2 Ao 3/2008 — Nejvyšší správní soud

2 Ao 3/2008- 100 - text 2 Ao 3/2008 - 100 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatele: LESY STEINSKÝCH, spol. s r. o., se sídlem Na Stráži 351, Černošice, zastoupeného Dr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M., advokátem se sídlem Longin Business Center, Na Rybníčku 5, Praha 2, proti odpůrci: Městský úřad Černošice, se sídlem Riegrova 1209, Černošice, o návrhu na zrušení „Stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci Vonoklaská v Roblíně“, vydaného Městským úřadem Černošice, odbor dopravy dne 5. 12. 2007, č. j. MEUC-057373/2007, t a k t o : I. Opatření obecné povahy „Stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci Vonoklaská v Roblíně“ ze dne 5. 12. 2007, č. j. MEUC-057373/2007, spočívající v umístění „d. z. B12 zákaz vjezdu vyznačených vozidel a d. z. E12 – dodatková tabulka „na povolení MěÚ Černošice““ na komunikaci Vonoklaská u autobusové zastávky Roblín s e z r u š u j e dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku s e návrh o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. LESY STEINSKÝCH, spol. s r. o. (dále jen „navrhovatel“) se návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 12. 2008 domáhá zrušení „opatření obecné povahy – Stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci Vonoklaská v Roblíně“, vydaného Městským úřadem Černošice, odbor dopravy dne 5. 12. 2007, č. j. MEUC057373/2007. Obsahem tohoto „stanovení“ je podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a podle vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci v Roblíně. Konkrétně bylo rozhodnuto o umístění dopravních značek B12 – zákaz vjezdu vyznačených vozidel, E12 – dodatková tabulka „na povolení MěÚ Černošice a IP 10a – „slepá pozemní komunikace“, a to na ulici Vonoklaská u autobusové zastávky Roblín. II. Navrhovatel především uvádí, že jeho předmětem podnikání je pěstování lesa a těžba dřeva, zemědělská výroba, výroba a prodej řeziva a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. V rámci tohoto předmětu podnikání využívá ke zpracování dřeva pilu, postavenou na blíže specifikovaném pozemku v katastrálním území Roblín. Ke kolaudaci této pily došlo v roce 1998. Součástí stavebního povolení bylo celkem 21 podmínek týkajících se provedení stavby a součástí kolaudačního rozhodnutí 7 podmínek vztahujících se k jejímu užívání, nicméně ani v jednom případě se žádná podmínka netýkala dopravní obslužnosti. Tato dopravní obslužnost je zajištěna z místní komunikace – ulice Vonoklaská, která se nachází na pozemku ve vlastnictví obce; přístup k samotné budově pily je pak zajištěn přes pozemky navrhovatele. K umístění předmětných dopravních značek došlo v červenci 2007 nejprve na základě rozhodnutí Obecního úřadu obce Roblín, což však bylo učiněno zcela nad rámec jeho pravomocí. Tomuto právnímu názoru navrhovatele přisvědčil Krajský úřad Středočeského kraje v přípisu ze dne 10. 9. 2007, č. j. 123284/2007/KUSK. Následně proto Městský úřad Černošice, ve snaze odstranit zmíněný protizákonný postup, stanovil dne 5. 12. 2007, č. j. MEUC-057373/2007, místní úpravu provozu na místní komunikaci „Vonoklaská“ v obci Roblín (viz výše). Stanovení místní úpravy provozu je dle navrhovatele opatřením obecné povahy ve smyslu ustanovení § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Opatření obecné povahy je totiž správním aktem s konkrétně vymezeným předmětem, avšak s obecně určenými adresáty. V případě stanovení místní úpravy provozu se jedná o případ, kdy jsou obecně určeným adresátům (tj. potenciálním účastníkům provozu) stanoveny odlišné povinnosti, než jaké by měli podle obecné úpravy ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. O závazné opatření se pak bude jednat typicky u značek zákazových, příkazových a značek upravujících přednost, neboť právě tyto značky jsou (na rozdíl od značek výstražných či směrových) ve vztahu k jejich potenciálním adresátům závazné. V daném případě se jednalo o značku zákazovou, tzn. bylo vydáno opatření obecné povahy, přezkoumatelné Nejvyšším správním soudem. Navrhovatel podrobil předmětné opatření obecné povahy hodnocení z hlediska pěti kritérií, plynoucích z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (zejm. