4 As 44/2007 — Nejvyšší správní soud

4 As 44/2007- 67 - text  4 As 44/2007 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: V. N., zast. Mgr. Miroslavou Veselou, advokátkou, se sídlem Komenského 41, Přerov, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad, se sídlem Wurmova 2, Přerov, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2006, č. j. 22 Ca 302/2006 - 28, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta jako opožděná jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2004, č. j. PÚ-3611/04-202.2-Re. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl na základě schváleného návrhu komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Brodek u Přerova podle ustanovení 9 odst. 6 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen „zákon o pozemkových úpravách”) a podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku o výměně nebo přechodu vlastnických práv k pozemkům v katastrálním území Brodek u Přerova tak, jak je uvedeno v přílohách č. 1 až č. 388 tohoto rozhodnutí, jež jsou jeho nedílnou součástí. Podle přílohy č. 46 stěžovatel a jeho manželka pozbývají vlastnické právo k pozemkům nebo jejich částem vstupujícím do pozemkových úprav zapsaných na LV č. 174 [pozemek původního pozemkového katastru (dále jen PK) parc. č. 991 o výměře 15 222 m2, PK parc. č. 1090 o výměře 7 612 m2, PK parc. č. 1195/1 o výměře 8 235 m2 a PK parc. č. 2143 o výměře 5836 m2, vše v k. ú. Brodek u Přerova), nabývají vlastnické právo k pozemkům podle schváleného návrhu komplexní pozemkové úpravy a návrhu katastrální mapy [pozemek katastru nemovitostí (dále jen KN) parc. č. 1474 o výměře 9801 m2 a KN parc. č. 1614 o výměře 25 011 m2, vše v k. ú. Brodek u Přerova ] a vlastnické právo stěžovatele a jeho manželky je omezeno věcným břemenem ochrany vodního zdroje pro Vodovody a kanalizace Přerov, a. s. V žalobě stěžovatel brojil proti zatížení pozemku p. č. 1614 v k. ú. Brodek u Přerova věcným břemenem. Poukázal na to, že až dosud nebylo žádným způsobem reagováno na odvolání, které společně s manželkou podal dne 22. 6. 2001. Stěžovatel se cítí poškozen tím, že nebyla žádným způsobem řešena kompenzace za to, že pozemky které má na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2004 nabýt do vlastnictví za původní pozemky jsou o 2136 m2 menší. Podle stěžovatele došlo k pochybení na straně žalovaného, pokud přes stěžovatelem podané připomínky a podané odvolání rozhodl o schválení návrhu komplexní pozemkové úpravy a poté vydal na to navazující rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv a domáhá se, aby mu za původní pozemky byly přiděleny do vlastnictví pozemky, které nebudou zatíženy věcným břemenem a budou ve stejné výměře jako pozemky původní, případně aby v jeho vlastnictví zůstaly původní pozemky. Opožděnost podání žaloby Krajský soud v Ostravě dovodil z toho, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno ve smyslu ustanovení § 26 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád”) dne 15. 12. 2004, neboť při doručování veřejnou vyhláškou je poslední den 15-ti denní lhůty, po kterou je písemnost vyvěšena způsobem v místě obvyklém, dnem doručení. Posledním dnem prekluzivní lhůty dvou měsíců k podání žaloby byl proto den 15. 2. 2005. Žaloba však byla podána u Okresního soudu v Přerově až dne 25. 4. 2006, přičemž skutečnost, že stěžovatel následně dodržel jednoměsíční lhůtu k podání žaloby ke krajskému soudu ve smyslu poučení, jehož se mu dostalo Okresním soudem v Přerově, je z hlediska dodržení prekluzivní lhůty podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.”) irelevantní. S odkazem na uvedené pak krajský soud žalobu jako opožděnou podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl. Stěžovatel v kasační stížnosti označil napadené rozhodnutí žalovaného za lživé, neboť do dnešního dne nebylo vyřízeno jeho odvolání ze dne 22. 6. 2001, ve kterém žádal, aby jeho pozemky byly bez věcného břemene. Stěžovatel dále popsal své kroky, které ve věci učinil již dříve a požádal, aby celá věc byla znovu posouzena a bylo vzatu v úvahu, že nejdříve vyčerpal všechny prostředky a až poté se obrátil na soud. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že vychází ze závěru, že v daném případě je dán důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pokud krajský soud posoudil věc podle ustanovení § 72 odst. 1 a 4 s. ř. s., pak při svém postupu dostatečně nepřihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel není práva znalý, nemá právnické vzdělání a je již vyššího věku. Přesto, že při předchozím řízení ve věci pozemkových úprav a po vydání rozhodnutí, které je předmětem žaloby jednal s pozemkovým úřadem, podával stížnosti a odvolání, podal podnět na Policii ČR i ministrovi vnitra, nikdo jej nepoučil o jeho právu, že může ve věci přezkoumání rozhodnutí ve věci pozemkových úprav podat žalobu u soudu. Nebyl poučen ani o tom, že pokud by chtěl u soudu žalobu podat, musí tak učinit ve lhůtě dvou měsíců podle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. S ohledem na shora uvedené považuje stěžovatel napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě za nesprávné a znemožňující mu domáhat se přezkoumání rozhodnutí ve věci samé. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Ca 302/2006-28 ze dne 14. 12. 2006 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu z hledisek uvedených v ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne 3. 12. 2004. Ve spisu se přitom nachází podání (žaloba proti rozhodnutí žalovaného) ze dne 2. 8. 2005 doručená Okresnímu soudu v Přerově dne 4. 8. 2005, která byla posléze doplněna podáními ze dne 27. 3. 2006 a 24. 4. 2006. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 30. 6. 2006, č. j. 9 C 117/2006 – 35, řízení zastavil a poučil stěžovatele o možnosti podat do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Stěžovatel tedy dne 24. 8. 2006 podal žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni, nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle § 40 odst. 1 s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odstavce 2 téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence a nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Z citace z výše uvedených ustanovení zcela jednoznačně plyne, že lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Dnem, který určil počátek lhůty, je přitom s odkazem na znění § 40 odst. 1 s. ř. s. den, kdy bylo rozhodnutí žalovaného doručeno stěžovateli. Ze spisu vyplývá, že takovým dnem byl pátek 3. 12. 2004. Lhůta k podání žaloby tedy počala běžet ve smyslu § 40 odst. 1 s. ř. s. dnem 4. 12. 2004, a skončila podle § 40 odst. 2 s. ř. s. ve čtvrtek dne 3. 2. 2005. K tomu, aby v posuzovaném případě byla lhůta pro podání žaloby zachována, bylo třeba, aby podání bylo nejpozději dne 3. 2. 2005 předáno soudu, nebo jemu zasláno prostřednictvím d