2 As 71/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 71/2009- 78 - text 2 As 71/2009 - 85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Tomáše Zubka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: X. Z., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. H., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2008, č. j. CPR-6091/ČJ-2008-9CPR-T255, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2009, č. j. 8 Ca 257/2008 - 35, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2009, č. j. 8 Ca 257/2008 – 35, s e z r u š u j e . II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2008, č. j. CPR6091/ČJ20089CPRT255, s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou k poštovní přepravě dne 26. 6. 2008 a doručenou Městskému soudu v Praze dne 27. 6. 2008, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2008, č. j. CPR-6091/ČJ-2008-9CPR-T255, kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 26. 3. 2008, č. j. SCPP1661/PH-OPK3-SV-2007, jímž bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. ve spojení s § 119 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění; doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území České republiky, byla stanovena na 2 roky; doba k vycestování z území České republiky byla podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců určena žalobci v délce 30 dní od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; současně bylo podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje důvod znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Městský soud v Praze výše uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo doručeno zástupci žalobce dne 16. 6. 2008 a blanketní žaloba byla podána dne 26. 6. 2008, tedy poslední den lhůty pro podání žaloby podle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. „Doplnění a odůvodnění žaloby“ žalobce podal až dne 7. 7. 2008, tedy po lhůtě pro podání žaloby, proto se soud žalobními námitkami „nemohl zabývat“. Městský soud v Praze se však následně v rozporu s tímto závěrem žalobními námitkami věcně zabýval, přičemž konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobci doručeno dne 26. 3. 2008, proto posledním dnem lhůty pro podání odvolání byl podle § 169 odst. 6 zákona o pobytu cizinců den 31. 3. 2008. Žalobce sice podal odvolání k poštovní přepravě v poslední den této lhůty, ovšem neadresoval ho správnímu orgánu prvního stupně (Policii České republiky, Oblastnímu ředitelství služby cizinecké policie Praha, Olšanská 2, Praha 3), ale žalovanému jako odvolacímu orgánu (Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, pošt. schr. 78, Praha 3). Žalobce tedy postupoval v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 správního řádu, podle něhož se odvolání podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. V daném případě správní orgán prvního stupně odvolání „obdržel“ až dne 1. 4. 2008, tj. po uplynutí zákonné lhůty pro podání odvolání. Žalovaný za této situace postupoval v souladu se zákonem, zamítl-li odvolání žalobce jako opožděné. Městský soud v Praze závěrem připustil, že poučení uvedené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, není „zcela srozumitelné“, jelikož by mohlo „na první pohled“ vyvolávat dojem, že odvolání má být podáno přímo k odvolacímu orgánu, avšak „z textu zřetelně vyplývá“, že se tak má učinit „cestou“, tedy „prostřednictvím“ správního orgánu prvního stupně. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že v celém správním řízení, jakož i při podání odvolání, byl žalobce zastoupen advokátem, tedy osobou práva znalou, která nepochybně „znala“ ustanovení § 86 odst. 1 správního řádu. Ze skutečnosti, že žalobce odvolání podal přímo u Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, přičemž uvedl její „plnou adresu“, včetně „pošt. schr. 78“, kterou správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí neuvedl, vyplývá, že se nejednalo o omyl. Žalobce (dále jen "stěžovatel") podal proti rozsudku Městského soudu v Praze včasnou kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že správní orgán nepostupoval nezákonně, zamítl-li odvolání pro opožděnost. Důvodem zmeškání zákonné lhůty k podání odvolání bylo především nesrozumitelné poučení správního orgánu prvního stupně, které nesplnilo požadavky zákona, a to ustanovení § 68 odst. 5 správního řádu. Toto ustanovení je obecně závazné a platí tak pro všechny, tedy také pro osoby práva znalé, např. advokáty. Argument Městského soudu v Praze, že stěžovatel byl v předmětném řízení zastoupen advokátem, je proto nepřípustný. Poučení obsažené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zcela nesrozumitelné a neurčité; nabádá účastníka řízení k zaslání odvolání na „nepříslušnou“ adresu a nelze ho proto považovat za dostatečné. V předmětném poučení je „odkazováno na adresu a správní orgán, jež v podobě, jak jsou uvedeny, v podstatě neexistují“. V souladu s tímto poučením stěžovatel zaslal poslední den zákonné lhůty odvolání na adresu Olšanská 2, Praha 3. Žalovaný postoupil odvolání správnímu orgánu prvního stupně, aby následně odvolání (po předložení správního spisu správním orgánem prvního stupně) jako opožděné zamítl. Žalovaný tedy „evidentní chybu“ správního orgánu prvního stupně využil v neprospěch stěžovatele. Navíc žalovaný o odvolání stěžovatele rozhodl za situace, kdy rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebylo doručeno druhému účastníku řízení. Tímto postupem žalovaný porušil základní zásady správního řízení uvedené v § 4 odst. 1 a 2, § 6 odst. 1 a 2 a § 8 odst. 1 správního řádu a vydal tak nezákonné rozhodnutí, které v rozporu s § 2 správního řádu porušuje práva a oprávněné zájmy stěžovatele. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřili. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, věta před středníkem s. ř. s.), přičemž zjistil, že řízení před Městským soudem v Praze bylo zmatečné, neboť chyběly podmínky řízení [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], k čemuž byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 109 odst. 3, věta za středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 1, věty první s. ř. s. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. Podmínkami řízení se rozumí podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé. Nedostatek některé podmínky nebo její zánik v průběhu řízení má procesní následky odvislé od toho, zda jde o nedostatek podmínky odstranitelný či neodstranitelný. Vždy však nedostatek některé z podmínek řízení způsobuje, že soud nesmí vydat meritorní rozhodnutí, dokud nebude odstraněn. Podmínkami řízení jsou tedy takové podmínky, bez jejichž existence nemůže dojít k rozhodnutí ve věci samé. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to jedině ve lhůtě pro podání žaloby. Po marném uplynutí lhůty k podání žaloby se absentující žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č.j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS). Soud není povinen v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění takové vady žaloby podle § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto