7 As 52/2007 — Nejvyšší správní soud

7 As 52/2007- 136 - text 7 As 52/2007 - 143 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: Soukromá základní škola Cesta k úspěchu v Praze, s. r. o., se sídlem Praha 6, Pod Marjánkou 2/1900, zastoupené JUDr. Klárou Veselou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2007, č. j. 9 Ca 171/2005 - 87, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Návrh na zrušení rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 17. 2. 2005, č. j. SÚ 1984/2004-21 a rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 23581/04-21 s e o d m í t á . III. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovanému s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 17. 2. 2005, č. j. SÚ 1984/2004-21, byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. 12. 2004, č. j. 23 581/04-21, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o její zařazení do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení (dále jen „síť“) ve smyslu § 13b odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 564/1990 Sb.“). Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u Městského soudu v Praze žalobou; výše zmiňovaným rozsudkem byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Městský soud v odůvodnění svého rozsudku především velmi obsáhle popsal průběh předcházejícího správního řízení, jakož i podání a přednesy účastníků v rámci řízení o žalobě. Uvedl dále, že pro posouzení věci je rozhodný fakt, že rozhodnutí prvostupňového orgánu (potvrzené rozhodnutím žalovaného) bylo vydáno dle § 13b odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb., který správnímu orgánu ukládá rozhodovat v souladu s potřebami a možnostmi vzdělávací sítě. Z tohoto pohledu je pak nutno nahlížet na jednotlivé argumenty uvedené v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí. Prvním důvodem, který vedl žalovaného k zamítnutí žádosti o zařazení předmětné školy do sítě bylo zjištění, že tato škola není potřebná. Žalovaný zde vycházel ze zjištění konkrétní situace v dané lokalitě, kde je nabídka základního vzdělání dostatečná; zohlednil též předpokládaný demografický vývoj, který předpokládá v nejbližších letech snižující se počet dětí školního věku. Městský soud relevanci těchto důvodů aproboval, přičemž současně odmítl tvrzení žalobkyně, dle které při takovém postoji správních orgánů nelze novou školu do školského systému vůbec zařadit, byť zákon s takovou možností počítá. K tomu uvedl, že zákon takovou možnost samozřejmě předpokládá, nicméně jen v lokalitách, kde zařazení školy do sítě bude v souladu s jejími potřebami a možnostmi; o takový případ v projednávané věci nešlo. Druhým důvodem, pro který návrhu žalobkyně nebylo vyhověno, byl nesoulad koncepce navrhované školy s integračním modelem vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“). K tomu městský soud uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil, že jeho záměrem je vzdělávání mimořádně nadaných žáků mezi ostatními vrstevníky ve třídě běžné školy, nikoli vyčleňování talentovaných žáků do specializovaných škol již na úplném začátku školní docházky, jak to předpokládal záměr žalobkyně. Tento model přitom vychází z výsledků výzkumu PISA, prováděného OECD v roce 2003 (dále jen „výzkum PISA“), který jako negativní faktor školství v ČR zmiňoval jeho velkou selektivnost. Z výzkumu též vyplývá, že selektivní vzdělání mimořádně nadaných žáků nevede k celkové vyšší úrovni vzdělanosti národa. Zde městský soud poukázal též na skutečnost, že žalovaný svůj postup odůvodnil i tím, že v rámci stávajícího systému vzdělávání existují způsoby, jak zabezpečit vzdělávání mimořádně nadaných žáků při zachování jejich integrace s ostatními žáky. V souladu s odůvodněním napadeného správního rozhodnutí městský soud konstatoval, že ministerstvo bylo povinno (v souladu s požadavky § 13b odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb.) při svém rozhodování vycházet s Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR (dále je „Dlouhodobý záměr“), který je klíčovým strategickým dokumentem státu, vymezujícím základní státem podporované záměry rozvoje vzdělávací soustavy na období následujících 3 - 6 let. Naproti tomu žalobkyně blíže nekonkretizuje, v čem má jí tvrzená potřeba navrhovaného školského zařízení spočívat. K této dílčí otázce tedy uzavřel že ministerstvo při posuzování souladu koncepce navrhované školy s koncepcí školského systému státu využilo své diskreční oprávnění, přičemž nikterak vybočilo z jeho mezí. Pokud se dále týká ekonomických důvodů, které správní orgány při rozhodování o žádosti žalobkyně taktéž zohlednily, městský soud zdůraznil, že tato otázka nebyla posuzována jako prioritní. Úvahy žalovaného vtělené do odůvodnění jeho rozhodnutí jsou nicméně i v tomto směru přezkoumatelné. Argumentaci, dle které případné zařazení školy do vzdělávacího systému nebude mít vliv na státní rozpočet, městský soud odmítl, přičemž odkázal na úpravu vyplývající z ustanovení § 12 odst. 5 písmeno e) zákona č. 564/1990 Sb. a § 4 odst. 4 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů. Z citovaných ustanovení, dle názoru městského soudu, vyplývá existence nepřímé úměry mezi počtem žáků a finančním normativem na jednoho žáka; závěru žalovaného, dle kterého malá základní škola s jedním stupněm se ve velkém městě nejeví ekonomicky výhodnou, lze proto považovat za správnou. Městský soud dále přisvědčil argumentaci žalobkyně, že při rozhodování o (ne)zařazení školy do systému musí být přihlédnuto k vyjádřením orgánů územní samosprávy (zde Magistrátu hl. města Prahy a městské části Praha 6); odmítl nicméně myšlenku, že by tato vyjádření byla pro samotné rozhodnutí jakkoli závazná. Dále městský soud odmítl tvrzení žalobkyně, dle kterého je odůvodnění rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, přičemž uvedl, že nedůvodnost tohoto tvrzení lze dovodit již jen ze skutečnosti, že žalobkyně se závěry žalovaného věcně polemizuje. Za nedůvodné městský soud označil taktéž tvrzení žalobkyně, dle kterého byl postup obou správních orgánů vůči ní diskriminační, neboť byl založen na zvýhodňování školských subjektů napojených přímo na státní rozpočet. K tomu uvedl, že rozhodování žalovaného bylo v souladu s platnými právními předpisy, bylo řádně odůvodněno a nebyl též zjištěn žádný exces. Městský soud se dále vyjádřil k obsáhlé argumentaci žalobkyně namítající rozpor napadeného rozhodnutí žalovaného s články Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), v žalobě konkrétně uvedenými. Připustil, že žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí těmito články jednotlivě nezabýval, dle jeho názoru však tato skutečnosti sama o sobě nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť, s výjimkou článku 33 odst. 3 Listiny, žádné z dalších namítaných ustanovení na práva žalobkyně vyplývající z daného správního řízení nedopadá. Tyto články by mohly mít případně relevanci ve vztahu k jiným osobám, které měly na zařazení školy do sítě zájem, žalobkyně se však netýkají. Pokud jde o již zmiňovaný článek 33 odst. 3 Listiny, městský soud uvedl, že ten sice předpokládá zřizování jiných škol než státních, současně však stanoví, že se tak může stát jen za podmínek stanovených zákonem. V posuzovaném případě byla věc hodnocena z hlediska zákonných podmínek a je tedy vyloučeno hovořit o protiústavním postupu správních orgánů. Dále se městský soud vyjádřil k argumentaci žalobkyně poukazující na fakt, že na webových stránkách „Společnosti pro talent a nadání“ je umístněna upoutávka na Základní školu Jitřní v Praze 4 – Hodkovičkách, která nabízí specializované třídy zaměřené na práci s nadanými dětmi. Z této skutečnosti dovozovala, že existence takové specializované třídy implikuje závěr o snaze ministerstva zabránit konkurenčnímu prostředí v oblasti základního školství a zachování státního monopolu v nejširším možném rozsahu. K tomu městský soud uvedl, že zmiňovaný případ není identický s případem žalobkyně; poukázal však zejména na ustanovení § 75 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), dle kterého při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Vzhledem k tomu, že na existenci této upoutávky bylo poukázáno až v době po vydání rozhodnutí žalovaného, není možné tuto skutkovou novotu zohlednit v rámci soudního přezkumu. Městský soud se konečně vyjádřil též i ke