5 As 60/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 60/2008- 164 - text č. j. 5 As 60/2008 - 175 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D. v právní věci žalobce: Sanofi - Aventis, se sídlem 174 avenue de France, 75013 Paris, Francouzská republika, zastoupeného JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Národní 32, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti EGIS GYÓRYSZERGYÁR Rt., se sídlem Keresztüri út 30-38, Budapešť, Maďarská republika, zastoupeného JUDr. Vladimírem Rottem, advokátem se sídlem Nad Štolou 12, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2008, č. j. 8 Ca 239/2007 – 126, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2008, č. j. 8 Ca 239/2007 – 126 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 25. 1. 2008 zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu stěžovatele proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 3. 2004, č. j. O-181 539 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím žalovaného byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 18. 8. 2003 o zamítnutí návrhu stěžovatele na výmaz české části mezinárodní ochranné známky č. IR 773 522 ve znění LODIGREL (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Městský soud žalobu stěžovatele nejprve odmítl usnesením č. j. 8 Ca 120/2004 - 39 ze dne 23. 11. 2005, když dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví je sice rozhodnutím, a to nejen po formální stránce, ale i po stránce obsahové, neboť se jím rozhodovalo o založení, změně, zrušení nebo závazném určení práv nebo povinností, avšak jde o práva a povinnosti jiného subjektu než stěžovatele. Městský soud tak v citovaném usnesení dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobci napadené rozhodnutí nespadá pod definici podle § 65 odst. 1 s. ř. s. soudního řádu správního a žalobce tedy není aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle soudního řádu správního. Stěžovatel proti výše uvedenému usnesení městského soudu podal kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 29. 6. 2007, č. j. 5 As 26/2006 - 11 tak, že rozsudek městského soudu o odmítnutí žaloby zrušil s tím, že je neudržitelnou taková interpretace § 65 odst. 1 s. ř. s., která omezuje přístup k soudu tím, že striktně vyžaduje v každém jednotlivém případě hledání porušeného subjektivního hmotného práva, jakož i úkonu, který subjektivní hmotné právo založil, změnil, či závazně určil, neboť žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce, tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci, konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tak o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se – podle tvrzení žalobce – negativně projevil v jeho právní sféře. V souzené věci dle Nejvyššího správního soudu žalobce na porušení svých procesních práv poukazoval (žalovaný se nevypořádal s argumentací týkající se fonetické a sémantické zaměnitelnosti, závěry žalovaného nemají oporu v použité argumentaci, jsou rozporné, atd.). S ohledem na to, že se žalobce domáhal přezkumu procesního postupu žalovaného, jemuž vytýkal porušení svých práv účastníka řízení, Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobce je k žalobě legitimován. V dalším řízení městský soud žalobu stěžovatele jako nedůvodnou zamítl, když dospěl k závěru, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhodnotil napadené označení LODIGREL z hlediska vizuálního, fonetického i sémantického a vyložil z jakých důvodů nevyhověl rozkladu žalobce a dále proto, že se žalovaný vypořádal se všemi námitkami uvedenými v rozkladu a z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé z jakých skutkových okolností při tom vycházel a jakými úvahami ke svým závěrům dospěl. O zamítnutí žaloby městský soud rozhodl i s přihlédnutím k tomu, že žalobce své tvrzení o nesouhlasu s názorem žalovaného na nezávaznost doporučení u výluky tzv. INN jmen ze zápisu jako ochranné známky nijak nedoložil a blíže k němu neargumentoval. Městský soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že sám žalobce v rozkladu ze dne 18. 9. 