. Výpis z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu Praha – město ze dne 11. 6. 2003 dokládá, že dům č. p. 1273 v k. ú. Vinohrady je ve vlastnictví hlavního města Prahy se svěřenou správou nemovitostí ve vlastnictví Městské části Praha 2. SBD Zahradní Město má právo věcného břemene užívání 3 bytových jednotek vzniklé podle zákonného opatření č. 297/1992 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech a mění a doplňuje zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákonné opatření č. 297/1992 Sb.“). Rozhodnutím stavebního úřadu byla SBD Zahradní Město dodatečně povolena stavba – stavební úpravy bytu v 6. nadzemním podlaží domu č. p. 1273 související s rozšířením bytu podkrovního prostoru Š. 6, Praha 2-Vinohrady – a zároveň byla tato stavba povolena k užívání. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. K vlastnímu rozhodnutí žalobkyně namítala, že rozšíření stávajícího bytu nebylo v daném případě schváleno radou městské části Praha 2 a přestože nepovolené stavební úpravy nejsou součástí věcného břemene zapsaného v katastru nemovitostí, bylo vydáno rozhodnutí ve věci. Dodatečné povolení předmětných stavebních úprav považuje žalobkyně za hranicí vyhlášky hlavního města Prahy č. 26/1999 Sb. HMP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze (OTPP), ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění svého rozhodnutí vycházel žalovaný správní orgán z následujících rozhodných skutečností: Žádost o stavební povolení v této věci podal OPBH již dne 31. 7. 1991, opatřením ze dne 22. 9. 2003 stavební úřad oznámil účastníkům řízení a dotčeným orgánům státní správy dle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona [v celém textu míněn zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů – pozn. soudu] zahájení řízení o odstraňování nepovolené změny stavby. Dle žalovaného byly v průběhu správního řízení předloženy doklady, z nichž nesporně vyplývá, že stavební úpravy byly provedeny se souhlasem OPBH jako tehdejšího vlastníka. Znění ustanovení § 58 odst. 1 a 2 stavebního zákona účinného v době od 1. 10. 1976 do 30. 6. 1992 vyložil žalovaný tak, že stavebníkem mohl být ve výše uvedeném období, a o povolení stavebních úprav žádat, pouze vlastník stavby nebo socialistická organizace, která byla zároveň uživatelem stavby, resp. jejím operativním správcem. Souhlas vlastníka předmětného domu (č. p. 1273 v k. ú. Vinohrady) jako nezbytnou podmínku pro dodatečné povolení stavby ve smyslu ust. § 58 stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 1992, shledal žalovaný doložený v dohodě o provedení stavebních úprav mezi OPBH a V. M. uzavřené dne 27. 3. 1991, z čehož dovodil irelevanci projevu nesouhlasu současného vlastníka předmětného domu, neboť ten vstupuje do právního postavení původního vlastníka a přebírá jeho závazky. Žalovaný neshledal ani namítaný nesoulad původního rozsahu záměru s realizovaným projektem. Ohledně rozsahu věcného břemene užívání předmětného bytu odkázal na ust. § 28d zákonného opatření č. 297/1992 Sb., podle nějž ten, v jehož prospěch je věcné břemeno zřízeno, má de facto zákonem přiznaná práva, která občanský zákoník přiznává pronajímatelům, resp. vlastníkům stavby. Žalovaný je toho názoru, že došlo-li k rozšíření bytové jednotky, která je v prostoru domu, jehož vlastnictví je zatížené věcným břemenem užívání ve prospěch družstva, předpokládá se, že následně po kolaudaci změn stavby bude tato skutečnost vložena do katastru nemovitostí. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, napadla žalobkyně žalobou, kterou opřela zejména o neexistenci občanskoprávního titulu k provedení stavby a neexistenci souhlasu vlastníka nemovitosti. Dohoda mezi OPBH a V. M. ze dne 27. 3. 1991 zanikla dle žalobkyně pro nesplnění sjednaných podmínek, tudíž zanikl původní souhlas OPBH. Žalobkyně nedala souhlas s dodatečným stavebním povolením a stavbu nelze tak přes nesouhlas vlastníka nemovitosti povolit. Vytýká žalovanému, že se vůbec nezabýval skutečností, že pro stavbu byla zabrána větší část nemovitosti, než na kterou byl tento původní souhlas vázán. Žalovaný nesprávně aplikoval ust. § 28d zákonného opatření č. 297/1992 Sb., neboť toto ustanovení dopadá pouze na ty bytové jednotky, které byly ke dni účinnosti zákonného popatření vybudované v souladu s právními předpisy, o což se v posuzovaném případě nejedná. Ke skutkovým okolnostem rozhodným pro posouzení případu upozorňuje žalobkyně na skutečnost, že žádost o stavební povolení v projednávané věci podal OPBH dne 31. 7. 1991 a tedy již v době, kdy již byla vlastníkem nemovitosti obec a protože její souhlas nebyl doložen, bylo řízení o vydání stavebního povolení zastaveno a tím také nebyly splněny podmínky, za jakých byla dohoda o rozšíření bytu V. M. uzavřena. Žalobkyně namítá i absenci veřejnoprávního titulu, neboť V. M. stavbu provedl, ačkoliv věděl o zastavení řízení o vydání stavebního povolení a tedy o neoprávněnosti stavby. Jednoznačně nebyl v dobré víře, přičemž neoprávněně zabral k vlastnímu užívání majetek obce bez jejího předchozího souhlasu a navíc ve větším rozsahu, než původně OPBH odsouhlaseném. Městský soud v Praze přisvědčil námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí nevychází ze skutečného stavu věci, že závěry, které žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, nemají oporu ve spise, a že napadené rozhodnutí vychází z nesprávně aplikovaného hmotněprávního předpisu. Z obsahu správního spisu a odůvodnění obou správních rozhodnutí není vůbec jasné, kdo požádal o dodatečné povolení stavby a o jaké žádosti bylo přesně ve správním řízení rozhodováno. Nesrozumitelnost správního rozhodnutí stavebního úřadu způsobuje zejména ta skutečnost, že v odůvodnění je za žadatele ve správním řízení označen OPBH, třebaže správní rozhodnutí bylo vydáno SBD Zahradní Město. Tento rozpor žalovaný svým rozhodnutím nikterak neodstranil a správní řízení je tak od počátku zatíženo podstatnou vadou. Za klíčovou otázku soud považoval samotné hodnocení souhlasu vlastníka předmětné nemovitos