Z rozhodnutí: Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: JUDr. R. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2007, č. j. 22 Ca 366/2006 – 23,…
4 Ads 31/2008- 54 - text
4 Ads 31/2008 - 59
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: JUDr. R. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2007, č. j. 22 Ca 366/2006 – 23,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
Kasační stížností podanou podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhala, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2007, č. j. 22 Ca 366/2006 – 23, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. X (dále též „napadené rozhodnutí“), a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) totiž shledal napadené rozhodnutí stěžovatelky nezákonným, neboť je v rozporu s účelem § 9 zák. č. 357/2005 Sb., kterým je odškodnění osob, které prokazatelně byly účastny národního boje za osvobození po dobu kratší tří měsíců. Stěžovatelka totiž ve svém rozhodnutí dospěla k závěru, že osoba, která nenabyla status účastníka národního boje za osvobození podle § 1 zák. č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození (dále jen „ zák. č. 255/1946 Sb.“), z důvodu kratší doby činnosti než 3 měsíce, nemůže být oprávněnou osobou podle § 9 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů (dále jen „zák. č. 357/2005 Sb.“), a proto jí nepřísluší jednorázová peněžní částka podle § 12 zák. č. 357/2005 Sb.
Proti napadenému rozhodnutí stěžovatelky podal žalobce žalobu, v níž namítl, že i když se účastnil domácího hnutí směřujícího přímo k osvobození republiky Československé po dobu kratší tří měsíců, a nesplňuje tak podmínku pro vydání osvědčení podle § 8 odst. 2 zák. č. 255/1946 Sb., vztahuje se na něj § 9 a násl. hlavy třetí části první zák. č. 357/2005 Sb. Připomněl, že podle § 9 zák. č. 357/2005 Sb. náleží jednorázová peněžní částka těm účastníkům národního boje za osvobození, kterým nebyla dosud poskytnuta, neboť to pro ně zákony neumožňovaly z důvodu rozhodné doby kratší než 3 měsíce. Podle názoru žalobce tedy předmětná jednorázová peněžní částka přísluší těm účastníkům národního boje za osvobození, kteří se účastnili v odbojovém hnutí kratší dobu než tři měsíce, a proto jim z důvodu nesplnění podmínky doby účasti alespoň tří měsíců na domácím hnutí nebylo vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození podle § 8 zák. č. 255/1946 Sb. Podle žalobce nemůže být nepředložení tohoto osvědčení důvodem pro nepřiznání jednorázové peněžní částky podle § 9 zák. č. 357/2005 Sb., protože by nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky byl a priori nedosažitelný a citovaná ustanovení zák. č. 357/2005 Sb. by postrádala smysl. O tomto závěru svědčí podle něj i ustanovení § 11 odst. 1 zák. č. 357/2005 Sb. a § 4 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zák. č. 261/2001 Sb.“), podle nichž mohou oprávněné osoby, které nesplňují podmínku účasti na domácím hnutí po dobu tří měsíců, a proto jim nebylo vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození, doložit doklady, které toto osvědčení nahrazují nebo tyto skutečnosti osvědčují. Podle žalobce tím zákon jednoznačně připouští předložení jiných dokladů než je status účastníka národního boje za osvobození, čímž se však stěžovatelka ve svém rozhodnutí vůbec nezabývala. Podotkl, že svou účast na domácím hnutí směřujícím přímo k osvobození republiky prokázal předložením ověřených výpovědí F. H., A. Š. a A. Ch., z nichž Ministerstvo obrany České republiky má za prokázané, že se žalobce účastnil domácího hnutí od 15. 3. 1939 do 14. 5. 1939, avšak osvědčení o účasti na národním boji za osvobození mu nevydalo, protože se účastnil boje kratší dobu než tři měsíce. Svou účast na domácím hnutí směřujícím přímo k osvobození republiky tedy jednoznačně prokázal, a proto má nárok na jednorázovou peněžní částku podle § 12 odst. zák. č. 357/2005 Sb., podle kterého jednorázová peněžní částka pro účastníka národního boje za osvobození za účast v tomto boji trvající méně než 3 měsíce činí 30 000 Kč. Napadené rozhodnutí stěžovatelky je tak v rozporu s účelem a smyslem zák. č. 357/2005 Sb., a je tedy nezákonné. Z těchto důvodů navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.
