4 Ads 119/2006 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 119/2006- 101 - text 4 Ads 119/2006 - 109 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., se sídlem Staré náměstí 69, Sokolov, právní nástupce Sokolovské těžební, a. s., se sídlem ul. Jednoty 1628, Sokolov, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 4, Praha 1 - Staré Město, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, č. j. 10 Ca 53/2005 - 47, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, č. j. 10 Ca 53/2005 - 47, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Sokolově ze dne 30. 9. 2004, č. j. 2919/423/Ing. Ko/04, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 300 000 Kč, a to za porušení povinností vyplývajících z § 6 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších zákonných úprav, § 7 odst. 6 vyhlášky č. 202/1995 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na elektrických zařízeních při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, § 7 odst. 1 a 6, § 11 odst. 1, § 17 odst. 3, § 83 odst. 3 a § 91 odst. 4 vyhlášky č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, ve znění pozdějších zákonných úprav. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán popsal, která ustanovení právních předpisů žalobkyně porušila. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že u žalobkyně byl šetřen smrtelný pracovní úraz pana V. H., k němuž došlo dne 23. 6. 2004 ve 12:56 hod. na pásovém dopravníku č. 44, sekce TC 2, divize Jiří. Na základě skutečností zjištěných při šetření tohoto úrazu bylo zahájeno správní řízení o uložení pokuty za porušení předpisů uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí. Ve vztahu k výši pokuty správní orgán uvedl, že „výše pokuty byla Obvodním báňským úřadem v Sokolově stanovena v souladu s ustanovením § 44 odst. 8 zákona č. 61/1988 Sb., v platném znění, s přihlédnutím k závažnosti prokazatelně zjištěného porušení výše uvedených předpisů ze strany organizace Sokolovská uhelná, a. s.“ K odvolání žalobkyně Český báňský úřad rozhodnutím ze dne 9. 12. 2004, č. j. 4026/V/04/138, potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Sokolově a odvolání žalobkyně zamítl. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že při stanovení výše pokuty přihlížel obvodní báňský úřad k závažnosti a možným následkům porušení předpisů. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně v minulosti nedošlo k porušení povinností v této oblasti, uložil obvodní báňský úřad pokutu ve výši do poloviny maximálně možné výše, a to i vzhledem k tomu, že zavinění bylo prokázáno též poškozenému. Žalovaný se v tomto případě ztotožnil s názorem obvodního báňského úřadu na výši pokuty, a to i z toho důvodu, že „se systém řízení prací, který se svými důsledky podílel na vzniku smrtelného pracovního úrazu, vykazoval dlouhodobé nedostatky, které organizace nezjistila. Tím organizace připustila stav, kdy bezpečnost pracovníků byla dlouhodobě a vážně ohrožována.“ V podané žalobě žalobkyně uvedla, že od samého počátku nesouhlasila se závěry žalovaného, což sdělila jednak ve stanovisku ze dne 13. 9. 2004 a u jednání dne 14. 9. 2004. Protože se obvodní báňský úřad k těmto jeho námitkám nevyjádřil, došlo ke zkreslenému názoru na to, zda žalobkyně předpisy porušila či nikoliv. Žalobkyně dále nesouhlasila s výší uložené pokuty, kterou považovala za zjevně nepřiměřenou, a domáhala se jejího snížení. Poukazovala jednak na to, že porušení právních předpisů, jež je vytýkáno, není zcela oprávněné a neodpovídá skutečnému stavu, případně nemělo intenzitu porušení těchto předpisů. Zdůrazňovala, že přestože šetření obvodního báňského úřadu neprokázalo příčinnou souvislost mezi porušením příslušných předpisů ze strany žalobkyně a smrtelným úrazem, jeví se výše pokuty jako trest za tento smrtelný úraz. V této souvislosti poukazovala žalobkyně na usnesení Policie České republiky Sokolov ze dne 1. 9. 