9 As 88/2008 — Nejvyšší správní soud

9 As 88/2008- 301 - text 9 As 88/2008 - 319 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Ateliér životního prostředí, o.s., občanské sdružení, se sídlem Ve Svahu 1, Praha 4, zastoupeného Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2 - Vinohrady, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, zastoupenému prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem Dlouhá 13, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2005, č. j. 20641/2005/63/O-1441/05, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) ECM Finance a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zastoupená JUDr. Kateřinou Jeráčkovou, advokátkou se sídlem Branická 128/17, Praha 4, a 2) Sdružení Občanská iniciativa Pankráce, občanské sdružení, se sídlem Bartákova 1108/38, Praha 4, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 1), proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2008, č. j. 10 Ca 32/2006 - 143, t a k t o : I. Kasační stížnost žalovaného s e z a m í t á. II. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení 1) s e z a m í t á. III. Žalovaný j e p o v i n e n nahradit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč k rukám právního zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2. IV. Osoba zúčastněná na řízení 1) j e p o v i n n a nahradit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč k rukám právního zástupce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2. O d ů v o d n ě n í : Včas podanými kasačními stížnostmi se žalovaný [dále také „stěžovatel a)“ nebo „odvolací orgán“] a osoba zúčastněná na řízení 1) - ECM Finance a. s. [dále jen „stěžovatel b)“] domáhají zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Tímto rozsudkem bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2005, č. j. 20641/2005/63/O-1441/05, částečně zrušeno (ve výroku II.) a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Citovaným rozhodnutím bylo ve výroku I. zamítnuto odvolání V. A. proti rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, odboru stavebního (dále jen „stavební úřad“ nebo „správní orgán prvního stupně“), o umístění stavby označené „DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ PANKRÁCKÉ PLÁNĚ“, jako nepřípustné, a výrokem II. bylo toto rozhodnutí změněno. Změna rozhodnutí spočívala v řadě dílčích změn, a to jak v textových úpravách, tak i ve výroku o námitkách účastníků řízení. Na straně 1 v odrážkách 1 – 5 odvolací orgán připojil slova „včetně sadových úprav“ a provedl další úpravy textu na jednotlivých stranách rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, na straně 2 změnil text v nadpisu, na straně 6 v podmínce č. 10 připojil v bodě 10.3 část textu obsahující specifikaci rozhodnutí o umístění stavby nazvané „OCP-OFFICE CENTRE PANKRÁC“ MČ Praha 4“, a naopak vypustil (v podmínce č. 10) body 10.9, 10.11, 10.12, 10.13, 10.14, 10.15, 10.17 a bod 10.10 označil jako bod 10.9 a bod 10.16 jako bod 10.10, dále změnil podmínku č. 11 v bodě c). Odvolací orgán změnil také výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ohledně námitek účastníků řízení, a to v bodech N.1, N.22., N.1.24., N.1.31., N.1.33., N.2.2., N.4.10., N.4.14., N.5.7., N.5.11., N.8., N.11.1. a N.16.1. Městský soud po podrobném rozboru celé věci dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím byla porušena procesní práva žalobce, neboť žalobce nebyl seznámen s podklady pro rozhodnutí a dále se žalovaný řádně nevypořádal s žalobcem vznesenými námitkami. Soud dospěl k závěru, že k porušení zákona v průběhu správního řízení došlo nikoliv v zanedbatelné míře, ale v intenzitě zpochybňující zákonnost rozhodnutí jako celku. Celá koncepce řešení zástavby předmětného území (dále jen „Pankrácká pláň“) vyžadovala podle názoru soudu od počátku vzhledem k rozsahu a k cíli tohoto záměru, tj. záměru zřídit nové městské centrum, takové postupy, jichž by se mohla aktivně účastnit veřejnost (regulační plán, proces posouzení koncepce dle § 14 zákona č. 244/1992 Sb., tzv. „SEA“), a jimiž by bylo posouzeno komplexně nejen samotné dopravní řešení, ale celková zástavba včetně všech plánovaných nových staveb. Soud vážil i důsledky dopadu zrušení rozhodnutí a usoudil, že jím shledané vady