7 As 12/2009 — Nejvyšší správní soud

7 As 12/2009- 73 - text č. j. 7 As 12/2009 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Obec Spešov, se sídlem Spešov 22, zastoupen JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem Rožmitálka 5/7, Blansko, proti žalovanému: Městský úřad Blansko, se sídlem náměstí Svobody 32/3, Blansko, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město Blansko, se sídlem náměstí Svobody 3, Blansko, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2008, č. j. 29 Ca 312/2006 – 27, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Vlasty Němcové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) usnesením ze dne 28. 5. 2004, č. j. 29 Ca 204/2002 – 30, odmítl žalobu Obce Spešov proti příkazu Okresního úřadu Blansko, referátu finančního, ze dne 3. 5. 2002, č. j. RF/1279/02/JB, jímž byl na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615/99-733, nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, kterou měl žalobce vůči Československé obchodní bance, a. s., a to k vydobytí částky 804 316,50 Kč ve prospěch oprávněného Města Blanska. Krajský soud vyšel při svém rozhodování z toho, že napadené rozhodnutí není soudně přezkoumatelné ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, neboť příkaz k provedení výkonu rozhodnutí byl vydán v rámci exekučního řízení, v němž již není rozhodováno o právech a povinnostech účastníků, ale jen o faktickém vymožení povinností uložených v rámci předcházejícího řízení. Toto usnesení krajského soudu bylo zrušeno ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2006, č. j. 1 Afs 127/2004 - 62, a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť příkaz k provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky je podle právního názoru kasačního soudu rozhodnutím, které lze napadnout žalobou ve správním soudnictví. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem ze dne 12. 9. 2008, č. j. 29 Ca 312/2006  27, zrušil rozhodnutí Okresního úřadu Blansko, referátu finančního, ze dne 3. 5. 2002, č. j. RF/1279/02/JB, a věc vrátil žalovanému Městskému úřadu Blansko k dalšímu řízení. Krajský soud v tomto novém rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba Obce Spešov je důvodná, neboť v rozhodnutí, jež bylo v projednávané věci exekučním titulem (rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615/99-733), nebyla dostatečně určena konkrétní povinnost, podle níž by bylo možné provést výkon rozhodnutí. Nebyla-li pak povinnost v exekučním titulu dostatečně přesně určena, nelze ani hovořit o rozhodnutí, které ukládá povinnost. Takové rozhodnutí není možné vykonat, neboť není zřejmé, co vlastně má být vykonáno. Krajský soud proto napadený příkaz k provedení výkonu rozhodnutí jako nezákonný zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a s ohledem na neurčitost exekučního titulu se již nezabýval námitkami směřujícími do rozhodnutí Okresního úřadu Blansko, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný Městský úřad Blansko jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou opřel o důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že nedostatečně posoudil otázku přechodu pravomocně skončené agendy Okresního úřadu Blansko podle zákona č. 320/2002 Sb., v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Tvrdí, že spis týkající se Obce Spešov z Okresního úřadu Blansko nepřevzal. Přechod působnosti proto platí ve smyslu agendy budoucí, resp. agendy pravomocně neskončené ke dni zániku okresních úřadů. Nesouhlasí ani s názorem krajského soudu, že povinnost žalobce zaplatit podíl na úvěrech a zadluženosti města Blanska není v rozhodnutí Ministerstva vnitra dostatečně určena. Poukazuje na obsah rozhodnutí, v němž je stanoveno, že „na Obec Spešov bude převeden majetek podle přílohy tohoto rozhodnutí a finanční prostředky budou rozděleny podle stavu k 1. 1. 2000. Závazek Obce Spešov vyplývá i z § 1 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, který předpokládá rozdělení majetku včetně ostatních práv a závazků, tedy i stanovení výše dluhů. Ministerstvo vnitra stanovilo výši dluhů akceptací návrhu Města Blanska, které formou přílohy učinilo součástí správního rozhodnutí a odkázalo na tyto přílohy ve výrokové části. Z tohoto důvodu trvá na tom, že povinnost zaplatit dluh vyplývá ze správního rozhodnutí, které ve výrokové části odkazuje na přílohy, v nichž je částka vyčíslena. Jelikož Obec Spešov převzala majetek vymezený přílohami rozhodnutí správního orgánu, tato skutečnost dokazuje, že obsah těchto příloh jí byl dostatečně znám. Na podporu svých argumentů odkazuje na kopii stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 23. 4. 2002, na kopii Přílohy č. 2, na zprávy k plnění úkolů a na výpisy změn na účtu. V závěru kasační stížnosti navrhuje přiznání odkladného účinku tomuto mimořádnému opravnému prostředku a poukazuje i na to, že zástupce žalobkyně JUDr. Karel Rujbr, advokát v loňském roce zemřel, a proto je výrok č. 2 napadeného rozsudku prakticky neproveditelný. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že stěžovatel neuvedl v kasační stížnosti žádné nové skutečnosti, pouze citoval závěry krajského soudu se kterými nesouhlasí. Krajský soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a dospěl ke zcela správnému právnímu názoru. Podotkl, že přiznané náklady řízení jsou finančními prostředky, které náleží v daném případě Obci Spešov. Konstatování „k rukám advokáta“ je pouze uvedení platebního místa, nikoliv příjemce. Pro odkladný účinek není důvod, neboť Město Blansko drží neoprávněně finanční prostředky od roku 2002, kdy mu byly převedeny po provedené exekuci Okresním úřadem Blansko. S těmito prostředky ve výši 804 316,50 Kč volně po celou dobu disponuje, ačkoliv tyto prostředky přináleží Obci Spešov. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby kasační stížnost stěžovatele byla jako nedůvodná zamítnuta. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal procesní předpoklady projednání kasační stížnosti. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Za stěžovatele jedná v řízení o kasační stížnosti pověřený zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie a je tak splněn i požadavek ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. Jelikož kasační stížnost byla podána i včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel obsahem své kasační stížnosti míří na stížní důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že byly splněny zákonné procesní předpoklady pro její věcné projednání. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a jelikož neshledal ani vady uvedené v odstavci 3 tohoto ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná. Nejvyšší správní soud ověřil ze spisového materiálu, že kasační soud ve zrušujícím rozsudku ze dne 21. 9. 2006, č. j. 1 Afs 127/2004 - 62, uložil krajskému soudu, aby se zabýval uplatněnými žalobními námitkami věcně a upřesnil, že následný přezkum příkazu k provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky může být zaměřen zejména na vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, na vykonatelnost exekučního titulu, jeho právní účinnost vůči povinnému apod., nikoliv již však na přezkum důvodnosti samotného exekučního titulu. Soudní přezkum lze proto v těchto případech označit do určité míry za „omezený“, neboť se koncentruje na případné vybočení z řádné a na principu proporcionality založené správní exekuce (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 75, dostupné na www.nssoud.cz). Jelikož v nyní projednávaném případě byla žalobou namítána právě neexistence exekučního titulu a krajský soud byl v novém rozhodnutí vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku kasačního soudu, je zřejmé, že se krajský soud měl v novém rozhodnutí zabývat mimo jiné věcným přezkumem otázky existence tohoto titulu, což také učinil. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615/99-733 sloužilo v projednávané