5 As 11/2003 — Nejvyšší správní soud

Konf 126/2008- 15 - text Konf 126/2008 - 15 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Petra Příhody, rozhodl o návrhu žalobkyně TeliaSonera International Carrier Czech Republic a. s., IČ 26207842, se sídlem v Praze 3, Centrum Nagano IV., K červenému dvoru 25a, zastoupené JUDr. Jaroslavem Štrausem, adresa pro doručování: Vegacom a. s., Praha 9, Kolbenova 38a, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Okresním soudem v Břeclavi a Městským úřadem Břeclav, se sídlem Břeclav, nám. T. G.Masaryka 3, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 571/2003, o zřízení věcného břemene „zřizování a provozování podzemního komunikačního vedení“ k pozemkům parc. č. 2061/2 a 2058/2 v k. ú. Charvátská Nová Ves: žalobkyně TeliaSonera International Carrier Czech Republic a. s., a žalovaných: 1) V. P., 2) M. B., 3) V. H., 4) A. K., 5) Ing. A. M., 6) P. V., t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 571/2003, o zřízení věcného břemene „zřizování a provozování podzemního komunikačního vedení“ k pozemkům parc. č. 2061/2 a 2058/2 v k. ú. Charvátská Nová Ves, j e s o u d . II. Usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 8. 2006, čj. 9 C 571/2003  59, s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Dne 23. 12. 2008 navrhla žalobkyně TeliaSonera International Carrier Czech Republic a. s. zvláštnímu senátu rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi Městským úřadem v Břeclavi (dále též „Úřad“) a Okresním soudem v Břeclavi ve věci tohoto soudu, u něhož podala žalobkyně žalobu proti šesti v záhlaví jmenovaným žalovaným o zřízení věcného břemene „zřizování a provozování podzemního komunikačního vedení“ k pozemkům parc. č. 2061/2 a 2058/2 v k. ú. Charvátská Nová Ves. Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti: Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2002, čj. výst 1138/02/Ve-328 zamítl Městský úřad Břeclav (jako stavební úřad) návrh žalobkyně na zřízení věcného břemene (uložení optického kabelu) na citovaných pozemcích ve vlastnictví žalovaných. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že o zřízení věcného břemene podle § 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen „telekomunikační zákon“), mohl Úřad rozhodovat pouze v situaci, kdy dosud nedošlo k zahájení, resp. dokončení stavby. V daném případě však byl již optický kabel uložen, a to na pozemku, k němuž žalobkyně nemá právo. Takový případ dle Úřadu řeší § 135c občanského zákoníku, a proto Úřad odkázal žalobkyni na soud. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu bylo zamítnuto rozhodnutím Okresního úřadu Břeclav ze dne 16. 9. 2002, čj. RRR-1565/02-Ran/52/339, v němž se okresní úřad ztotožnil s argumentací Městského úřadu Břeclav. Žalobkyně tedy dne 15. 4. 2003 podala žalobu u Okresního soudu v Břeclavi, v níž se domáhala zřízení věcného břemene ke zmiňovaným pozemkům podle § 135c odst. 3 občanského zákoníku. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 2. 8. 2006, čj. 9 C 571/2003  59, řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu Břeclav. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí správního orgánu o zřízení věcného břemene podle § 91 odst. 3 telekomunikačního zákona sice zasahuje do soukromého vlastnického práva, jeho rozhodování však tuto povahu nemá. Úřad totiž jedná jako organizační složka státu, kdy jako nositel veřejné moci jednostranně a autoritativně rozhoduje o zřízení věcného břemene: jeho rozhodnutí je tudíž rozhodnutím ve veřejnoprávní, nikoliv soukromoprávní věci. Úřad se přitom může návrhem na zřízení věcného břemene zabývat i jindy, než pouze před zahájením stavby, neboť veškeré atributy rozhodovací činnosti zůstávají příslušnému stavebnímu úřadu zachovány, a nelze s poukazem na jinou proceduru popírat jeho vlastní kompetenci věc posoudit a rozhodnout. Telekomunikační zákon v daném případě výslovně stanoví pravomoc stavebního úřadu ke zřízení věcného břemene a vylučuje tak možnost jeho zřízení soudním rozhodnutím. Návrh žalobkyně byl poté postoupen Městskému úřadu Břeclav, který jej na základě usnesení poznamenaného do spisu ze dne 3. 12. 