6 Ads 102/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 102/2009- 79 - text 6 Ads 102/2009 - 83 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: M. Č., zast. JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem, se sídlem Generála Svobody 788, Nový Bor, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 6. 5. 2009, č. j. 63 Cad 3/2008 - 29, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1904 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jiřího Ceháka. Odůvodnění: Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 12. 2007, č. j. 3407/6313/2.11.2007/117-44/07/JKA-roz., zamítla odvolání žalobce a potvrdila jím napadené rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v České Lípě ze dne 25. 9. 2007, č. j. 110/6311.2/18.9.2007/0/Nv26/2007/30/Ru. Tímto rozhodnutím prvoinstanční správní orgán podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), rozhodl o tom, že žalobce nemá při pracovní neschopnosti vzniklé dne 20. 6. 2007 nárok na nemocenské. V rozhodnutí o odvolání žalovaná uvedla, že žalobci nebyl přiznán nárok na nemocenské, jelikož si pracovní neschopnost přivodil při dopravní nehodě jako bezprostřední následek své opilosti. Při rozhodování o nepřiznání nemocenského přitom nebyla posuzována míra zavinění žalobce při dopravní nehodě, a proto není podstatné, zda byl policejním orgánem určen jako její viník či nikoliv. Rozhodné totiž je, že byl účastníkem dopravní nehody, při níž byl těžce zraněn a po převozu do nemocnice mu byla odebrána krev k vyšetření hladiny alkoholu, která činila 2,42 g/kg. Při včasné reakci a potřebné intenzitě brždění přitom měl žalobce možnost střetu zabránit, takže zjištěná hladina alkoholu v krvi měla rozhodující vliv na vznik jeho pracovní neschopnosti při dopravní nehodě. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 6. 5. 2009, č. j. 63 Cad 3/2008 - 29, uvedené rozhodnutí o odvolání pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že skutkový stav nebyl zjištěn na základě řádně vedeného dokazování. Protokoly o podání vysvětlení, které si opatřil policejní orgán, totiž sice mohly sloužit jako podnět pro provedení dokazování, avšak podle § 137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), jich nebylo možné použít jako důkazních prostředků. Tyto úkony tedy nelze považovat za svědecké výpovědi podle § 50 a násl. správního řádu, a proto nemohou být podkladem pro vydání rozhodnutí. Za této situace by bylo jediným právně relevantním postupem nařízení ústního jednání a výslechy příslušných osob po řádném poučení, což správní orgán neučinil a zatížil tak svá skutková zjištění důkazní nouzí. To samé platí i ve vztahu k znaleckému posudku, jehož závěry musely být ověřeny, neboť mohly být ovlivněny vadnými podklady. Stejně tak v průběhu ústního jednání musel být proveden důkaz protokolem o odběru krve, kterého však jinak bylo možné použít, neboť podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jsou orgány sociálního zabezpečení oprávněny žádat od zdravotnických zařízení informace pro účely jejich rozhodování. V dané věci mohl nastat důvod ke ztrátě nároku na nemocenské, pokud žalobce vlivem alkoholu jednal ve zjevném rozporu s běžných chováním řidiče. Taková skutečnost však musí být řádně prokázána, což se však v dané věci s ohledem na uvedené vady nestalo. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že na použití skutečností zjištěných orgány činnými v trestním řízení nelze vztahovat ustanovení § 137 správního řádu. Hlava III. tohoto právního předpisu se totiž vztahuje na postup před zahájením řízení, jak vyplývá z jejího vlastního pojmenování. Řízení o sporném nároku na nemocenské však již bylo zahájeno, a proto ustanovení správního řádu týkající se institutu vysvětlení nebylo možné aplikovat. Podklady pro vydání rozhodnutí tedy byly prvoinstančním správním orgánem opatřeny v souladu s ustanovením § 50 správního řádu i od jiných orgánů veřejné moci. Veškeré podklady od orgánů činných v trestním řízení a znalecký posudek přitom dostatečně prokazovaly skutečnosti, na základě kterých je podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění vyloučen nárok na nemocenské, a proto nebyl shledán důvod pro nařízení ústního jednání a výslech svědků. Rovněž tak nelze souhlasit s tím, že provedení důkazu protokolem o odběru krve je možné pouze v ústním jednání. V dané věci bylo vycházeno ze zprávy policejního orgánu, v níž je uvedeno, že v krvi žalobce bylo bezprostředně po dopravní nehodě zjištěno 2,42 g/kg alkoholu. I v této souvislosti je pak možné odkázat na znění ustanovení § 50 odst. 1 správního řádu, podle něhož mohou být při rozhodování použity i podklady od orgánů veřejné moci. Všechny skutečnosti, na základě nichž bylo vydáno rozhodnutí o nepřiznání nároku na nemocenské, lze tedy považovat za řádně prokázané a řízení před správními orgány tak nebylo zatíženo žádnými vadami. Z podkladů, které si oba správní orgány opatřily, jednoznačně vyplývá, že žalobce si svou pracovní neschopnost přivodil jako bezprostřední následek opilosti a podle § 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění tak nemá nárok na nemocenské. Ze znaleckého posudku a svědeckých výpovědí totiž jednoznačně vyplývá, že jednání žalobce bylo ve zjevném rozporu s běžným chováním řidiče, neboť se v důsledku opilosti stal účastníkem dopravní nehody, které by se za normálních okolností mohl vyhnout a zabránit tak vzniku pracovní neschopnosti. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 6. 5. 2009, č. j. 63 Cad 3/2008 - 29, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud rozhodl zcela po právu. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanoveními § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná, byť se Nejvyšší správní soud neztotožnil se všemi závěry napadeného rozsudku. Stěžovatelkou tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení představuje důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Pod tento důvod kasační stížnosti lze přitom podřadit všechna tvrzení v ní obsažená, jelikož v nich bylo namítnuto nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem ve vztahu k jím učiněného závěru, že skutkový stav nebyl zjištěn na základě řádně vedeného dokazování. K uvedenému závěru dospěl krajský soud na základě toho, že rozhodnutí o nepřiznání nároku na nemocenské žalobci z důvodu uvedeného v ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění se opíralo o protokoly o podání vysvětlení, znalecký posudek a protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, které však podle § 137 odst. 4 správního řádu nebylo možné použít jako důkazní prostředky a nemohly tak být podkladem pro vydání rozhodnutí správního orgánu. Podklady pro vydání rozhodnutí však podle § 50 odst. 1 správního řádu mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Z toho vyplývá, že za podklad pro vydání rozhodnutí ve správním řízení může sloužit vše, co má konkrétní vypovídací hodnotu a je způsobilé osvětlit, doložit a prokázat skutečný stav věci, a to bez ohledu na skutečnost, zda takový relevantní poznatek byl získán v příslušném řízení před správním orgánem či v řízení vedeném před jiným orgánem veřejné moci, ve kterém se řeší otázka významná též pro rozhodnutí správního orgánu. Proto v nyní projednávané věci mohly za podklady pro vydání rozhodnutí sloužit také zmíněné části spisu vedeného orgány činnými v trestním řízení. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani krajským soudem zmíněné ustanov