2003 výslovně argumentoval, že rezoluce WHA46.19 doporučuje členským státům, aby nepřipouštěly užívání označení odvozených od INN označení a městský soud k této otázce uzavřel, že žalovaný nepochybil, jestliže tohoto doporučení v konkrétním případě nedbal, vyloživ přitom své důvody. Stěžovatel rozsudek městského soudu napadl včasnou kasační stížností v níž výslovně důvod podání kasační stížnosti nespecifikoval. Podle obsahu kasačních námitek stěžovatel brojí proti rozsudku městského soudu z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právních otázek městským soudem v předcházejícím řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a také z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku spočívajícího v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel považuje za nesprávnou právní úvahu městského soudu, že žalovaný učinil náležitou správní úvahu při posuzování vzájemné zaměnitelnosti označení LODIGREL a CLOPIDOGREL, pokud dospěl k závěru, že tato označení nejsou zaměnitelná a dále, že rezoluce Světové zdravotnické organizace WHA4619 má charakter pouhého doporučení. Tyto právní úvahy městského soudu stěžovatel taktéž nepovažuje za úplné a také jimi dle něj nebyl vyčerpán celý obsah podané správní žaloby. Městský soud se dle stěžovatele opomněl věcně zabývat posouzením pravděpodobností záměny mezi označeními LODIGREL a CLOPIDOGREL a taktéž přitom nevzal v úvahu způsob výkladu pojmu pravděpodobnost záměny v judikatuře Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“). Pochybení městského soudu je dle stěžovatele zřejmé z toho, že v odůvodnění rozsudku používá pojmy „zaměnitelnost“ ačkoli podle současné právní úpravy (zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách) je rozhodující zjistit mezi označeními pravděpodobnost záměny včetně pravděpodobnosti asociace, což je pojem odlišný od pojmu zaměnitelnost. Dle stěžovatele je na posuzování stupně podobnosti mezi označením LODIGREL a CLOPIDOGREL třeba aplikovat obdobná kritéria jako na posuzování pravděpodobnosti záměny mezi ochrannými známkami ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., resp. ve smyslu čl. 4 odst. 2 první směrnice Rady č. 89/104/EHS o harmonizaci známkových zákonů členských států. Stěžovatel připomíná, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí správní úřady vycházet i z dalších pramenů komunitárního práva, v tomto případě z rozsudků ESD. Podle této judikatury je třeba pravděpodobnost záměny posuzovat z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického a rovněž je třeba přihlížet ke kategorii výrobků nebo služeb, o něž se jedná a k okolnostem, za nichž jsou uváděny na trh (rozsudek ESD ve věci C-342-97 Lloyd Schuhfabrik Meyer, odst. 27, dle odst. 28 tohoto rozsudku již pouhá fonetická podobnost mezi ochrannými známkami může vytvořit pravděpodobnost záměny mezi nimi). Jako další stížní argumentaci stěžovatel uvádí, že se žalovaný nedostatečně zabýval hodnocením fonetické podobnosti mezi označeními LODIGREL a CLOPIDOGREL z hlediska kategorie výrobků pro než jsou známky určeny, tj. léčiv. Nesprávné posouzení právní otázky městským soudem v předcházejícím řízení stěžovatel zřejmě namítá ve svém tvrzení, že obě označení se sice liší počtem slabik, nicméně celkový dojem obou označení při sluchovém vnímání je vzhledem k neobvyklosti a délce obou označení, jakož i k jejich cizojazyčné povaze natolik podobný, že si je může průměrný spotřebitel splést, zejména jedná-li se např. o staršího člověka, který je typickým konzumentem léků. Slabiky „KLOPI“ může dle stěžovatele průměrný spotřebitel snadno zaměnit za slabiky „LODI“, obzvláště pokud za nimi následuje v českém jazykovém prostředí zcela neobvyklá slabika „GREL“. V tomto kontextu může průměrný spotřebitel přeslechnout slabiku „DO“, resp. absenci této slabiky v označení „LODIGREL“. Dle názoru stěžovatele průměrnému spotřebiteli, který není odborně školeným farmaceutem ani lékařem, podobně znějící cizokrajné názvy léčiv splývají. S ohledem na výše uvedené stěžovatel považuje zejména stupeň fonetické podobnosti mezi oběma označeními za mimořádně vysoký a ve smyslu judikatury ESD může již tato podobnost vyústit v pravděpodobnost záměny. Navíc označení budou používána v souvislosti s léčivy a léky, kde existuje obzvlášť vysoký