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, in: č. 740/2006 Sb. NSS), a konstatoval, že pravomoc i působnost odpůrce k jeho vydání dána byla. První a druhé kritérium tedy splněno bylo. V konfrontaci s třetím kritériem přezkumu (vydání v souladu se zákonem stanoveným postupem) však toto opatření již obstát nemůže. V tomto směru navrhovatel poukazuje na ustanovení § 172 správního řádu, které nebylo vůbec respektováno: návrh opatření obecné povahy nebyl zveřejněn, navrhovatel nebyl vyzván k podání námitek či připomínek a když tyto námitky přesto podal (20. 11. 2007), odpůrce o nich nerozhodl a navíc opatření obecné povahy nikterak neodůvodnil. Toto opatření ostatně neoznámil veřejnou vyhláškou, a to na úředních deskách ani způsobem umožňujícím dálkový přístup. Napadené opatření obecné povahy je dále protizákonné (čtvrté kritérium přezkumu), a to pro rozpor s ustanovením § 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že „dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.“ V daném případě nicméně nelze dovodit, že by umístění zákazové dopravní značky „B12“ bylo opodstatněno některým z citovaných zákonných důvodů. Omezení se totiž týká toliko úseku dlouhého 100 metrů, který je v dobrém stavu a v jeho okolí jsou pouze čtyři budovy určené k bydlení. Předmětné opatření obecné povahy konečně neobstojí ani z hlediska pátého kritéria přezkumu, kterým je proporcionalita. Navrhovatel zejména spatřuje jeho rozpor s obecným právním principem legitimního očekávání. V daném případě totiž došlo k zásadnímu omezení vlastnického práva navrhovatele (areál pily), protože součástí tohoto práva je nepochybně též užívání nemovitostí v souladu s jejich účelem. Tímto účelem je u pily výroba a zpracování dřeva, což samozřejmě předpokládá navážení kulatiny i odvoz řeziva. Ve skutečnosti, že územním rozhodnutím, stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím bylo povoleno užívat pilu k tomuto účelu, spatřuje navrhovatel legitimní očekávání, že bude moci pilu k tomuto účelu také využívat. Proto je také součástí kolaudačního rozhodnutí podmínka, že navážení kulatiny do prostoru pily bude prováděno dvakrát měsíčně od 8:00 do 16:00 hod. po nahlášení Obecnímu úřadu Roblín. Pokud je tedy téměř po deseti letech od vydání kolaudačního rozhodnutí napadeným opatřením obecné povahy fakticky znemožněno zavážení pily dřevem a odvoz řeziva, jde o nepřiměřený zásah do oprávněného očekávání navrhovatele a fakticky se jedná o vyvlastnění. K možné námitce, že tento důsledek by bylo možno překonat opakovaným žádáním o udělení výjimky z předmětného zákazu vjezdu, navrhovatel uvádí, že toto udělování výjimek neřeší psychologický efekt ve vztahu k zákazníkům. Není totiž v silách navrhovatele kvalifikovaně informovat všechny své zákazníky (zejména řidiče) o existenci a obsahu předmětné výjimky. Navrhovatel tvrdí, že v důsledku popsaného „šikanózního zásahu“ je podstatně znehodnocen celý areál pily a tedy i investice, která pochází ze zahraničí. Ze všech shora uvedených důvodů požaduje navrhovatel napadené opatření obecné povahy zrušit. III. Odpůrce k podanému návrhu toliko uvedl, že stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích se řídí ustanovením § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. a na tento postup se nevztahuje rozhodování podle správního řádu (§ 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.). Postup v daném případě proto byl zcela v souladu se zákonem, protože byl proveden po předchozím kladném písemném vyjádření Policie ČR a navíc na žádost obce, která je vlastníkem komunikace. K danému rozhodnutí došlo v obecném zájmu, a to s ohledem na stavební a technický stav komunikace. IV. Nejvyšší správní soud se zabýval podaným návrhem, přičemž rozhodl bez nařízení jednání se souhlasem účastníků řízení ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). IV.a) Ještě předtím, než soud přistoupil k meritornímu hodnocení návrhu, se musel zabývat splněním podmínek řízení. V daném případě totiž odpůrce zpochybnil, zda se vůbec jedná o opatření obecné povahy. Argumentuje přitom poukazem na ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) a §