5 As 29/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 29/2008- 78 - text č. j. 5 As 29/2008 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce PhDr. Doc. J. B., CSc., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 23/1568, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2008, č. j. 10 Ca 198/2007 – 34, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 10. 3. 2008 zamítl krajský soud žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic ze dne 30. 7. 2007, č. j. KUJCK 15448/2007 OREG/9 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím žalovaného bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Dačice, odboru stavebního úřadu ze dne 26. 3. 2007, č. j. OSÚ/4713-07/4063-05/BRUV, kterým byla stavebníku P. K. dodatečně povolena stavba: zahradní altán, jezírko, úprava vyrovnávacího schodiště a opěrné zídky, vydláždění terasy a kabelová přípojka NN na pozemku pozemková parcela č. 398, 397 a 396 v katastrálním území Dačice (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutí žalovaného změnilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že byl upřesněn výrok rozhodnutí ve smyslu obsahu stavby a v jedné z podmínek stanovených pro dokončení stavby. Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu. Krajský soud dospěl k závěru, že v předmětné stavební záležitosti byly naplněny zákonné podmínky pro dodatečné povolení dotčené stavby, neboť stavebník v řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“) prokázal, že dodatečné povolení stavby postavené bez stavebního povolení je v souladu s veřejným zájmem, a že rozhodnutí stavebního úřadu, jakož i žalovaného, odpovídají zákonu. Žalobu stěžovatele krajský soud proto podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatel rozsudek krajského soudu napadl včasnou kasační stížností výslovně jednak z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dále z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, jakož i v tom, že v řízení před správním orgánem byl porušen zákon, a pro uvedené měl soud rozhodnutí žalovaného zrušit dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a dále z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a také v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu, že řízení před krajským soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí soudu, stěžovatel spatřuje v tom, že bylo porušeno jeho právo na to, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem v řízení nastoleným, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvádí, že v dané věci mu bylo doručeno vyjádření žalovaného k žalobě dne 3. 3. 2008, přičemž již dne 10. 3. 2008 bylo krajským soudem rozhodnuto. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 14. 3. 2008. Stěžovatel přitom na vyjádření žalovaného reagoval replikou ze dne 12. 3. 2008 (v níž podrobněji reagoval na vyjádření žalovaného zejména ohledně stanovisek dotčených orgánů a dokumentace stavby), kterou odeslal dne 14. 3. 2008, tj. 11 den po obdržení vyjádření žalovaného k žalobě, což nelze považovat za lhůtu nijak dlouhou. Stěžovatel se domnívá, že tím, že v řízení mu bylo upřeno právo vyjádřit se k argumentaci žalovaného (resp. jeho vyjádření již nemohlo být při rozhodování soudu zohledněno) došlo k vadě řízení před krajským soudem, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Stěžovatel uzavírá, že soud by neměl rozhodnout bez toho, aniž by dal účastníkům možnost vyjádřit se k projednávaným skutečnostem a podáním ostatních účastníků a doba mezi tím, kdy byl účastník vyrozuměn o tom, že byl žalovaným předložen spis, jeho vyjádření k žalobě a případné další listiny, by neměla být příliš krátká. Další důvod podání kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou vydána v rozporu s ustanovením § 126 odst. 1 stavebního zákona a krajský soud měl rozhodnutí žalovaného pro tuto důvodně vytýkanou vadu řízení zrušit, neboť skutková podstata z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, jakož i z důvodu, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon takovým způsobem, který mohl ovlivnit zákonnost. Vydání rozhodnutí obou správních orgánů v rozporu s ustanovením § 126 odst. 1 stavebního zákona stěžovatel spatřuje v tom, že není předložen žádný doklad týkající se zájmů ochrany zemědělského půdního fondu. Dne 12. 1. 2006 byl Městským úřadem Dačice, odborem životního prostředí, vydán pod zn. OŽP/1213-06/152-2006-VALZ souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu na pozemku p. č. 398 v k. ú. Dačice v rozsahu 20 m2 pro stavbu zahradního altánu. Stěžovatel uvádí, že výše uvedený souhlas se netýká stavby zahradního jezírka, a že tímto trvalým odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu se žádný dotčený orgán státní správy ani stavební úřad nezabýval. Dle bodu 3. vyjádření Městského úřadu Dačice ze dne 1. 2. 2007, zn. OŽP/3721-07/228-2007/VALZ pak dle stěžovatele mělo být odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu provedeno stavebním úřadem při vydání příslušného rozhodnutí, což se však nestalo. Stěžovatel argumentuje, že prvně uvedené stanovisko nemůže být podkladem pro rozhodnutí věci v souladu s ustanovením § 126 odst. 1 stavebního zákona, neboť se netýká celého předmětu řízení a druhé stanovisko stavebním úřadem nebylo respektováno, čímž bylo opět rozhodnuto v rozporu s tímto ustanovením. Podle obsahu stížního tvrzení tím, že ve správním řízení nebyly předloženy řádné situace a další části projektové dokumentace dodatečně povolovaných staveb (dle stěžovatele byly doplňovány až dodatečně) a některé části dokumentace neobsahují datum zpracování a podmínka č. 1 rozhodnutí neobsahuje specifikaci dokumentace ve smyslu kdy byla zpracována, stěžovatel zřejmě namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. V kasační stížnosti stěžovatel také namítá, že nelze přezkoumat, kdy byla situace do spisu vložena a zda nedošlo i k porušení povinnosti správního orgánu umožnit účastníkům seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Dotčené orgány státní správy se dle stěžovatele vyjadřovaly k dokumentaci, která nezachycovala skutečný stav dodatečně povolovaných staveb (např. vzdálenost altánu od hranice pozemku stěžovatele) a nebyla úplná. Stanovisko Městského úřadu Dačice ze dne 1. 2. 2007, č. j. OŽP/3721/07/228-2007/VALZ, nelze dle stěžovatele považovat za doklad, který by umožňoval stavebnímu úřadu rozhodnout v souladu s ustanovením § 126 odst. 1 stavebního zákona, neboť se týká „Stavebních úprav na pozemku p. č. 398“, avšak předmětem řízení o dodatečném povolení nejsou žádné stavební úpravy, ale stavby nové – altán, jezírko, přípojka NN. Stěžovatel tak považuje za důvodnou námitku, že nemůže být zřejmé k čemu se dotčené orgány vyjadřovaly a zda se jednalo o dokumentaci zobrazující stav věci skutečně takový, jaký je předmětem dodatečného povolení. Tvrzenou nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí krajského soudu, stěžovatel spatřuje v tom, že se stavební úřad, žalovaný ani krajský soud nezabývali naplněním všech zákonných předpokladů – naplněním veřejného zájmu a souladem s vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pro projednávanou věc (dále jen vyhláška č. 137/1998 Sb.) - pro dodatečné povolení stavby. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného ani krajského soudu není dále dle stěžovatele zřejmé, jak naplnění veřejného zájmu a dalších požadavků pro dodatečné povolení stavby bylo posouzeno, z jakých skutkových okolností bylo vycházeno a jaké závěry byly vzaty za nepochybně zjištěné. Absentuje také vyslovení úsudku o těchto skutečnostech a posouzení jejich právního významu, jakož i úvahy správního orgánu při jejich hodnocení. Stěžovatel dále n