5 As 1/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 1/2008- 42 - text 5 As 1/2008 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: Národní galerie v Praze, se sídlem Staroměstské náměstí 12, Praha 1, zast. JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, proti žalovanému: Obec Zdiby, se sídlem Průběžná 11, Zdiby, zast. JUDr. Josefem Kadlecem, advokátem se sídlem U Průhonu 23, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2007, č. j. 44 Ca 34/2007 - 23, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 29. 12. 2006 zastupitelstvo obce Zdiby schválilo územní plán obce Zdiby, v jehož rámci rozhodlo rovněž o podaných námitkách a o nesouhlasech s vyřízením námitek ve smyslu § 23 odst. 1 a § 26 odst. 2 tehdy platného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), přičemž rozhodlo rovněž o námitce žalobce k předmětnému návrhu územního plánu tak, že jí nevyhovělo. Námitkou, kterou žalobce uplatnil dne 23. 11. 2006, žalobce vyjadřoval svůj nesouhlas s tím, že návrh územního plánu určoval pro pozemky v majetku ČR parc. č. 17/2, 20/1, 20/2, 20/3, 24/1 a pozemek parc. č. st. 932, vše v k. ú. Brnky, k nimž má žalobce právo hospodaření, funkční využití jako lokalita ZS 02 – zahrady, sady, parky. Rozhodnutí o námitce bylo žalobci oznámeno sdělením starosty obce Zdiby ze dne 29. 1. 2007, č. j. 2302/06. Žalobce napadl dne 30. 3. 2007 rozhodnutí o námitce žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 6. 11. 2007, č. j. 44 Ca 34/2007 - 23, odmítl, přičemž své rozhodnutí zdůvodnil následujícím způsobem: Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou naplněny podmínky pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy zda je zde rozhodnutí správního orgánu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Krajský soud se tudíž věnoval především tomu, zda je rozhodnutí zastupitelstva obce Zdiby o námitce žalobce k návrhu územního plánu obce Zdiby ze dne 29. 12. 2006 rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Krajský soud v této souvislosti analyzoval cíle a úkoly územního plánování z hlediska § 1 stavebního zákona a postupu při tvorbě územně plánovací dokumentace dle § 17 a násl. stavebního zákona. Orgán územního plánování, který pořizoval územně plánovací dokumentaci (pořizovatel), byl povinen navrhnout její hlavní cíle a požadavky pro její vypracování. Na základě schváleného zadání územně plánovací dokumentace měl pořizovatel zajistit zpracování konceptu řešení územně plánovací dokumentace. Podle výsledků projednání konceptu řešení pořizovatel zpracoval souborné stanovisko s pokyny pro dokončení návrhů územně plánovací dokumentace, které předložil spolu s vyjádřením nadřízeného orgánu územního plánování ke schválení. K návrhu územního plánu obce, který musel být vystaven u pořizovatele, případně na dalších místech po dobu 30 dnů k nahlédnutí, mohli vlastníci dotčených pozemků a staveb uplatnit do 15 dnů od posledního dne vystavení návrhu námitky nebo nesouhlas s vyřízením svých námitek podaných ke konceptu řešení. Pořizovatel byl povinen předložit schvalujícímu orgánu zprávu o projednání územně plánovací dokumentace spolu s vyhodnocením všech stanovisek a připomínek a s návrhem na rozhodnutí o námitkách a o nesouhlasech s vyřízením námitek. Dotčeným orgánům územního plánování a vlastníkům, kteří uplatnili námitky k návrhu územně plánovací dokumentace nebo nesouhlas s vyřízením svých námitek podaných ke konceptu řešení, měl pořizovatel sdělit do 30 dnů po schválení, že jim bylo vyhověno, nebo důvody, pro které jim vyhověno nebylo. Podle § 28 stavebního zákona se na projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů nevztahovaly obecné předpisy o správním řízení. Krajský soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že rozhodnutí zastupitelstva žalovaného jako orgánu obce schvalujícího územní plán obce ze dne 29. 12. 2006 o námitce žalobce k návrhu územního plánu obce Zdiby uplatněné dne 23. 11. 2006, které bylo žalobci v souladu s ustanovením § 23 odst. 1 stavebního zákona oznámeno sdělením starosty obce Zdiby ze dne 29. 1. 