2008, čj. MUBR 79707/2008, vrátil Okresnímu soudu v Břeclavi, neboť podle § 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), v platném znění nepřísluší vyvlastňovacímu úřadu rozhodnout o zřízení věcného břemene, pokud s výkonem oprávnění již bylo započato. V návrhu na řešení kompetenčního sporu žalobkyně uvedla, že nejprve podala proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi odvolání, ale pak jej vzala zpět, neboť vycházela z toho, že do konce roku 2006 mají stavební úřady podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2005, čj. 5 As 11/2003  66, publikovaného pod č. 630/2005 Sb. NSS, pravomoc vlastnické právo pro telekomunikační vedení omezit. Žalobkyně nicméně poukazuje na skutečnost, že se Městský úřad v Břeclavi odmítal tímto názorem Nejvyššího správního soudu řídit. Dále žalobkyně podotkla, že Okresní soud v Břeclavi vydal celou řadu obdobných rozhodnutí, kterými předal otázku zřízení věcného břemene k řešení Úřadu, avšak k odvoláním žalobkyně Krajský soud v Brně vždy rozhodl tak, že po novele § 147 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích už jsou k rozhodování příslušné jen soudy podle § 135c občanského zákoníku. Pokud tedy Úřad nerozhodl pravomocně do konce roku 2006 o zřízení věcného břemene, může o něm rozhodnout již pouze soud. Úřad tedy zaujal oprávněné stanovisko, že k řešení tohoto případu není kompetentní, a vrátil spis zpět soudu; ten však vychází z toho, že ve věci již jednou rozhodl. Tím dochází k odmítnutí spravedlnosti (denegatio justitiae). Žalobkyně proto navrhla, aby zvláštní senát vyslovil, že k rozhodování takových sporů o věcné břemeno je od 1. 1. 2007 příslušný výhradně soud, a aby zrušil usnesení Okresního soudu v Břeclavi, jímž bylo řízení o žalobě žalobkyně zastaveno. Žalobkyně rovněž navrhla, aby zvláštní senát případně zaujal stanovisko k retroaktivnímu zbavení žalobkyně možnosti jednoduššího řešení podobných případů před Úřadem, k němuž došlo novelou § 147 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami: V souladu s § 91 odst. 3 telekomunikačního zákona, resp. § 104 odst. 4 a § 147 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích (který nahradil od 1. 5. 2005 telekomunikační zákon), rozhodovaly do konce roku 2006 o zřízení věcného břemene za účelem pokládky kabelů komunikační sítě, nedošlo-li k dohodě s vlastníkem pozemku, obecné stavební úřady. Jejich rozhodnutí o zřízení věcného břemene podléhala přezkumu ve správním soudnictví (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 5. 5. 2005, čj. Konf 81/2004  12, publikované pod č. 676/2005 Sb. NSS; k vyčerpávajícímu odůvodnění veřejnoprávního charakteru rozhodování o zřízení věcného břemene srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003  50, publikované pod č. 448/2005 Sb. NSS). Příslušný stavební úřad přitom nemohl zamítnout návrh na zřízení věcného břemene jen s poukazem na skutečnost, že žádost je podána až po provedené pokládce telekomunikační sítě (k tomu viz žalobkyní zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2005, čj. 5 As 11/2003  66, publikovaný pod č. 630/2005 Sb. NSS). Dne 1. 1. 2007 však nabyl účinnosti nový zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), podle nějž o vyvlastnění či omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu rozhoduje vyvlastňovací úřad, proti jehož rozhodnutí je přípustná žaloba, kterou projednávají soudy podle části páté občanského soudního řádu, tj. jde o žalobu o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, jenž rozhodl v soukromoprávní věci (blíže viz též usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 6. 2007, čj. Konf 4/2007  6, publikované pod č. 1312/2007 Sb. NSS). Současně se dne 1. 1. 2007 stal účinným i zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, který novelizoval mimo jiné i zákon o elektronických komunikacích. Počínaje rokem 2007 tak § 147 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích stanoví, že nedošlo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mezi podnikatelem a vlastníkem nemovitosti k dohodě pro výkon oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) telekomunikačního zákona (mimo jiné i oprávnění ke zřízení a provozování podzemního vedení telekomunikační sítě) a k dohodě o náhradě za omezení vlastnického práva, rozhodne o zřízení věcného břemene a o výši náhrady vyvlastňovací úřad podle tohoto zákona, pokud s výkonem op