2004, podle něhož bylo šetřením zjištěno, že poškozený V. H. si zranění a následnou smrt zavinil svým jednáním sám, když manipuloval na zařízení, na které nebyl odborně způsobilý a neměl tuto práci ani nikým přidělenu. V další části žaloby žalobkyně vyjádřila svoje stanovisko a zpochybňovala především závěr o tom, že pan H. nemohl být vyčleněn z pracovní skupiny a pověřen samostatným výkonem práce. V závislosti na tom pak zpochybňovala další závěry týkající se porušení jejích povinností. Zejména brojila proti závěru uvedenému v rozhodnutí žalovaného ve vztahu k výši uložené pokuty. Dovolávala se toho, že pokutu lze podle § 44 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb. uložit jen za porušení předpisů uvedených v § 39 odst. 1 tohoto zákona, a namítala, že žalovaný takto nepostupoval, neboť odkazoval na porušení ustanovení článku příslušných ČSN, o nichž zákon č. 22/1997 Sb. v § 4 stanoví, že česká technická norma není obecně závazná. Namítala dále, že obecně závazným právním předpisem pak již vůbec není její provozní dokumentace. Pod bodem IV. písm. d) žaloby žalobkyně namítala, že obvodní báňský úřad v odůvodnění uvádí, že pokuta je uložena za porušení povinností, vyplývajících z § 6 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., aniž by uváděl konkrétně, kterou z povinností v tomto odstavci uváděnou žalobkyně porušila. Povinností zde uložených je řada, a pokud by byly porušeny všechny, tak by byla výše uložené pokuty asi přiměřená, žalobkyně však vyslovila přesvědčení, že z citovaných povinností porušila jen zlomek. Navrhovala, aby Městský soud v Praze vyhověl žalobě a rovněž aby podle § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zjevně nepřiměřenou výši uložené pokuty snížil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2006, č. j. 10 Ca 53/2005 - 47, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud vycházel z obsahu správního spisu. K jednotlivým námitkám žalobkyně uvedl následující: námitku v bodu II. žaloby neshledal důvodnou s tím, že jde o námitku obecně oponující závěrům žalovaného a soudu nepřísluší vyhledávat, která z výhrad žalobkyně, uplatněných ve vyjádření k zahájení řízení či v protokolu o ústním jednání, má relevanci k závěrům vysloveným v napadeném rozhodnutí. Soud dále neshledal důvodným nesouhlas žalobkyně (bod III. žaloby) s výší uložené pokuty, resp. její nepřiměřenost. Zdůraznil, že mezi stranami je nesporné, že ke smrtelnému pracovnímu úrazu došlo v přímé příčinné souvislosti s porušením předpisů samotným postiženým a že porušení dalších předpisů zaměstnanci žalobkyně má s ním nepřímou souvislost. Právě tato nepřímá souvislost však důvodně ovlivňuje jako jedno z hledisek (možný následek) i výši uložené sankce. Městský soud v Praze neshledal důvodnými ani námitky žalobkyně uvedené v bodě IV. žaloby, k nimž se v napadeném rozsudku obsáhle vyjadřoval. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka nesouhlasila s právním názorem soudu, který vyjádřil ve svém odůvodnění k námitkám pod bodem IV. žaloby. Namítala, že soud správně uvedl odkaz na § 44 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb. ve spojení s § 39 odst. 1 téhož zákona, ale nesprávně podřadil pod obecně závazné normy zde uváděné i vnitřní předpisy stěžovatelky. Podle jejího názoru nelze použít odkaz na poznámku pod čarou, resp. na příslušné ČSN, jako zdůvodnění pro uložení pokuty; k tomu poukázala na judikáty Ústavního soudu. Podle názoru stěžovatelky mělo být při tvrzení, že byl porušen příslušný paragraf obecně závazného předpisu, konkrétně uvedeno, jakým způsobem se ustanovení příslušného paragrafu obecně závazného předpisu porušilo, tzn. měla být uvedena konkrétní nezákonná činnost, a ne pouze odkaz na poznámku pod čarou či obsah ČSN. Stěžovatelka nepopřela, že některá citovaná ustanovení prováděcích předpisů byla porušena a ve zdůvodnění uložené pokuty bylo konkrétně uvedeno, jakým způsobem byl obecně závazný právní předpis porušen. Takto zdůvodněné porušení příslušného paragrafu obecně závazného předpisu bylo však výjimkou a většinou se báňský úřad spokojil s odkazem na poznámku pod čarou či ČSN, nebo dokonce jen obecně konstatoval, že byl porušen příslušný paragraf obecně závazného předpisu, aniž by konkretizoval, která ustanovení tohoto paragrafu a jak byla porušena. Z těchto důvodů proto ve stanovisku k uložené pokutě, jakož i v podané žalobě stěžovatelka nesouhlasila s výší uložené pokuty, kterou považovala za nepřiměřenou vzhledem k uvedeným skutečnostem. V další části kasační st