4 As 62/2008 — Nejvyšší správní soud

4 As 62/2008- 143 - text 4 As 62/2008 - 143 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: T. H., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Štěpánská 630/57, Praha 1, proti žalovanému: 1) Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha 2, se sídlem Sokolská 36 - 38, Praha 2, 2) Policie České republiky, Správa hl. m. Prahy, se sídlem Kongresová 2/1666, Praha 4, proti fiktivnímu rozhodnutí 1) žalovaného o odepření poskytnutí informací, proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 12. 9. 2005, č.j. ORII-1002/K-2005 a proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 30. 9. 2005, č. j. PSP-755/OKS-čj-317-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č. j. 8 Ca 335/2005 – 34, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č. j. 8 Ca 335/2005 – 34, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 10. 3. 2008, č. j. 8 Ca 335/2005 – 34 (dále jen „napadený rozsudek“). Tímto rozsudkem městský soud výrokem č. I. odmítl stěžovatelovu žalobu proti fiktivnímu rozhodnutí žalovaného 1) o odepření poskytnutí informací, dále výrokem č. II. zamítl žalobu ve vztahu k rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 12. 9. 2005, č.j. ORII-1002/K-2005 a žalovaného 2) ze dne 30. 9. 2005, č. j. PSP-755/OKS-čj-317/2005. Rozhodnutím ze dne 30. 9. 2005, č. j. PSP-755/OKS-čj-317/2005 Policie ČR, Správa hl. m. Prahy (tzn. žalovaný 2) zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ředitele Obvodního ředitelství Policie ČR (tzn. žalovaného 1) ze dne 12. 9. 2005, č.j. ORII-1002/K-2005, kterým nebylo vyhověno žádostem o poskytnutí informace. V odůvodnění žalovaný č. 2) uvedl, že při posouzení napadeného rozhodnutí nezjistil, že by žalovaný č. 1) postupoval v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb. Žadatel požadoval nahlédnutí do stížnostního spisu Obvodního ředitelství Policie ČR Praha 5, č. j. OR5–46/SKS-ST-2003, kde byla prošetřována stížnost proti chování příslušníků SKPV proti jeho osobě a zároveň žádal o poskytnutí informace, zda pracovník skupiny stížností a kontroly bývalého Obvodního ředitelství Policie ČR npor. Bc. P. D., který je nyní zařazen jako vedoucí skupiny kontroly a stížností Obvodního ředitelství Praha II, který tuto stížnost vyřizoval, byl příslušníkem, pracovníkem nebo spolupracovníkem StB, popřípadě byl v jakémkoliv vztahu k StB. Žalovaný č. 2) dále konstatoval, že vyřizování stížností bylo upraveno vládní vyhláškou č. 150/1958 Ú.l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících,a podle jeho mínění se neřídilo správním řádem, neboť daná vládní vyhláška stanovovala vlastní procesní postup. Při vyřizování podání ve smyslu této vyhlášky nebylo rozhodováno o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických či právnických osob, nýbrž pouze o tom, zda uvnitř organizace bylo postupováno v souladu s příslušnou právní úpravou, a to pouze tehdy, pokud zákon nemá vlastní úpravu k řešení signalizovaných nedostatků. Ze závěrů prošetřené stížnosti nevznikají nová práva či povinnosti ve vztahu k fyzickým či právnickým osobám vně organizace. Pokud je prošetřením stížnosti zjištěno konkrétní pochybení konkrétní osoby uvnitř organizace, je takové zjištění postoupeno služebnímu funkcionáři jako podezření z kázeňského přestupku ve smyslu zákona č. 186/1992 Sb. Z těchto důvodů žalovaný č. 2) plně souhlasil s odůvodněním napadeného rozhodnutí, neboť obě žádosti o poskytnutí informace se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. K námitce stěžovatele, že rozhodnutí žalovaného č. 1) mu nebylo doručeno ve lhůtě 15 dnů, žalovaný č. 2) pouze konstatoval, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Poskytnutí požadovaných informací podle názoru žalovaného 2) řeší zákon č. 140/1996 Sb. v ustanovení § 8. Rozhodnutí žalovaného 1) také bylo podepsáno osobou oprávněnou zastupovat v době nepřítomnosti ředitele. S uvedeným odůvodněním žalovaný 2) odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím ze dne 12. 9. 