řízení a nezákonnost rozhodnutí jsou takového rázu, že mohou znamenat nevratné kroky. V této souvislosti soud poukázal mimo jiné na informace z veřejně dostupných zdrojů, z nichž vyplývá, že stav životního prostředí na území hlavního města Prahy vykazuje vysoké emise škodlivin a hluku z dopravy, přičemž mobilní zdroje, tj. emise z dopravy se na celkových emisích podílí 84 %. V širším centru Prahy jsou nejvyšší koncentrace NO2 v celé České republice a limity, které musí být v roce 2012 splněny, jsou již v současnosti několikanásobně překračovány. Stěžovatel a) v kasační stížnosti uplatňuje námitku ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a namítá tak nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel a) se vyjádřil k jednotlivým bodům rozhodnutí soudu tak, jak byly v odůvodnění rozsudku číslovány, následovně: K bodu 1 („Cíle územního plánování“) uvedl, že k tomuto bodu se již podrobně vyjádřil v žalobou napadeném rozhodnutí. Pro předmětné území bylo v průběhu posledních let vypracováno několik studií, na které navázal podaný návrh na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby dopravního řešení Pankrácké pláně včetně dokumentace k územnímu řízení, kterou zpracovala autorizovaná osoba. Protože se územní řešení dotklo zájmů, které jsou předmětem ochrany podle zvláštních předpisů, postupoval stavební úřad ve smyslu § 126 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“ nebo „zákon č. 50/1976 Sb.“), a požadavky dotčených orgánů státní správy jsou zapracovány v podmínkách č. 1 – 16 výroku rozhodnutí prvního stupně. V územním řízení tak bylo dle názoru stěžovatele a) správně konstatováno, že dokumentace pro umístění stavby vycházela z kapacit budoucích staveb na Pankrácké pláni, a současně, že byly správně stanoveny podmínky k ochraně veřejných zájmů dle § 39 stavebního zákona. Stěžovatel a) nesouhlasí s právním názorem soudu, že požadavky na dopravní obslužnost dotčeného území musí být posuzovány netoliko k limitům stanoveným územním plánem, ale musí se vycházet i z jiných územně plánovacích podkladů vztahujících se k danému území. Tento názor není podle stěžovatele a) v souladu s § 3 odst. 1 stavebního zákona, ani s ustanovením § 37 odst. 1 tohoto právního předpisu, neboť jde o nepřípustně extenzivní výklad. K bodu 2) a 3) („Ochrana před nepříznivými účinky hluku a Ochrana ovzduší“) vyjádřil stěžovatel a) nesouhlas s pasáží v odůvodnění rozsudku, v níž soud hodnotí věcnou stránku a správnost stanovisek dotčených orgánů státní správy (stanovisko Hygienické stanice hl. města Prahy ze dne 30. 9. 2004 a ze dne 18. 7. 2002 a stanovisko OŽP MHMP ze dne 8. 7. 2003). Od hodnocení věcné stránky těchto stanovisek pak soud odvozuje nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, a to v návaznosti na velmi obecný a nepřípustně extenzivní výklad ustanovení § 126 stavebního zákona. Stěžovatel a) uvádí, že žalobce měl možnost uplatnit své výhrady u příslušného správního orgánu, který by byl povinen se s takovými námitkami (které musí být zcela konkrétní, aby byly relevantní) vypořádat a v případě zjištění jejich oprávněnosti zvolit odpovídající opatření, resp. způsob nápravy. Stěžovateli a) není známo, že by žalobce tak učinil. K tvrzení soudu, že stanovisko Hygienické stanice hl. města Prahy ze dne 30. 9. 2004 vykazuje vnitřní rozpor, neboť bylo vydáno přes zjištění překročení hlukových limitů a jejich další navýšení, odkazuje stěžovatel a) opětovně na podmínku č. 11 žalobou napadeného rozhodnutí, která je dostatečnou zárukou, že vliv stavby dopravního řešení tak, jak je navrhován (jak byly zvoleny návrhové prvky), nepřekročí limity hlukového zatížení území. K tomuto způsobu ochrany před hlukem se z hlediska ochrany veřejného zdraví ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřila i Hygienická stanice hl. města Prahy stanoviskem ze dne 18. 7. 2002. Stěžovatel a) tvrdí, že ve věci byly zpracovány i další podklady pro souhlasné vyjádření, v němž Hygienická stanice hl. města Prahy vázala svůj souhlas na splnění podmínky č. 11 územního rozhodnutí. Podmínkou č. 11 jsou mj. stanoveny požadavky pro zpracování projektové dokumentace takových protihlukových opatření, aby byl předpokládaný dopad pokud možno omezen dostupnými technickými prostředky