2007, č. j. 2302/06, nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva nebo povinnosti, ale v rámci procesu tvorby územně plánovací dokumentace se jím řeší funkční využití území a rozvoj obce z hlediska všech jeho funkčních složek v jejich vzájemných vztazích. Jestliže tedy chybí rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. není podle krajského soudu splněna podmínka řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, tento nedostatek je neodstranitelný a v řízení nelze pokračovat. Krajský soud proto žalobu s odkazem na § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Žalobce (nyní „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včasnou kasační stížností opírající se o důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy namítal nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. Stěžovatel byl toho názoru, že se v případě rozhodnutí žalovaného o podaných námitkách vlastníků dotčených pozemků a staveb a o nesouhlasech s vyřízením námitek podaných ke konceptu řešení územního plánu jednalo o „opatření jiné povahy“, kterým žalovaný omezil vlastnické právo České republiky k předmětným pozemkům, které je stěžovatel povinen chránit dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a omezil i příslušnost stěžovatele hospodařit s tímto majetkem státu, neboť stěžovatel tak nemůže nakládat s majetkem státu podle určení, které je zapsáno v katastru nemovitostí a pro které mu by tento majetek předán příslušnou smlouvou. Stěžovatel uvádí, že tak došlo k porušení zásad uvedených ve čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť nebude možné výše uvedené nemovitosti používat k účelům, pro které jsou určeny. Žalovaný se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Kasační stížnost není důvodná. O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, takto: Především je nutno zdůraznit, že kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba v předmětné věci odmítnuta, nebyla tedy krajským soudem meritorně posuzována. Proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby lze v kasační stížnosti uplatnit pouze důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy uvést, proč je rozhodnutí o odmítnutí podle názoru stěžovatele nezákonné a proč mělo být tedy o žalobě rozhodnuto meritorně. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na svou ustálenou judikaturu (mj. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 - 38, publikovaný pod č. 524/2005 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, www.nssoud.cz). Nejvyššímu správnímu soudu tedy přísluší zabývat se argumenty uplatněnými v kasační stížnosti z toho pohledu, zda rozhodnutí o námitce bylo způsobilé autoritativně zasáhnout do právní sféry stěžovatele a zda je tedy rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., není však oprávněn se v předmětné věci zabývat zákonností samotného posouzení námitky stěžovatele žalovaným. V takto vymezeném rámci je nezbytné zdůraznit, že tzv. rozhodnutí o námitkách ve smyslu § 23 odst. 1 a § 26 odst. 2 stavebního zákona nelze posuzovat odděleně od vlastního územního plánu, který byl dle tehdejší úpravy schvalován v samostatné působnosti obce shodným usnesením zastupitelstva obce a jehož závazná část byla vyhlašována obecně závaznou vyhláškou obce. Právě územní plán bylo třeba považovat za konečný výsledek celého postupu pořizování, projednávání a schvalování tohoto druhu územně plánovací dokumentace, rozhodnutí o námitkách vlastně sloužilo pouze jako odůvodnění toho, proč některé uplatněné námitky dotčených osob nebyly v konečné podobě územního plánu zohledněny. Rozhodnutí o námitkách tedy nemělo samostatný význam, přičemž na postup předcházející vydání tohoto rozhodnutí jakož i vydání samotného územního plánu, jak zdůraznil již krajský soud, se nevztahoval správní řád (§ 28 stavebního zákona), zákon tedy nepočítal s tím, že by bylo možné proti rozhodnutí o námitkách podat odvolání či že by takové rozhodnutí mohlo být předmětem přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu č. 500/2004 Sb., resp. před jeho účinností předmětem přezkoumání mimo odvolac