6 Ads 153/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 153/2007- 58 - text 6 Ads 153/2007 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. P., zastoupeného Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Muchova 9/223, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 31. 1. 2007, č. j. 3 Cad 43/2006 - 19, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna advokátky Mgr. Dagmar Dřímalové s e u r č u j e částkou 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného Magistrátu hl. m. Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví ze dne 26. 4. 2006, č. j. MHMP 77007/2006, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, odboru sociálních věcí ze dne 31. 1. 2006, č. j. MCP6 03494/2006 OSV/Kam, R/OSPP/00050/2006, o snížení měsíčně se opakující dávky sociální péče z částky 356 Kč na částku 153 Kč s účinností od 1. 12. 2005. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo opřeno o ustanovení § 96 odst. 3 a 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a o ust. § 4 odst. 3 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Žalobci byla původně rozhodnutím ze dne 1. 12. 2005, č. j. Soc/05/N/4894, přiznána měsíčně se opakující dávka sociální péče ve výši 356 Kč, ovšem dne 9. 1. 2006 předložil doklady o nákladech na ubytování v době od 22. 12. 2005 do 2. 1. 2006 za dvě osoby z důvodů turistiky. Při jednání pak do protokolu uvedl, že přebývá v bytě v P., O. 43 a k tomu žádné doklady o nákladech na ubytování nepředložil. Odvolací rozhodnutí žalovaného obsahuje odkaz na právní úpravu rozhodnou pro výpočet dávky sociální péče a hodnocení dokladů předložených k doložení nákladů za ubytování v měsíci lednu 2006 a dokladu ze dne 23. 12. 2005. Žalovaný z nich nedovodil, že by se jednalo o nezbytné výdaje na domácnost. Žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel opřel o tvrzení, že doklad vystavený dne 23. 12. 2006 obsahuje razítko s textem „Vojenská ubytovna KJŽ“, z čehož je patrné, že se jednalo o platbu spojenou s ubytováním. Závěr žalovaného označil za založený na skutkově vadném závěru a za odporující spisu. Odvolací orgán neprovedl navržený důkaz jako neúčelný, aniž tento závěr odůvodnil. Žalovaný ani správní orgán I. stupně se nevypořádali s jeho vyjádřením ze dne 16. 1. 2006 odkazujícím na předchozí stanovisko v odvolání ze dne 13. 9. 2005. Rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, navrhl zrušit pro nepřezkoumatelnost . Městský soud v napadeném rozsudku odkázal na rozhodnou právní úpravu a omezil předmět sporu na otázku uznání částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost žalobce. Žalovaný uznal za oprávněnou částku 825,50 Kč a nikoliv další částku 1897 Kč doloženou příjmovým dokladem ze dne 23. 12. 2005. Městský soud shodně s ním uzavřel, že tento doklad neprokazuje úhradu nákladů za ubytování, ale jedná se o náklady na turistiku, což je podpořeno nejen obsahem dokladu, ale i vyjádřením žalobce ve správním řízení. Účel této turistiky pak označil soud za zcela nerozhodný. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů městský soud shledal přezkoumatelnými a zákonnými. Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že závěry soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem správního spisu. Na rozhodném dokladu je v záhlaví uvedeno, že byl vystaven vojenskou ubytovnou a ze společného slovního kořene se slovem „ubytování“ měl soud dospět k závěru, že se nemůže jednat o nic jiného, než o platbu za ubytování. Pokud tak soud neučinil, porušil ust. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stejnou vadou je závěr soudu o stěžovatelově tvrzení o turistickém účelu ubytování; nic takového nikdy neprohlásil. Městský soud se dopustil i vadného právního posouzení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pokud pro něho nebyl rozhodný důvod turistiky spočívající v osobní hygieně. Na ubytovnu necestoval za účelem poznávání pamětihodností či setkávání s lidmi, ale za účelem osobní hygieny, vyprání a podobných základních potřeb. Nakonec stěžovatel v rozsudku městského soudu postrádá řádné vypořádání se s procesními námitkami uplatněnými žalobou vůči správním rozhodnutím obou stupňů. Navrhuje proto zrušení napadeného rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje zejména na ust. § 4 odst. 3 zákona č. 482/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se při stanovení dávky přihlíží k životnímu minimu a ke skutečným odůvodněným nezbytným nákladům na domácnost posuzované osoby. Stěžovatel však v řízení doložil náklady spojené s turistikou, nikoliv s náklady na ubytování. Sám uvedl, že přebývá v bytě v P., O. 43 a skutečnost, že v tomto bytě není elektrický proud, nezakládá právo na úhradu nákladů spojených s cestováním a nocováním na ubytovnách. Účelem poskytování sociálních dávek je řešení nezbytných potřeb a nelze z nich hradit náklady přesahující skutečnou a nezbytnou potřebu. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Stěžovatel v doplnění, podaném na základě výzvy městského soudu k odstranění vad kasační stížnosti, vytýká tomuto soudu nekonkrétnost výzvy, poukazuje na skutečnost, že jeho kasační stížnost zákonným požadavkům dostojí, odkazuje na její obsah a opakuje návrh na rozhodnutí. Proto Nejvyšší správní soud předně zkoumal, zda kasační stížnost netrpí vadami bránícími jejímu projednání. Je pravdou, že výzva městského soudu ze dne 25. 6. 2007 je velmi obecná; pouze shrnuje, jaké náležitosti podle zákona má kasační stížnost mít, aniž specifikuje, kterou z nich v podání stěžovatele soud postrádá. Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 s. ř. s. platí obdobně. Kasační stížnost v daném případě obsahuje jak obecné náležitosti, tak i náležitosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s. Je z ní dostatečně zřejmé kdo a jaké soudní rozhodnutí napadá, kdy bylo stěžovateli doručeno, v čem stěžovatel spatřuje pochybení soudu, které kasační důvody namítá a jakého rozhodnutí se domáhá. Kasační stížnost tak lze věcně projednat. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel výslovně uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem), a v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost). Mimo to, aniž stěžovatel výslovně označil kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., fakticky ho rovněž uplatňuje tvrzením o nedostatcích rozsudku spočívajících v řádném nevypořádání žalobních námitek směřujících proti procesnímu postupu správních orgánů. Nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí by jistě musela městský soud vést k jejich zrušení a k vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí stěžovatel viděl v jejich rozporu s obsahem spisu a v nedostatku důvodů; konkrétně u rozhodnutí žalovaného v nevypořádání se s vyjádřením stěžovatele odkazujícím na jiné své odvolání. Městský soud je podle § 75 odst. 2 s. ř. s. vázán žalobními body, nad jejich rámec je oprávněn zohlednit pouze nicotnost rozhodnutí (§ 76 odst. 2 s. ř. s.). Správní orgány v projednávané věci rozhodovaly o snížení měsíčně se opakující dávky sociální péče. Spis obsahuje výzvu správního orgánu ze dne 5. 1. 2006 k doložení nákladů spojených s bydlením za měsíc prosinec 2005. Tato výzva koresponduje zákonné povinnosti vyplývající z ust. § 106 zákona č. 100/1988 Sb., o sociální péči, v rozhodném znění. Na to byla dne 9. 1. 2006 do spisu založena kopie čtyř příjmových pokladních dokladů, a to ze dne 2. 12. 2005 (vystaven VUSS Brno za ubytování ve dnech 2 - 6. 12. 2005), ze dne 9. 12. 2005