Stěžovatelka ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že z dikce ustanovení § 9 zákona č. 357/2005 Sb. jednoznačně vyplývá, že oprávněnými osobami ve smyslu § 9 zák. č. 357/2005 Sb. nemohou být ti, kdo nenabyli status účastníka národního boje za osvobození. Účastníkům domácího či zahraničního hnutí, jejichž činnost trvala méně než tři měsíce a kteří tedy nesplnili náležitosti stanovené v § 1 odst. 1 písm. e) zák. č. 255/1946 Sb., protože se účastnili zahraničního nebo domácího hnutí směřujících přímo k osvobození republiky kratší dobu než tři měsíce, nemůže být poskytnuta jednorázová peněžní částka podle § 9 zák. č. 357/2005 Sb., neboť na ni mají nárok pouze účastníci národního boje za osvobození. Skutečnost, že žadatel byl účastníkem národního boje za osvobození je totiž obligatorní podmínkou nároku na jednorázovou peněžní částku ve smyslu § 9 a násl. zák. č. 357/2005 Sb., na niž mají nárok pouze účastníci národního boje za osvobození, kterým nebyla poskytnuta, neboť to pro ně neumožňoval zákon č. 255/1946 z důvodu rozhodné doby kratší než tři měsíce. Vydání osvědčení o účasti na národním boji za osvobození podle § 8 odst. 1 zák. č. 255/1946 Sb. je podle stěžovatelky hmotněprávní podmínkou vzniku nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 9 zák. č. 357/2005 Sb., a proto pokud nebylo žalobci vydáno, nemůže existovat ani žádný doklad, který by jej nahrazoval či osvědčoval. Stěžovatelka navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl z důvodu, že žalobce není osobou oprávněnou ve smyslu § 9 zák. č. 357/2005 Sb., protože nenabyl status účastníka národního boje za osvobození.
Žalobce v replice k vyjádření stěžovatelky uvedl, že zák. č. 357/2005 Sb. je k zákonu č. 255/1946 Sb. zákonem speciálním a § 9 zák. č. 357/2005 Sb. tak modifikoval rozhodnou dobu pro přiznání jednorázové peněžní částky na dobu kratší než tři měsíce. Právní úprava pro vydání osvědčení podmíněná alespoň tříměsíční soustavnou činností v domácím hnutí však zůstala nezměněna, což vylučuje možnost získat požadované osvědčení podle § 8 zák. č. 255/1946 Sb. Podle žalobce je tento rozpor řešen v § 11 odst. 1 zák. č. 357/2005 Sb., když umožňuje předložit doklady, které osvědčují tyto skutečnosti. Ohradil se proti výkladu stěžovatelky, který vylučuje z přiznání nároku na jednorázovou peněžní částku účastníky domácího hnutí, kteří se účastnili národního boje za osvobození méně než tři měsíce, neboť právě jim přiznává ustanovení § 9 zák. č. 357/2005 Sb. jednorázovou peněžní částku.
Krajský soud ve svém zrušujícím rozsudku uvedl, že z ustanovení § 9 zákona č. 357/2005 Sb. jednoznačně vyplývá, že smyslem hlavy třetí části první zák. č. 357/2005 Sb. je poskytnout odškodnění osobám, jimž nebyla jako účastníkům národního boje dosud poskytnuta jednorázová peněžní částka, protože zák. č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 a zák. č. 261/2001 Sb. stanovil rozhodnou dobu pro poskytnutí dávky minimální dobu tři měsíce. Účelem těchto ustanovení zák. č. 357/2005 Sb. je tedy odškodnění těch osob, které byly prokazatelně účastny národního boje za osvobození po kratší dobu než tři měsíce, protože právě tyto osoby nebyly odškodněny předchozími zákony. Podle krajského soudu je výklad stěžovatelky, že oprávněnými osobami jsou jen držitelé osvědčení podle § 8 zák. č. 255/1946 Sb. v rozporu s § 9 a násl. zák. č. 357/2005 Sb. Oprávněná osoba totiž může podle § 11 zák. č. 357/2005 Sb. prokázat svůj nárok buď osvědčením vydaným podle § 8 zák. č. 255/1946 Sb. nebo předložením dokladů, které toto osvědčení nahrazují nebo tyto skutečnosti osvědčují. Doklady nahrazující osvědčení nebo osvědčujícími skutečnosti v osv
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.