4 Ads 106/2009 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 106/2009- 67 - text 4 Ads 106/2009 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: O. S. G., zast. JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o plný invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2009, č. j. 2 Cad 79/2008 – 39, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2009, č. j. 2 Cad 79/2008 – 39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2008, č. X zamítla žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a podle Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení č. 116/1960 Sb. (dále jen „Dohoda mezi ČR a SSSR“, nebo „Dohoda“). V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce se stal plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, od 26. 6. 2007. Uvedla dále, že v rozhodném období před vznikem invalidity, tj. v době od 26. 6. 1997 do 25. 6. 2007 nezískal žádnou dobu pojištění, a proto mu nárok na plný invalidní důchod nevznikl. V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že vzhledem k tomu, že má žalobce ruskou příslušnost, nelze přihlédnout k ukrajinským dobám pojištění. Žádost může být posuzována výlučně podle Dohody, a pro důchodové účely mohou být vzaty v úvahu pouze skutečnosti potvrzené nositeli pojištění zúčastněných stran, tedy ČR a Ruské federace. Žalovaná uvedla, že tato Dohoda problematiku posuzování a hodnocení pracovních úrazů, ke kterým došlo na území smluvních stran, neupravuje, proto úraz žalobce není možné hodnotit jako pracovní podle českých právních předpisů. Žalobci bylo doporučeno, aby požádal o obnovení výplaty ukrajinského invalidního důchodu, který mu byl přiznán na Ukrajině jako válečnému invalidovi. V podané žalobě žalobce namítal, že postup žalované byl v rozporu s Dohodou mezi ČR a SSSR. Přestože čl. 7 citované Dohody výslovně uvádí, že „orgán sociálního zabezpečení smluvní strany, na jejíž území důchodce přesídlí, poskytne důchodci po jeho přesídlení důchod podle právních předpisů této smluvní strany; nárok na důchod nebude přezkoumávat, jestliže podle právních předpisů této smluvní strany je zaveden důchod téhož druhu,“ byl žalobce podroben režimu zákona č. 155/1995 Sb. a probíhalo tak znovu na území České republiky prověřování jeho zdravotního stavu. Poukazoval dále na to, že na výzvy žalované předkládal požadované doklady, mimo jiné o tom, že byl příjemcem důchodu, že výplata invalidního důchodu v zemi, kde doposud důchod pobíral, byla zastavena, a zejména svou pracovní knížku, kterou prokazoval, že splňuje dobu zaměstnání podle čl. 4 citované Dohody. Předložil i důkazy o zdravotním stavu a okolnostech zranění, které bylo příčinou invalidity a které utrpěl v době, kdy byl svým zaměstnavatelem vyslán do Afganistánu. Podle názoru žalobce se jednalo o pracovní (minimálně in analogian) úraz, kde doba pojištění není rozhodující podmínkou pro přiznání invalidního důchodu. K tomuto svému tvrzení zaslal žalované posudek znalce Doc. MUDr. J. Ch., CSc, ze dne 26. 1. 2008, podle jehož závěrů byl příčinou invalidity úraz, který lze jednoznačně kvalifikovat jako úraz pracovní. Se zřetelem k ustanovení § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. žalobce podmínky nároku splňuje. Podle přesvědčení žalobce žalovaná svým postupem porušila výše uvedenou právní normu i mezinárodní smlouvu a zřejmě i smlouvu mezi ČR a Ukrajinou řešící oblast sociálního zabezpečení. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 5. 2009, č. j. 2 Cad 79/2008 – 39 žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu dávkového spisu a z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích (dále jen posudková komise) ze dne 30. 10. 2008 a 12. 3. 2009. Z posledně uvedeného posudku zjistil, že žalobce ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyl plně invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil podle přílohy č. 2 vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly V., položky 1 písm. b) 40 %. Z toho soud dovodil, že žádosti žalobce by nebylo možno vyhovět ani v případě, kdyby splňoval podmínku potřebné doby zaměstnání. Soud dále uvedl, že úraz, který žalobce utrpěl v roce 1983 v Afganistánu, byl podle hodnocení Fondu sociálního pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání Ukrajiny v Oděse ze dne 29. 10. 2007 podle zákonů platných v letech 1983 – 1984 hodnocen a žalobce byl uznán jako válečný invalida a také posouzen v rámci platného systému invalidních důchodů jako veterán války. Z tohoto vyjádření nevyplynulo, že by se jednalo o pracovní úraz. Soud dále konstatoval, že s ohledem na obsah Dohody mezi ČR a SSSR, která se posuzováním a hodnocením pracovních úrazů nezabývá, nelze přisvědčit žalobcovu tvrzení, že se v jeho případě jednalo o pracovní úraz. O tom, že by se jednalo o pracovní úraz, příslušelo rozhodnout uvedenému „Fondu“, který dospěl k závěru, že žalobce byl válečný invalida. Z těchto důvodů soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“). Namítal, že postup žalované je nezákonný od počátku řízení, tedy od roku 2002, kdy poprvé o invalidní důchod požádal. Nezákonnost postupu žalované spatřoval v tom, že porušila čl. 7 Dohody mezi ČR a SSSR tím, že přezkoumávala nárok žalobce na plný invalidní důchod a aplikovala pouze právní předpisy ČR, jakoby nebyla mezinárodní smlouvou vázána. Poukazoval dále na to, že předložil žalované i soudu listinný důkaz (znalecký posudek Doc. MUDr. J. Ch.) o tom, že je invalidní v důsledku zranění, které utrpěl během válečného konfliktu v Afganistánu, a že toto zranění je pracovním úrazem. S tímto důkazem se soud ani žalovaná nijak nevypořádaly, případně odkázaly na to, že Dohoda problematiku pracovních úrazů neupravuje, a soud dále uvedl, že znalecký posudek, který objednal žalobce ke svému tvrzení, že jeho invalidita vznikla v souvislosti s pracovním úrazem, nemůže představovat splnění podmínky stanovené v § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. Stěžovatel vytýkal soudu i žalované, že za situace, kdy nikdo nedoložil ani neprokázal, že znalecký posudek (jako jediný důkaz ohledně charakteru úrazu v řízení provedený) je nesprávný, bylo určeno, že se jedná o tzv. úraz ostatní, a i kdyby tomu tak nebylo, tak podstatné je to, že Dohoda charakter pracovních úrazů neupravuje a tím nelze nároku na invalidní důchod vyhovět. Tento názor nelze podle stěžovatele přijmout jako postup zákonný. Postup žalované nebyl podle stěžovatele v souladu se zákonem ani z toho pohledu, že rozhodnutí bylo vydáno jen ohledně plného invalidního důchodu, o který bylo žádáno, ačkoliv podle § 86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. mělo být, pokud nebyl uznán nárok na plný invalidní důchod, rozhodnuto i o částečném invalidním důchodu, na který byl měl stěžovatel podle posudku posudkové komise nárok. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že proti dosavadnímu způsobu řízení nemá námitky a zcela se ztotožňuje s právní názorem soudu vysloveným v napadeném rozsudku. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle citovaného ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Z obsahu dávkového spisu, posudkové dokumentace a ze spisů Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 2 Cad 72/2006 a 2 Cad 1/2007 Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel, nar. 19. 6. 1960, státní příslušník Ruska, má na území České republiky povolen trvalý pobyt od 14. 6. 2004. Dne 28. 6. 2004 podal první žádost o plný invalidní důchod. Podle záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení v Teplicích ze dne 21. 10. 2004 a 14. 3. 2005 byl shledán plně invalidním podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. v souvislosti s úrazem, neboť