3 Ads 34/2009 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 34/2009- 64 - text 3 Ads 34/2009 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Mgr. Lukáš Raida, 28. října 875/275, Ostrava, správce konkurzní podstaty úpadce UNION banka, a. s. „v likvidaci“, se sídlem 30. dubna 635/35, Ostrava – Moravská Ostrava, zastoupeného Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou se sídlem Teslova 1125, Ostrava, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí Rozhodčího orgánu žalované ze dne 11. 4. 2007, čj. 2167/07/Št, 2168/07/Št, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Ca 197/2007 – 36, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ze dne 11. 4. 2007, č. j. 2167/07/Št, 2168/07/Št. Rozhodčí orgán žalované tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR č. 4140602921, ze dne 18. 12. 2006, kterým mu byla vyměřena povinnost zaplatit podle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), dlužné pojistné ve výši 448 458 Kč, a platebnímu výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR č. 2140602920, ze dne 18. 12. 2006, kterým mu byla vyměřena povinnost zaplatit podle ust. 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. penále ve výši 556 234 Kč. Městský soud v Praze předně odmítl argumentaci stěžovatele, že se v projednávaném případě jedná o pohledávku dělitelnou, a že pohledávkou vzniklou po prohlášení konkurzu je pouze ta část pojistného za měsíc květen 2003, která připadá na období od 29. 5. 2003 do 31. 5. 2003. Za zásadní právní otázku posuzované věci pak Městský soud v Praze považoval hodnocení vzájemného vztahu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“) a ust. § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. Podle jeho názoru zákon č. 328/1991 Sb. patří do oblasti soukromoprávních vztahů, zatímco zákon č. 592/1992 Sb. patří do sféry veřejnoprávních vztahů. Proto nelze hovořit o vztahu mezi zákonem č. 328/1991 Sb. a zákonem č. 592/1992 Sb. jako o vztahu lex specialis a lex generali. Zákon č. 328/1991 Sb. jako zákon soukromoprávního charakteru tedy nemění splatnost pohledávky z odvodů na zdravotní pojištění podle zákona č. 592/1992 Sb. Městský soud v Praze dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 6 Ads 92/2005 - 49, v němž tento dospěl k závěru, že účelem ust. § 31 odst. 1 věty první není umožnit úpadci neplnění závazků řádně a včas, ale umožnit mu uhrazení pohledávek za podstatou, které vznikly po prohlášení konkursu a které se do něho proto nepřihlašují. Nejsou-li tyto pohledávky uhrazeny před okamžikem nabytí právní moci rozvrhového usnesení, jsou uhrazeny přednostně podle ust. § 32 odst. 1 věty první zákona č. 328/1991 Sb. Předmětem úpravy tohoto pravidla je tedy určení pořadí (doby), v jaké může být pohledávka za podstatou uhrazena ve vztahu k jiným pohledávkám vzniklým před prohlášením konkursu, jejichž uspokojení je odvislé od pravomocného rozvrhového usnesení. Toto ustanovení však v žádném případě nedopadá na otázku termínu splatnosti té které pohledávky za podstatou, která je upravena zvláštními předpisy. Tyto předpisy také stanovují sankce za prodlení s uhrazením těchto pohledávek. Předmětem úpravy ust. § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. je právě sankční penále za neuhrazení pojistného v zákonem stanovené lhůtě, které vzniká ex lege za každý kalendářní den prodlení. Nejvyšší správní soud uzavřel, že ust. § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. je nutno užít i v případě, kdy je plátce pojistného v prodlení se zaplacením pojistného splatného v době po prohlášení konkursu. Správce konkursní podstaty se tak může dostat do prodlení a je povinen nést následky nesplnění svých povinností řádně a včas ve formě zákonem stanoveného penále. Po úpadci, resp. správci konkursní podstaty, však nelze požadovat, aby uhradil dlužné penále na veřejném zdravotním pojištění v rozvrhu, pokud vznikla povinnost je zaplatit až po prohlášení konkursu, neboť tato pohledávka nebude moci být uspokojena v konkursním řízení. Platební výměr, kterým byl stěžovateli sdělen předpis penále, pouze deklaruje již vzniklou povinnost a nesměřuje přímo k uspokojení pohledávky žalované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007, č. j. 6 Ads 19/2006 – 63, publ. pod č. 1239/2007 Sb. NSS). Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodů podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované pro jeho nezákonnost, konkrétně pro nesprávné posouzení vzniku a splatnosti pohledávky z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Toto považoval za otázku zásadního významu, od níž se odvíjí nezákonnost vyměřeného penále. Městský soud v Praze bez bližšího odůvodnění uzavřel, že pohledávka z titulu veřejného zdravotního pojištění není dělitelná na část před a po prohlášení konkurzu, a následně se zaměřil na oprávněnost vyměření penále z hlediska hodnocení vzájemného vztahu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. a ust. § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., který považoval za rozhodující. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 92/2005 – 49, dospěl k závěru, že ust. § 31 odst. 1 věta první zákona č. 328/1991 Sb. neumožňuje úpadci neplnění závazků řádně a včas, ale umožňuje mu uhrazení pohledávek za podstatou, které vznikly po prohlášení konkurzu a které se do něho proto nepřihlašují. Vzhledem ke stěžejní námitce stěžovatele týkající se vzniku a splatnosti pohledávky je tedy rozhodnutí Městského soudu v Praze nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí a dále rovněž nezákonné pro nesprávné právní posouzení věci. Stěžejní pro posouzení režimu úhrady pohledávky z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění za kalendářní měsíc květen 2003 je tedy okamžik vzniku této pohledávky. Tento okamžik zákon č. 592/1992 Sb. výslovně nestanoví, nicméně stěžovatel má za to, že se jedná o pohledávku vznikající postupně na základě právních skutečností určujících povinnost k placení pojistného, přestože rozhodným obdobím pro zjištění její výše je kalendářní měsíc. Poukázal na to, že pojistné je neoddělitelně spojeno se vznikem nároku na mzdu. Nárok na mzdu i povinnost k zaplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění vznikají postupně v průběhu kalendářního měsíce vykonáváním práce. Postupný vznik pohledávky z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění stěžovatel dovozoval i z toho, že zákon č. 592/1992 Sb. umožňuje poměrnou výši pojistného spojenou s poměrnou částí kalendářního měsíce, jestliže v ust. § 3 odst. 9 upravuje poměrnou část minimálního vyměřovacího základu. To by nebylo možné, ukázal-li by se správný výklad žalovaného, že tato pohledávka vzniká za všech okolností, tedy i v případě prohlášení konkurzu na majetek dlužníka upraveného veřejnoprávním předpisem zákona č. 328/1991 Sb., jakožto lex specialis, teprve prvního dne měsíce následujícího po předmětném kalendářním měsíci. Uvedený výklad žalovaného by rovněž vedl k absurdnímu závěru, že smrtí či zánikem zaměstnavatele ke konci kalendářního měsíce by za tento kalendářní měsíc pohledávka z titulu veřejného zdravotního pojištění vůbec nevznikla. Stěžovatel dále uvedl, že zapodstatovými pohledávkami, které vznikají po prohlášení konkurzu, jsou pohledávky vážící se k období po prohlášení konkurzu, nabíhající již samotnou existencí konkurzní podstaty nebo v souvislosti s ní při jejím udržování, správě či zpeněžení. Pokud se však jedná o pohledávku vážící se k období před prohlášením konkurzu, která byla pouze vyčíslena, event. určena až po prohlášení konkurzu (jako je tomu v daném případě ve vztahu k období od 1. 5. 2003 do 28. 5. 2003), nejedná se o pohledávku zapodstatovou, nýbrž o pohledávku, kterou je nutné přihlásit do konkurzního řízení podle ust. § 20 zákona č. 328/1991 Sb. Stěžovatel poukázal na to, že ke dni předcházejícímu dni prohlášení konkurzu je nutné vyhotovit mimořádnou účetní závěrku, jejímž účelem je přesné vyjádření majetkové podstaty úpadce před prohlášením konkurzu včetně všech pohledávek a závazků úpadce, tj. včetně vyčíslení závazků úpadce z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění za celé období předcházející dni prohlášení konkurzu. Přestože i u jiných pohledávek, např. z titulu nájemného, energií či úro