5 As 7/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 7/2008- 100 - text č. j. 5 As 7/2008 - 100 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobkyně B. V., zastoupené Mgr. Jiřinou Křížovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Boženy Němcové 1720, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 31, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, č. j. 29 Ca 125/2005 – 66, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti 2400 Kč do 60dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Jiřiny Křížové, advokátky se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, B. Němcové 1720. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 31. 10. 2007 zrušil krajský soud rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále též stěžovatel) ze dne 4. 4. 2005, č. j. KUZL 3784/05 ÚP-S pro nezákonnost a ze stejného důvodu zrušil krajský soud i rozhodnutí správního orgánu I. stupně - Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 5. 1. 2005, č. j. Výst. 3313/2004/Va-330/1, 3073/2004, 2815vl./2004 (dále též stavební úřad). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo žalobkyni nařízeno odstranění stavby – rozestavěného oplocení pozemků p. č. 1058/12 – zahrada, 921 - zahrada, 1058/46 zahrada, 1058/45 – zahrada a 1058/44 – zahrada v k. ú. Tylovice, postavené bez stavebního povolení a ohlášení stavebnímu úřadu postupem podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Krajský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí stěžovatele i správního orgánu I. stupně z důvodu, že nemohlo dojít k naplnění ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) věta první stavebního zákona, dle kterého stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním, za situace, kdy žalobkyně v postavení stavebníka rozestavěnou stavbu oplocení, sestávající z železných sloupků s úchyty pro oplocení, postavila v souladu se stavebním zákonem, neboť jí vzniklo oprávnění drobnou stavbu plotu ohlášenou stavebnímu úřadu provést ve smyslu ustanovení § 57 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Rozestavěná stavba byla dle krajského soudu postavena zcela v souladu se zákonnou úpravou povolování staveb ve smyslu 4. oddílu části druhé stavebního zákona a stavba tedy nebyla postavena bez stavebního povolení či ohlášení, ale na základě řádného ohlášení a na základě sdělení stavebního úřadu, že proti provedení předmětné drobné stavby plotu nemá námitek. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dále uvedl, že sdělení stavebního úřadu z 12. 6. 1995 (zpětvzetí souhlasného stanoviska k ohlášené drobné stavbě plotu) nemůže být souladné se zákonem z důvodu zrušení opatření bez potřebného odůvodnění právní závadnosti či nesprávnosti a pro sdělení zrušení opatření žalobkyni mimo rozumnou lhůtu, neboť tím došlo k porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání žalobkyně a nelze z jeho obsahu seznat, zda nebylo vydáno v důsledku libovůle. Stěžovatel rozsudek krajského soudu napadl včasnou kasační stížností z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že dle jeho názoru při vydání rozhodnutí o odstranění stavby oplocení k porušení právních předpisů nedošlo. Rozhodnutí o odstranění stavby bylo vydáno přibližně 9 let poté, kdy bylo za použití § 62 odst. 3 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích zrušeno opatření (sdělení k ohlášení stavby oplocení) pro rozpor s veřejným zájmem (stanovisko a podnět CHKO). Po zrušení nezákonného opatření nebylo možno ve stavbě pokračovat a realizovat bez toho, že by bylo o její existenci rozhodnuto v řízení o odstranění stavby dle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, neboť v případě, že stavební úřad popř. nadřízený orgán po zjištění nezákonnosti nesprávné opatření zruší, rozhoduje o další existenci stavby dle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Stěžovatel v kasační stížnosti dále uvádí, že přílohou ohlášení drobné stavby oplocení ze dne 1. 8. 1994 bylo stanovisko dotčeného orgánu Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy zn. CHKO/2531/804/92/Vojk ze dne 14. 12. 