2005, č.j. ORII-1002/K-2005, Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha II (tj. žalovaný 1) zčásti nevyhověl žádosti stěžovatele o poskytnutí informací jednak o obsahu stížnostního spisu skupiny kontroly a stížnostní bývalého Obvodního ředitelství Policie ČR Praha 5 pod č.j. OR5-46/SKS-ST-2003 včetně pořízení kopie tohoto spisu, a jednak o tom, zda npor. Bc. P. D., nyní služebně zařazený jako vedoucí skupiny kontroly a stížností Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II byl příslušníkem, pracovníkem StB, popřípadě v jakémkoliv jiném vztahu k StB, a pokud ano, v které době a jakou funkci zde vykonával nebo jakou činností či formou spolupráce byl pověřen. V odůvodnění uvedl, že zodpovězení stěžovatelova dotazu směřujícího k poskytnutí informace o obsahu celého spisu skupiny kontroly a stížností bývalého Obvodního ředitelství Policie ČR Praha 5 č.j. OR5-46/SKS-ST-2003 bránila zákonná překážka plynoucí z ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaný 1) poskytl stěžovateli část spisu, na kterou se tato zákonná překážka nevztahovala, přičemž se konkrétně jednalo o zápis ve smyslu § 9 citované vyhlášky ze dne 16. 4. 2003, 2x výzva podle ustanovení § 158 odst. 6 trestního řádu pod ČTS: OR5 – 86/SKPV – 2003 adresovaná policejním orgánem Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování Praha, včetně kopií obálek, dále rozsudek Obvodního soudu Praha 5 ze dne 30. 8. 2001 pod č. j. 10 C 1/98- 147, odpověď ředitele Policie ČR, obvodního ředitelství Praha 5 pod č. j. OR5-46/SKS-ST-2003 na stížnost stěžovateli ze dne 12. 5. 2003. Zodpovězení dotazu stěžovatele ve zbytku bránila dle žalovaného zákonná překážka plynoucí z ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. V žalobě stěžovatel brojil proti třem rozhodnutím obou žalovaných, a to: 1) proti fiktivnímu rozhodnutí Policie ČR, obvodního ředitelství Praha II, o odepření informací požadovaných na základě žádosti ze dne 31. 8. 2005, 2) rozhodnutí Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II ze dne 12. 9. 2005, č.j. ORII-1002/K-2005 o částečném nevyhovění této žádosti doručenému stěžovateli dne 18. 9. 2005, a konečně 3) proti rozhodnutí Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, ze dne 30. 9. 2005, č. j. PSP-755/OKS-čj-317/2005. V odůvodnění žaloby uvedl, že písemné rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2005 je (tj. napadené rozhodnutí žalovaného 2) je nezákonné a zřejmě také nicotné, jelikož v okamžiku jeho doručení stěžovateli již existovala fikce vydání negativního rozhodnutí podle ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. Dále stěžovatel spatřoval protiprávnost tohoto rozhodnutí v tom, že neuvádělo skutečné důvody odepření poskytnutí informací. Ve vztahu k informacím k osobě Bc. P. D., které stěžovatel rovněž požadoval, poukázal na to, že ho měl prvoinstanční orgán odkázat ve lhůtě 7 dnů na zveřejněnou informaci. Namísto toho mu ji žalovaný odmítl poskytnout úplně s poukazem na postup podle § 8 zákona č. 140/1996 Sb. Stěžovatel dále poukázal na absenci podpisu oprávněné úřední osoby na písemném vyhotovení rozhodnutí ze dne 12. 9. 2005. Podle stěžovatele jsou obě napadená rozhodnutí nezákonná a rozhodnutí ze dne 12. 9. 2005 nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť odmítnutí poskytnutí informací bylo žalovaným zdůvodněno pouhým odkazem na zákonné překážky plynoucí z § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 106/1999 Sb., nicméně chybí v něm jakékoliv skutkové důvody. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2005 stěžovatel spatřuje v tom, že oznámil žalovanému důvody nasvědčující vyloučení pracovníka správního orgánu (tj. konkrétně tvrzení o účasti Bc. P. D. na vyřizování stěžovatelovy žádosti o informace), avšak žalovaný o vyloučení pracovníka nijak nerozhodl a z napadeného rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005 vyplývá, že se jimi dále nezabýval. Dále stěžovateli nebylo umožněno nahlédnout do spisu a pořídit si kopie, resp. mu toto bylo umožněno až po vydání rozhodnutí o odvolání (ve dnech 12.–13. 10. 2005). Stěžovatel také podotkl, že žalovaný o odvolání rozhodl ještě dříve, než uplynula lhůta pro podání odvolání, v níž mohl odvolání doplňovat, měnit a disponovat tak s předmětem a rozsahem odvolání. Ke všem uvedeným žalobním bodům stěžovatel poukázal na relevantní judikaturu správních soudů a Ústavního soudu ČR. Napadeným rozsudkem městský soud žalobu výrokem č. I. odmítl ve vztahu k fiktivnímu rozhodnutí žalovaného, kterým mu odepřel poskytnout informace k žádosti podané dne 31. 8. 2005, a dále zamítl žalobu ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2005, č.j. OR II-1002/K-2005 a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2005, č.j. PSP-755/OKS-čj-317/2005. V