1 As 64/2009 — Nejvyšší správní soud

1 As 64/2009- 153 - text 1 As 64/2009 - 156 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. K., zastoupen Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem Míru 17, Rokycany -Střed, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Radobyčická 12, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. JUDr. M. P., zastoupen Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 2, Plzeň, 2. nezl. L. J. (na místo zemř. Mgr. Ing. P. J.), zastoupen zákonnou zástupkyní I. Č., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2007, čj. ZKI-O-54/341/2007, v řízení o kasační stížnosti žalovaného a osoby zúčastněné ad 1. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2008, čj. 30 Ca 106/2007  67, t a k t o : I. Kasační stížnosti s e z a m í t a j í . II. Žalovaný a osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení ad 1. jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech řízení 2400 Kč, a to každý jednu polovinu z této částky do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně, Mgr. Alice Benešové. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Přeštice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 6. 2007, čj. OR-17/2007-434/1, označeném jako „Oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí“, byl dle § 8 odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále jen „katastrální zákon“), v katastrálním operátu katastrálního území Útušice v souboru popisných informací zrušen zápis budovy – zemědělská stavba, zapsané na parcele č. 280/4. Budova byla vedena na listu vlastnictví č. 52 pro vlastníka J. K. (dále jen „žalobce“). Pro parcelu č. 280/4 byl změněn druh kultury, nyní je vedena s kulturou ostatní plocha – způsob využití jiná plocha. Parcela je vedena na LV č. 616 pro vlastníky Ing. Mgr. P. J. a JUDr. M. P. (každý podíl ½). Údaje byly opraveny na návrh obou vlastníků parcely. [2] V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně poukázal na obsah návrhu na opravu chybného údaje v katastru, v němž je mj. uvedeno, že předmětná budova byla do tehdejší evidence nemovitostí zapsána v roce 1989 na základě kolaudačního rozhodnutí a geometrického plánu pro vlastníka Jednotné zemědělské družstvo „Obránců míru“ v Útušicích, se sídlem Štěnovice. Funkčně se nejednalo o budovu, ale o silážní jámu, do současné doby na pozemku žádná budova postavena nebyla a stále se zde nachází silážní jáma. Podle obou navrhovatelů (v řízení před správními soudy vystupují jako osoby zúčastněné na řízení) byl zápis proveden v rozporu s tehdejšími právními předpisy a tedy nezákonně. Správní orgán I. stupně prověřením zápisů operátů a šetřením na místě zjistil, že se skutečně nejedná o budovu, nýbrž o silážní dvojžlab, který nemá charakter budovy, a tudíž není předmětem zápisu v katastru nemovitostí. Návrhu vyhověl, neboť z provedeného řízení je zřejmé, že se jedná o chybu v údajích katastru podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění mj. uvedl, že podstatou řízení o opravě chyby je zajištění souladu zápisů v katastru s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou chyby se ve smyslu § 5 odst. 7 katastrálního zákona nemění právní vztahy k nemovitostem, pokud jejich změna není doložena listinou. V roce 1989 bylo postupováno podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a jej prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb. Tyto předpisy nijak nevymezovaly, co je předmětem evidence, pouze v § 2 uvedeného zákona je uvedeno, že v evidenci se vyznačují veškeré nemovitosti s uvedením druhu pozemku, výměr a způsobu užívání. V citované prováděcí vyhlášce se v příloze č. 1, odd. B, bodu 5, písm. g) – nezemědělská půda – pro účely evidence nemovitostí označuje pod druhem kultury ostatní plocha i silážní žlab. Podle těchto ustanovení měl být v geometrickém plánu uveden druh pozemku ostatní plocha a ne stavební parcela, jak bylo provedeno a následně zaevidováno v evidenci nemovitostí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona z roku 1992 se v katastru eviduje budova spojená se zemí pevným základem. Stavební parcelou se dle § 27 písm. c) téhož zákona rozumí pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěné plochy a nádvoří a dle § 27 písm. k) budovou nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Z toho žalovaný dovodil, že silážní žlaby nejsou předmětem evidence katastru nemovitostí. Silážní žlab není ani uveden ve výčtu v příloze č. 1 k vyhlášce č. 26/2007 Sb., na jehož základě by mohl být zapsán pod druhem pozemku „zastavěná plocha a nádvoří“. [4] Žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud rozhodnutí žalovaného shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a v odůvodnění svého rozsudku uvedl následující. [5] Podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka nebo jiného nebo i bez návrhu chybné údaje v katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení nebo obnově katastru [písm. a)], nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem [písm. b)]. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného nevyplývá, že by důvodem pro opravu údajů v katastru byla některá ze skutečností uvedených v § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Oprava údajů podle písm. a) není institutem sloužícím k opravě jakýchkoli chybných údajů v katastru, nýbrž toliko chybných údajů, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Zřejmým omylem bude pouze takový omyl, který bude již při povrchním zkoumání naprosto evidentní. Bude-li třeba ke zjištění omylu provést podrobné zkoumání právní úpravy či skutkových okolností, o zřejmý omyl se jednat nebude. Krajský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS čj. 1 As 40/2007 - 103. [6] Pro posouzení věci považoval krajský soud za podstatné, aby v napadeném rozhodnutí byly uvedeny skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru o splnění či nesplnění podmínek § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Z jeho odůvodnění však není jasné, kdy k provedení chybného údaje mělo dojít, zda se tak mělo stát v roce 1989, či v roce, kdy žalobce silážní žlab v dražbě nabyl. Žalovaný se zabýval jak právní úpravou v roce 1989, tak právní úpravou dle katastrálního zákona, který nabyl účinnosti až 1. 1. 1993. Katastrální zákon však vychází ze zásady kontinuity zápisů, přičemž dříve provedené zápisy je možno upravovat pouze při splnění zákonných podmínek (§ 29 odst. 2 katastrálního zákona). Pokud tedy žalovaný aplikoval katastrální zákon, pak neuvedl, jakými úvahami se řídil při posuzování této zásady a současné aplikaci § 8 citovaného zákona na zápis učiněný před nabytím účinnosti tohoto zákona. Žalovaný ani nijak neodůvodnil, z jakých důvodů mělo být pochybení učiněné v roce 1989 považováno za omyl zřejmý. [7] S odkazem na § 2 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a § 3 odst. 1 jej provádějící vyhlášky č. 23/1964 Sb. soud dále konstatoval, že z nich nelze dovodit závěry učiněné žalovaným. Naopak z nich vyplývá, že jedinou skutečností rozhodnou pro zápis do katastru nemovitostí byla v roce 1989 otázka, zda se v případě silážního žlabu jednalo či nejednalo o nemovitost, tj. samostatnou věc v právním slova smyslu. Touto otázkou se však žalovaný vůbec nezabýval, a proto nebylo prokázáno, že by v roce 1989 došlo k chybnému zápisu do katastru. Pokud k pochybení mělo dojít v roce, kdy žalobce v dražbě silážní žlab nabyl, pak žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl úvahy, jimiž se řídil při výkladu § 29 odst. 2 katastrálního zákona. Zvláště pak za situace, kdy předmětný silážní žlab byl do katastru zapsán za předchozí právní úpravy a změnou byl dotčen toliko údaj o vlastníku nemovitosti. Ani v této souvislosti žalovaný neodůvodnil, proč by uvedené právní pochybení mělo být považováno za omyl zřejmý. Poukázal též na to, že správní orgány ke zjištění skutkových okolností musely provést místní šetření, o němž v rozporu se zákonem nevyrozuměly účastníky řízení. Žalovaný též nesprávně poukazoval na hypotetický výsledek obnovy katastrálního operátu, neboť se jedná o zcela odlišný institut, vázaný na zcela jiné podmínky než aplikace § 8 katastrálního zákona. II. Shrnutí argumentů uvedených v kasačních stížnostech [8] Žalovaný podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost; totéž učinila i osoba zúčastněná ad 1. Oba navrhli,