1992, v němž dotčený orgán souhlasí s oplocením uvedených pozemků prostým dřevěným laťovým plotem bez použití ocelových a betonových prvků. Přesto žalobkyně ohlásila ve svém návrhu dřevěné oplocení na ocelových sloupcích, tedy s použitím ocelových prvků. Stěžovatel konstatuje, že stavební úřad pochybil a jednal v rozporu se zákonem, když vydal souhlasné sdělení č. j. Výst. 1375/94-330 ze dne 3. 8. 1994 a k provedení drobné stavby v rozsahu uvedeném v ohlášení neměl námitek. Správní orgán byl dle stěžovatele oprávněn sjednat nápravu, neboť dle ustanovení § 62 odst. 3 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění platném pro projednávanou věc, nesprávné opatření obecního zastupitelstva, obecní rady nebo jejich orgánu nebo obecního úřadu v otázkách přenesené působnosti zruší okresní úřad, nesjedná-li nápravu orgán, který je vydal. Správní orgán tak učinil opatřením ze dne 12. 6. 1995, kdy sdělil žalobkyni, že své kladné stanovisko k ohlášení drobné stavby č. j. Výst. 1375/94-330 ze dne 3. 8. 1994 bere zpět. V době zahájení řízení o odstranění rozestavěné stavby oplocení dle stěžovatele žádné platné ohlášení k provedení stavby resp. sdělení ohlášení nebylo. Podle stěžovatele zákon o obcích nestanoví lhůtu do kdy mohl správní orgán nesprávné opatření zrušit a v daném případě tak není správná úvaha krajského soudu, že sdělení bylo zrušeno mimo rozumnou lhůtu. Ke zrušení nezákonného sdělení došlo v den, kdy dotčený orgán státní správy Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy upozornil stavební úřad sdělením č. j. CHKO/2241/95/802/Svob ze dne 12. 6. 1995 na provádění oplocení v rozporu s jeho předchozím stanoviskem zn. CHKO/2531/804/92/Vojk ze dne 14. 12. 1992. Při posuzování je dle stěžovatele třeba přihlédnout též k dobré víře stavebníka, který v dané věci v dobré víře nebyl. Dle stěžovatele stavební úřad sice neuvedl podrobné odůvodnění opatření ze dne 12. 6. 1995, kterým vzal své sdělení zpět, ale důvodem ke zrušení bylo nerespektování stanoviska Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy ze dne 14. 12. 1992. Závěrem stěžovatel namítá, že krajský soud neměl dostatek důvodů ke zrušení napadených rozhodnutí o odstranění stavby oplocení, které po zrušení sdělení k ohlášení se stalo stavbou prováděnou bez příslušného oprávnění. Soud své rozhodnutí nesprávně odůvodnil tím, že stavební úřad postupoval nesprávně, když zrušil sdělení, kterým stavbu oplocení povolil. Krajský soud nesprávně dospěl k závěru, že zrušení bylo provedeno v rozporu s principy právní jistoty a legitimního očekávání, neboť tato právní úvaha krajského soudu nemá oporu ve skutečnostech v řízení prokázaných. Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že důvodem kasační stížnosti stěžovatele je to, že žalobkyně nedodržela podmínky souhlasného stanoviska Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy vydaného před zahájením stavby, ve kterém byl uveden požadavek, aby stavba byla bez ocelových prvků. Tento důvod je dle žalobkyně zcela nový. Z plánku oplocení, který byl podkladem pro vydání „sdělení k ohlášení stavebních úprav“ je zřejmé, že ocelový sloupek je zakryt dřevěnou latí a není z venkovní strany vidět. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v ustanovení § 4 v platném znění, má na mysli zásah, který by mohl vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku či oslabení jeho stabilizační funkce. Žalobkyně ve svém vyjádření dále uvedla, že jako stavebník podala řádnou ohlášku a jednalo se o stavbu oprávněnou a povolenou. Na povolení stavby pak neměl již žádný vliv následný požadavek na zahájení stavebního řízení téměř jeden rok od povolení stavby a těsně před jejím dokončením. Tento požadavek mohl být vznesen v zákonné lhůtě 30 dnů od podání žádosti stavebníka. Závěrem žalobkyně shrnuje, že podle ustanovení § 57 odst. 1 a 3 stavebního zákona je stavebník drobné stavby povinen provedení předem písemně ohlásit a stavební úřad pak může do 30 dnů ode dne ohlášení vznést požadavek, že stavba drobné stavby podléhá stavebnímu povolení a dále, že je možné zrušení sdělení stavebního úřadu postupem podle § 62 odst. 3 zákona o obcích, ale pouze tehdy, pokud se prokáže a řádně odůvodní právní